Problémy s neintegrovatelnými migranty lze očekávat. S neintegrovatelnou východní Evropou jsou už dnes.

I roztomilá je páně Rathovo vize českého Hobitína, dotaženější poslední špek pana Berwid-Buquoye. Částečně čtivé pak dohady o těžko pochopitelných rejdech světových spiklenců pod obojím.
Srovnatelného se však lze dočíst a doslechnout i v Německu, a nejspíš všude po západní i jiné Evropě.
S příslušným národním koloritem ovšemže.

Lid český trpí specifickou nevolí, že mu v jednom kuse cizí drábové říkají, co má dělat.
Pravdu má. Od Bílé Hory jinak nebylo, pomineme-li kratičkou mezihru Masarykem na vítězích WWI vydyndané republiky. Jen co Reagan (to byl prezident!) uzbrojil Rusko do stádia perestrojky a Čechoslováci se s tichým zacinkáním vymanili ze sovětské péče, bez meškání zapadli do hlubokého výstřihu uslintané guvernantky EU, v němž jsou stále ohrožováni kárným dušením.

Českým blogům tudíž vévodí pocit, že nikdy nikdo odnikud o naplnění tužeb Čechů neusiloval. Tak dalece pravda, nepříliš nevšední. Jenže takto uťáplé mínění tu pisatelé svorně vyjadřují i o každé vlastní vládě, byť by ji i předešlemi sami volili byli, aniž by se předtím ani potom jedinkrát pokusili, náležitě ji od neřádstva tříbit.
Jsou natolik zaneprázdněni pipláním starých křivd, snováním přediva spikleneckých teorií a utřizováním světových viníků, že si dosud nestačili všimnout, že minulost už byla. Čerstvé strachy jim však plodí stejné atavistické nenávisti jako ty staré, jejichž následky plní učebnice.

Spektrem obav se východ od západu příliš neliší, podílem však tuze.
Demoskopie říká, že dvě třetiny Němců jsou dosud přesvědčeny, že nepřehledný a nepřehlédnutelný nával uprchlíků společnými silami půjde civilizovaně zvládnout.
Jak vidno nejen z blogů a komentářů, ale i z mluvy nejvyšších reprezentantů, považuje takřka celý východ nadvládu Saracénů za nevyhnutelnou, nepřijme-li se včas metoda Hunů. Jim oponující hlasy lupou hledati.

Ono je v podstatě jedno, zda frajeři strachů jsou právoplatnými mluvčími východní EU, či zda zastupují, jako na západě, menšinu. Zda východní většina nepanických pak převážně kušuje, ať už ze strachu nebo z lhostejnosti, nebo prostě neexistuje, nemá na výsledek vlivu. Rozkol mezi východem a západem EU je již neokecatelný.
Veřejný ohlas i bizarní předáci budí dojem, že mají většinu, tudíž ji mají. A to rozhoduje.


Jak jedinec, tak národ, ku zdárnému vývoji zřejmě potřebuje období samostatnosti a občasný pád na hubu. Veškerému lidu zemskému by proto mělo být popřáno možnosti, do dna si vychutnat vlastními silami vydobyté úspěchy i průsery, zakoušet následky svých vlastních, nikým mu nerozmluvených idiotských rozhodnutí, moudrých, i těch navěky hanebných. Čechům po staletí chyběla kolektivní zkušenost, že velmi záleží na tom, co říkají že si přejí, protože by se to docela dobře mohlo stát skutečností, kterou pak nelze vydávat za křivdu odjinud.

Možná že tady jsme u kořene rozličného vnímání světa mezi průměrným Čechem a průměrným západoevropanem: holubičí povaha očekává, že migrant začne zlobit. S nevrlou úzkostí už předem kalkuluje, s jakými neblahými následky se budet muset smířit, čemu bude nucena se bodrobit.
Naproti tomu třeba západoněmec z kraje předpokládá, že migrant se bude chovat slušně. Nebude-li, bude to mít dopad především na osud miganta. (Jistá tolerance by tu byla, čili, jak děl jeden policajt v dorgové čtvrti Frankfurtu: „Etwas Schwund gibt’s immer.“)
Domorodec žije v přesvědčení, že strůjcem skutečnosti je on a že si svoje hodnoty a způsob života doma prosadí, protože jsou správné. *) Jeho politici mu v tom budou jak jen dovedou nápomocni, chybičky v systému v rámci možností vychytají, dřív než bude nutno se vážně rozhněvat.
Proto, dokud se nic třeskutého neděje, může Němec zůstávat poměrně velmi dlouho shovívavý a vztřícný, v souladu se svým historickým předsevzetím, že už nebude vyvražďovat etnika.
(Migranti s motivací natrvalo nepřijatelnou si možná dosud nespojili, do čeho lezou.)

