Dvě mediální události ilustrují, na čem vázne diskuse mezi sluníčky a šibenicemi

1. Reem a Angela
Ve veřejné diskuzi minulou středu se přihlásila žákyně Reem a perfektní němčinou se svěřila kancléřce, že před čtyřmi roky přišla s rodiči z Libanonu, že dnes chodí do školy a chtěla by jednou studovat. Její otec stále ještě nemá povolení k práci, neb rodina je dodnes ohorožována odsunem. Řekla, že vidí, jak její spolužáci hledí radostně do budoucnosti a že ona by takový pocit též ráda zakusila, ale místo toho se cítí zle.
Kancléřka korektně igelitově odpověděla, že jakkoliv je jí děvče sympatické, problém je ale v tom, že do Německa míří tolik lidí, že nelze všechny přijmout. Je prý občas tvrdá - ta politika. Nejistota dlouhé vyřizovací doby je ale neúnosná a musí být zkrácena na jeden rok (vulgo: bývali jsme tě měli vyhodit už před třemi lety) ... tu se školačka rozbrečela. Kancléřka přerušila výklad, přistoupila k ní, hladila ji a říkala, věcně opět správně, že ať nepláče, přece své stanovisko podala úplně prima.
Vložil se do toho moderátor, který pravil, že tady ani tak nejde o prima vyjadřování stanoviska.
Vždy korektní kancléřka byla zřejmě skutečně povykolejena. (Na amatéra to snad zapůsobilo dojmem nedostatku empatie. Ve skutečnosti to byla nejsilnější možná manifestace emočního rozjitření, k níž lze prusky socializovanou vyjadřovací soustavu vybudit.)

Mezitím vešlo ve známost, že učenlivá čtrnáctiletá plynně hovoří nejen arabsky a německy, nýbrž i anglicky, neplynně pak švédsky a příští rok se hodlá učit francouzky. Veřejnost přijala dojem, že Reem je “náš člověk” a jinak populární Angela Merkelová kvůli ní právě sklízí nejrozsáhlejší shitstorm své kariery.

obrazový materiál a shitstorm viz internet pod heslem”Merkel streichelt”


2. Ebrahim B. a IS
První z asi 260ti německých navrátilců ze služby v IS, který se rozhodl poskytnout mediím náhled do banality svého zla:
Primitivní němčinou líčil masér, rodák z Wolfsburgu, nyní bydlištěm ve vězení, jak byl naverbován planými sliby, že prý jako IS-džihádistovi se mu dostane čtyřech manželek - kdo prý by nechtěl mít čtyři holky - a velmi luxusního auta. Když však zaklaply dveře, bylo mu dáno na vybranou, chce-li padnout v boji nebo se vyhodit do povětří coby atentátník.
Ubikace nehezká, mobil a šampón zabaveny, sprchování jen v pátek špinavou vodou. Odpuzující prý bylo, když jim do noclehárny položili soudruha Araba s čerstvě uříznutou hlavou, podezřelou ze zrádných myšlenek. To prý vůbec neodpovídalo slibům, jimiž byl do Syrie vlákán.
Rozumějme vepřovému uvažování šestadvacetiletého živočicha: Ebrahim nezazlívá IS, že je to hlavy kidlající, masově vraždící a znásilňující banda dobytků. Je chudák zklamán, že jemu se nedostalo přislíbených děvčat na ukájení, že fáro ani sprchy se nekonaly. Pocit křivdy a vlastního ohrožení jej motivovalo k dezerci.
Příště si asi bude lépe vybírat, který typ banditů lépe platí.

držka pod gůglicím heslem: Ebrahim, IS, Rückkehrer (Nikoliv: Ibrahim B., ten zase vraždí malé děti)


Kořeny nedorozumění ve vášnivé ne-diskuzi je oboustranně selektivní vnímání. Rozněžněná Sluníčka by měla brát na vědomí existenci Ebrahimů a hnutí šibenic by nemělo ignorovat statisíce lidí z jiných kontinentů, kteří jsou o několik tříd vzdělanější, slušnější a integrovanější než mnohý z je ztělesňujících dacanů.

