Jak stát tloustne z tragédií

24. 01. 2011 | 22:49
Přečteno 5298 krát
Glenn Greenwald - Jak stát tloustne z tragédií
Druhou lednovou sobotu, 8. ledna, postřelil v arizonském městě Tucson osamocený útočník 20 lidí, z toho šest smrtelně, včetně devítileté holčičky a soudce federálního soudu. K tragédii došlo na mítinku poslankyně Sněmovny reprezentantů Gabrielle Giffordsové, která byla zřejmě cílem útoku a kterou střelec zasáhl přímo do hlavy. Poslankyně Giffordsová však atentát zázračně přežila a v současné době je ve stabilizovaném stavu. Motiv činu zůstává neznámý.

Bývalý Clintonův poradce William Galston napsal k nedávným děsivým událostem v Arizoně článek, který dokonale ilustruje přesvědčení řady politiků, že na každou tragédii je třeba reagovat zavedením nových státních pravomocí a omezením dalších základních svobod. Hlavním důvodem arizonského masakru je podle něj skutečnost, že je příliš složité zavírat lidi do blázinců proti jejich vůli. Mohou prý za to „občanští libertariáni“, kteří se v 70. letech zasadili o reformy příslušných zákonů, takže dnes je možné nuceně umístit člověka do psychiatrické léčebny, jen pokud se u soudu prokáže, že je hrozbou pro ostatní.

Pověste ho vejš…

Galston tedy navrhuje, aby měli občané povinnost nahlásit úřadům – a to nejen policii a soudům, ale i školám a dalším relevantním institucím – každého, koho považují za duševně narušeného. Do blázince bychom prý navíc neměli zavírat jen ty, kdo jsou hrozbou pro ostatní, ale i všechny, kdo trpí „odtržeností od reality“. Galston článek uzavírá melodramatickými slovy: „Kolik jen masových vražd a atentátů ještě potřebujeme, než pochopíme, že současný hyperindividualismus a přemrštěný důraz na občanská práva v oblasti léčby duševně nemocných ohrožuje bezpečí naší společnosti a fungování naší demokracie?“

Jeho argumentace natolik přetéká pokřivenou logikou, že ani nevím, kde začít. Pan Galston to možná neví, ale hlavním důvodem zmiňovaných reforem bylo hrůzné, nelidské zacházení s duševně nemocnými – skutečnými i údajnými – v dřívějších psychiatrických léčebnách. I lidé trpící duševní poruchou, která neznamenala sebemenší riziko pro ostatní, byli zavírání do blázinců na celá léta i desetiletí a obrovská spousta lidí byla prohlášena za duševně nemocné jen proto, že se chovala zvláštně či nestandardně. Nemluvě o tom, že jako k mentálně narušeným se tehdejší společnost chovala i k homosexuálům.

Galston básní o 60. letech jako o nějakém Zlatém věku, kdy všichni „pomatenci“ seděli bezpečně zavření v blázinci a na ulicích panoval relativní klid a mír. Nic není dále od pravdy – politických atentátů tehdy bylo podstatně více než dnes (Martin Luther King, J. F. Kennedy, R. F. Kennedy, George Wallace, Malcolm X aj.), kdy je nucené umísťování do ústavů mnohem obtížnější, stejně jako bylo více případů vražd a jiného násilí.

Navíc Galston bez jakéhokoli důkazu tvrdí, že existuje významná souvislost mezi duševní poruchou a násilím, ale pravda je opět přesně opačná. Podle dostupných statistik existuje zhruba třikrát vyšší pravděpodobnost, že vás zabije blesk než cizí člověk trpící schizofrenií jako onen nedávný arizonský střelec.

Galston by tedy všechny schizofreniky nejraději pozavíral do blázince. Společenská újma plynoucí z preventivního zavírání tisíců a tisíců lidí, kteří se ničeho nedopustili, však natolik přesahuje újmu plynoucí z jednoho atentátu za 20 let, že přemrštěnost jeho návrhu přímo bije do očí.