Psychologický rozdíl je tedy náramný. Kooperace mezi tím, kdo se domnívá, že každý se musí napřed pozitivně rozhodnout sám, a tím, kdo uvykl spíš vzdorovat cizím rozhodnutím, nemůže se vyhnout úskalím.

Bez zkušenosti s rozhodováním o vlastním osudu není radno, uvazovat se do jakéhokoliv společenství, v němž je nutno v jednom momentě hodit do placu část své suverenity a rozdýchat ukrutné příkoří, že můžu být demokraticky přehlasován.
Pokřivené členství je utrpením pro člena, i pro společenství, je-li zbudováno na solidaritě pramenící ze sdílené zodpovědnosti, nikoliv na bezprostředním prospěchu či strachu.

Momentálně jsou podmínky k nabytí samostatnosti kromobyčejně příznivé:
Dokonalou suverenitu můžou dnes Češi získat bez jediného výstřelu. Odhlasovat postačí. Nadále pak důsledně odolávat tomu nejpodlejšímu donucovacímu prostředku který naše civilizace vynalezla: cizím penězům.
Češi nejsou zapředeni do euroměny, o to snadnější bude vystoupení z Schengenu, z EU, popřípadě i z NATO. Jen to provést čistě a odhodlaně, bez ostudného řeckého ucukávání.

Nedbat krokodýlí usoplanosti pana Junckera! Má ji v popisu práce. Pro pí Merkelovou se pochopitelně teprv nesluší, aby někoho z EU pudila. To za ni rád obstará pan Hollande. Angela nebude protestovat více, než zdvořilost káže, neb na západě Evropy utěšeně roste podíl občanů, kteří budou přání po vystoupení z EU zejména Maďarů, ale i Čechů a Slováků s povděkem respektovat. Jiní si jejich ztráty ani nevšimnou, nezaštkají, obezdí-li se Polsko s miláškem Kačínským, Rumunsko a jaksetyzeměvšechnyjmenujou.

Už tenkrát, když východní Evropa do EU vstupovala, plesali zejména eurokrati, bažící v souladu s parkinsonovo zákony po rozšiřování své spasitelské sféry. Lid obecný západní to akceptoval se zdvořilými pochybnostmi, podobně jako dnes bez veškerého nadšení, jen na základě mravní povinnosti, přijímá Syřany a údajné.
Tenkrát nám bývalo říkáno v podstatě to samé co dnes: že to sice bude drahé, že budou drobné potíže s integrací, nicméně řešení to stále lepší, než aby na pomezí EU vznikaly koruptní slumy a pidioligarchie. Masy výhradně už ekonomických uprchlíků že nepůjde natrvalo držet za protrhaným plotem. Pročež je radno, je v EU uvítat a opečovat dříve, než ze zoufalství začnou drancovat pohraničí.

Chabé nadšení od té doby ještě více opadlo, oligarchie vzkvétají a obyvatelstvo do klína jim spadlou demokracii nezušlechťuje. Euforie pro přijetí Srbska, Albanie a Turecka uvadla načisto. Dnes dochází na slova těch, kteří od začátku žbrblali, že doufat v asimilaci páté kolony (alias V4) bylo bláhové. (Tvrdé jádro dokonce ve skrytu míní, že už boření berlínské zdi bylo ukvapené.)

Tož přátelé s pochybnostmi o setrvávání v EU: máte pravdu!
A nyní chutě do referenda! Uvidíte, jak to půjde hladce. Vydupat si ho snad dovedete, Václavák je velký.
Odpadnou Vám ošklivé kvótičky, nebudete si už muset dělat starosti o osud zhýralé západní Evropy.



Ona ta desetiletí ve stínu železné opony a rachejtlí nebyla koneckonců zas tak špatná - alespoň z pohledu západního ne. Tak vyhroceně to tentokrát ani dopadnout nemusí. Třeba si budeme smět nadále dopisovat a o prázdinách se navštěvovat.
Pokud tedy dostanete výjezdní doložku.

V jednom se pan Rath ale mýlí: Češi takhle na dištanc vůbec nevypadají jako hobiti.
Podobají se zrovna trochu Glumům.

----------------------------

*) Poznámka:
Už to vidím, jak mi tu zase bude vyčítána nekritičnost vůči arogantnímu západu, který se prý neprávem považuje za vzor světa.
To je přece nesmysl.
Západní systém vzorem pro svět prostě je. A to právem, protože sám sebe dovede reformovat, je samoočistný a schopen reflexe. Jak vidno z mnohých příkladů, prchá se z mravního svrabu na západ, nikoliv směrem opačným. Systém stojí za to, aby byl všemi prostředky uhájen, což si jeho nositelé uvědomují v okamžiku konkrétního ohrožení. Pročež jakýkoliv příměr s úpadkem starého Říma je zcestný, zejména z úst a klábosnic těch, jejichž hodnotový systém je v rozkladu, neexistentní, natož aby jim kdy stál za hájení. Svoji vlastní prázdnotu promítají na jiné. Dovedou západní alianci v jedné větě zazlívat přílišnou agresivitu, humanitární bombardování a dekadentní odevzdanost. S obdivnou hrůzou třeští zraky na bandu zfanatizovaných hadrníků, kteří mohou řádit jen proto, že dosud nikdo z aliance nepovažoval za nutné, přestat jim nabízet demokracii a vybombardovat je nehumanitárně.