Problematika může mít více vrstev a jelikož jde o osudy lidí, dlužno se jí věnovat věcněji než manifestacemi.


Diskuze o kriteriích přijímání, oživená příkladem Reem Sahwil:

Od zkušeností z dob nacismu, kdy mnoho lidí hledalo ochranu mimo Německo, a ještě více zahynulo, protože ji nenalezli, je právo na asyl pro pronásledované v německé ústavě pevně zakotveno. Což v dnešních převratných dobách může kriticky čerpat kapacity, neb asylový proces bývá zdlouhavý. Kvóta přijetí je nakonec minimální.

Asylu podobná je kategorie válečných uprchlíků. V době balkánské války poskytlo Německo dočasnou ochranu 350 tisícům civilistům z Bosny. Po skončení bojů a genocid se museli vrátit domů. Dnes jsou balkánští imigranti (převážně z Kosova) vraceni co možná obratem.

Zcela odlišná je kategorie ekonomických migrantů, dříve Gastarbeiterů. Ti nárok na přijetí nemají. Z téhle kategorie pochází valná většina německých Turků i slamistů.


Školačka Reem dle zákona nárok na asyl nemá. Směrnice říkají, že palestinčtí uprchlíci v a z Libanonu nejsou ohroženi na životě, takže po právní stránce byly kancléřčiny výroky naprosto bezvadné. Že neudělila od boku punc panovnické milosrdnosti bylo od ní jedině korektní.
Tož nechybila-li Angie, vězí možná cos blbého v systému samotném? Proč integrovaní, vzděláníchtiví lidé, jichž je v Německu akutní nedostatek, mají být vyháněni a na druhé straně jsou přijímány tisíce takových, kteří mají na formulářích dobře zaškrtané relevantní kastlíky - a zároveň z nich běhá mráz po zádech?

Však už se rýsuje opatrný posuv kriterií přijímání. Jsou vypouštěny „testovací balóny“, jak dlouhodobě omezit těžko regulovatelnou immigraci pronásledovaných ve prospěch regulovaného náboru pro pracovní trh, ba dokonce systematického odluzování kvalifikovaných z rozvojových zemí.

Koincidentě s rozruchem kolem Reem se ozvala Bundesagentur für Arbeit (BA), že účelným by teď byl nový model „Blue Card“, urychleného to přijímání uprchlíků nikoliv na základě jejich ohrožení, nýbrž dle kvalifikace odpovídajíci poptávce na pracovním trhu. Skutečně se dnes zdá nesmyslné, proč uprchlíkům bývá pracovní povolení udělováno až po pěti letech. Proč tedy ne hned?

Nahlas se nedodává, že hojná nabídka levných pracovních sil usnadní mzdové vydírání tuzemských zaměstnanců i v oborech neoutsourcovatených do ciziny. Začnou-li ekonomové definovat kriteria o přijímání migrantů, bude nebezpečí, že to půjde na úkor těch, kteří ochranu skutečně potřebují a zároveň to přiostří sociální situaci tuzemců. Ekonomie se s mravností překrývá jen letmo a proto není pravděpodobné, že importované mravy migrantů budou při výběru dle kvalifikace hrát roli.

Vykotlávání asylového práva by bylo nebezpečné pro zachování evropské kultury. Ona je totiž lepší než jiné, je otevřená, vyzařuje do světa a zavazuje, pomáhat v nouzi těm, kteří se s jejími hodnotami ztotožňují (to jsou přibližně ty 2% uznaných uchazečů o asyl v Německu). Vzdáme-li se tohoto principu, klesneme se mezi ty, na něž nyní shlížíme a zradíme ty, kteří v naše hodnoty věří.

Multi-Kulti za tim nevězí:
Ze sporadických informací k osobě IS-bojovníka Ebrahima B. lze vyčíst, že jen z jeho rodného Wolfsburgu do džihadu odešlo dvacet rekrutů. Třetinu z nich už lze považovat za vyřešenou, hamduláh.

Tito hoši jsou zplozenci politiky let sedm- a osmdesátých, kdy byli neasyloví migranti přijímáni dle následovných kriterií:
1. Upotřebitelnost v průmyslu.
2. -
Tenkrát nešlo o „multi-kulti“. „Kulti“ bylo kriterium dočista bezpředmětné - Ebrahimův otecko býval užitečným a nenápadným tuniským dělníkem u VW. Matka zatím vychovávala grázla orientálním způsobem (přechodně i v Tunisu).

Potomci této generace dělají buď v týchž fabrikách, studují, uplatňují se v politice nebo při prodeji oliv, patří k nejpopulárnějším komikům - a nebo jsou z nich nevychovaní lůzři, kteří nacházejí jedinou možnost identifikace v pokurvené verzi islámu (obdobně jako se zmetkové němečtí ztotožňují s nacismem, jímž doufají legitimovat svou primitivní, násilnickou povahu.)
Některé rodiny už v třetí generaci posílají své nevzdělané dcery na nucené svatby do sultanátu, odkud se vracejí zafáčované a oplodněné pologramotným pašou. Jiné dcery naopak vystudovaly.

Z čehož vyplývá, že 1. i migranti jsou někdy všichni různí a 2. že problémy plynou zejména z nevydařených spratků generace, která byla přijata nikoliv na základě politického asylu (tudíž na základě smýšlení), nýbrž kvůli ekonomické využitelnosti.

Kam s EU-opasovanými Ebrahimy?

Naděje, že se odeberou za IS a zůstanou si tam, se žel neplní dost dobře. Bylo by nefér, aby tam byli aktivně posílání, vzhledem k tomu, že evropská pakáž tam vyvražďuje cizí národy, které na si ni nezadělaly.

Zbavovat evropskou civilizaci zde narozených nepřátel, kteří tu vytvářejí paralelní společnosti asi nebude snadné. Jak se zachovat k rodině, která v třetí generaci posílá dcery za obřízkou nebo nucenou svatbou do orientu a vyrábí negramotné pašy?
Jak integrovat rodilé Evropany uvažující v kategoriích kalifátu, gubernie respektive evropského středověku?

Sarkózy kdysi plánoval Banlieue vyčistit Kärcherem.
Za prvé to neudělal a za druhé proč jenom Banlieue?
Kde a proč by se měl jednou rozjetý Kärcher zastavit? Co s rusko-německými bandity, kteří si vyrazili za vražděním Ukrajiny? Zcivilizovat třeba i Orbánovo barbary, východoevropské šibeničníčky, trucovité katolibány? Nebo se omezit na domácí hordy PEGIDY, které hodlají zachraňovat západní kulturu skuhráním koled a mlácením basebalovým kyjem?

Kärcher bude asi příliš neselektivní nástroj.

Co si nalhávat, levné to nebude: má-li být řád evropské civilizace zachráněn, pak jedině jeho důsledným uplatňováním, nikoliv popíráním. Šarii nemá smysl nahrazovat jinou šarií.

Házení celých skupin do jednoho pytle je popíráním všeho, co na Evropě stojí za zachování. A je celkem jedno, je-li pytel onálepkován slunečnou tváří Reem nebo šibeničníkem Ebrahimem B.

Bude zapotřebí hojně policie, soudů, vězení - a hlavně občanské soudnosti.
A hodně evropských integračních kurzů, snad nejen pro cizince.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
************ upřesňující dodatek pro SuPa:
"Evropskou pakáží" vyvražďující nevinné domorodce poukazuji na to, že hordy IS, plenící město za městem a vyvražďující křesťany, jesidy, alavity a vůbec každého, nejsou zdaleka jen domorodé. Možná ani převážně ne. Podstatnou část, a zřejmě i ideologické jádro, tvoří fanatici odchovaní v Evropě, disponující i dobrým technickým a organizačním know-how. Což mimo jiné potvdil i insider Ebrahim B., který uvedl, že nejbestiálnější vedoucí kádry IS sestávají z německy hovořících islamistů. Proto je správné, když jim Německo odebírá pasy a nedovoluje jim cestovat do Syrie. Za tuhle pakáž Syřani opravdu nemůžou.

Za ostatní komentáře zatím děkuji a odpovím na ně později, případně sve formě dalšího blogu.
I na Damúzinu první námitku.