-------------------
Odpověd:

Pokud jsem nikoho nepřehlédl, zatím jedině Jáša a děcko ze Štatlu reagovali na intenci tohoto blogu.
A Jáša můj dočista upřímně míněný návrh, aby se ČR konečně zbavila členství v EU, zřejmě nebere tak, jak byl míněn. Jášo, nejsem nepříčetný, nikomu nic nezazlívám, jen si myslím, že pro staré i (poměrně) nové členy EU bude prospěšné, když se opět vydají každý svou cestou. Přes veškeré obtíže, které takový rozvod přináší.
Tolikrát jsem tu četl, jak je členství v EU nepříjemné a naprosto souhlasím. Merkelové se jen tak nezbavíme, a s Von der Leyenovou, nebude-li vyhozena včas, už vůbec nebude sranda. Nebo nedej pámbu s Klöcknerovou.

Bylo by mi ctí, kdyby se pod mým blogem začalo organizovat jádro demonstrací za referendum o vystoupení z EU.
Dal jsem si tolik práce vše zdůvodnit, doufal, že se zavděčím, a ono pořád nic.

--------
Milá Anastazie,
to víte, že západ vrší jednu chybu na druhou. Kromě toho se v něm rodí spousta nedožraných deprivantů a obvyklé procento blbů a pošuků, kteří svorně tropí velké škody doma i po světě. Rozdíl vůči veškerému svrabu vůkol je, že na západě je lze kritizovat, aniž by jednoho dali hned zavřít nebo na ulici odstřelit. Je možno, se sajrajtům mocným i nemocným bránit, odhalovat je a některého dokonce odstavit od koryta. To je velký pokrok pro lidstvo. V okolních samoděržaví a božích státech tahle naděje není. Tam je pořád krásně, a kdo míní něco jiného, jde do lochu. Je-li vůbec naděje, pak jedině svobodná, pluraritní společnost jednoho dne, řádově tak za tísíc let, svět možná trochu zlepší.
S pozdravem
Adam Procházka

Paní Pechová, ;-) ? :-(

Argune, co si to dovolujete, odhalovat mě předem? A já mám vypočítané takové finále. No, odhlédna od několika kádrově závadných individuí, jako Vy, Pechová a jiní sportovci, to zabralo. Tak to za chvíli hodím do stroje.
Jo, a tu poznámku Vám klidně věnuju.

Pane Fürbacher,
kež by to s tou reprezentativností byla pravda. Jenže zvenčí to tak vůbec nevypadá, a to se počítá. Zdejší vláda musí s českou vyjednávat tak, aby to akceptovali jejich vlastní voliči, ne čeští. A ČR momentálně vypadá navenek děsně nesympaticky a nekooperativně. To ji ještě dost uškodí.
---
Pane Fürbacher,
jako zastávání se reprezentantů jsem to od Vás ani nechápal. Shodneme se i na tom, že Merkelová je už podruhé dost bezradná. Schäublemu by to zlomilo vaz hned. Celé je to vysoce emocionální záležitost. A to on neumí. Na to je příliš účetní. Lidi jsou lapeni mezi strachem z neznámého, resp. neznámých, a na druhé straně hrůzou, že jim dříve nebo později musíme začít pomoc odmítat, že to dokonce vydržíme nechat je za dráty a že se tím staneme sami otrlými hyenami. Že lidskost bude u konce.
A ceĺý východ, hlavně tedy Maďaři, působí dojmem otrlosti už teď a media netransportují odtamtud žádný signál, který by tento dojem zmírňoval. Z ČR právě také ne. Takže celá ČR působí tak, jako to co se zde odehrává v komentářích. Tu hrůzu naštěstí Němci, Francouzi a.j. nečtou. Ale i tak tyhle země vzbuzují zhnusení větší než všichni Varufakisové dohromady, protože tam šlo jen prachy. Tady jde o lidi. A to se V4 může vymstít, protože to se nezapomíná a lidi se zaprčej v momentě, kdy ČR půjde o kejhák. Třeba u té Aše. Teď by byl nutný signál, že Češi mají "heart and soul". A ten nepřichazí. Nedá se zřejmě ani vyprovokovat, Ti druzí jsou v přesile.