Spoutaná svoboda

Celá tragédie však ilustruje jeden hlubší trend. Galston se znovu dopouští toho, čeho americká politická třída dopouští po každé velké tragédii – okamžitě se snaží využít společenského traumatu a zjitřených emocí k prosazení zbrusu nových restrikcí základních svobod a další várky státních pravomocí. Z událostí 11. září se zrodil Vlastenecký zákon (Patriot Act), všudypřítomný policejní stát, velkoplošné špehování amerických občanů bez soudního příkazu, mučení válečných zajatců, nezákonné unášení a mučení lidí podezřelých z terorismu a nakonec vpád do Iráku. Vysokoprofilové, brutální zločiny vedly k zákonům jako „třikrát a dost“ a minimálním trestním sazbám, díky nimž dnes mají Spojené státy nejpočetnější vězeňskou populaci na světě.

A když se takzvaný „trenýrkový terorista“ pokusil na Vánoce roku 2009 odpálit letadlo nad Detroitem, okamžitě se ozvalo volání ze všech stran – včetně Ministerstva spravedlnosti – po rozvolnění takzvaných Miranda rights (policie musí obviněnému přečíst jeho práva a informovat jej, z čeho je obviněn), zrušení práva být předveden před soudce a dokonce i odebrání veškerých práv všem, včetně amerických občanů, kdo by byli zatčeni na půdě Spojených států a obviněni z terorismu. To vše kvůli jediné nebezpečné epizodě. Z každé podobné události stát tloustne novými pravomocemi a zákony, zatímco práva občanů a občanské společnosti ztrácejí na váze – nikdy naopak.

V samotném jádru tohoto uvažování leží neukojitelná touha po jedné krásné iluzi – absolutní bezpečnosti. Kdykoli dojde k nějaké tragédii, lidé jako William Galston nás poučují, že kdyby měl stát víc pravomocí, nic takového by se nemohlo stát. To je však argumentace desetiletého dítěte. I kdybychom stvořili totální policejní stát, zločiny typu arizonského masakru by se děly dál.

Cena za svobodu

V komunitě či společnosti o milionech členů se vždy najdou tací, kdo budou páchat násilí. Ano, zločiny jako arizonský masakr si vybírají strašlivou daň. Galston a jemu podobní si ale zřejmě neuvědomují, že represivní státní režim, po kterém tak touží, má také svou odvrácenou tvář – velmi temnou odvrácenou tvář.

Existence zločinnosti a násilí je cena, kterou platíme za svou svobodu. Žádné občanské právo není zadarmo. Cenou za svobodu projevu je to, že jsme někdy nuceni poslouchat bigotní, rasistické či jinak toxické řeči. Cenou za svobodu tisku je otupující komerční i politická propaganda, která se na nás řine z velkých masmédií. A cenou za to, že nám nemohou policisté vtrhnout do domu bez soudního příkazu a že nás nemohou vsadit za mříže bez soudního procesu, je zvýšený výskyt zločinnosti a násilí.

Základními stavebními kameny všech moderních demokracií je vysoká nedůvěra k jednostranné státní moci, víra v systém vah, protivah a pojistek a především moudré poznání, že absolutní bezpečí je nebezpečným přeludem.

***


Glenn Greenwald je ústavní právník a komentátor levicového internetového deníku Salon.

Přeloženo pro Finmag

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

kverulant112011 napsal(a):

Pane Drobku,
nicméně jak vidíte, US právo zakoupit si pistoli a svobodně jít zastřelit tolik lidí, kolik stačíte, je stále zachováno. To je bezva, že?

Miluju ty, kteří to směřují tak, že právo bude nakonec na straně toho, kdo bude rychleji střílet.

Jo a co to je "americká politická třída"?
24. 01. 2011 | 23:15

Luba napsal(a):

Rozhodně daleko nebezpečnější než "normální blázni" jsou dobře adaptovaní psychopati, které označuje dr. Koukolík jako deprivanty.

Najdeme je ve vysoké politice a ve vedení firem.
V "blázinci" rozhodně nikoli.

Jak pravil jeden zoufalý podnikatel těsně před psychickým zhorucením: Ježíšmarjá, já chci odtud pryč! Rychle mě zavezte někam do blázince mezi normální blázny!

Není daleko doba, kdy se psychiatrické léčebny stanou posledním útočištěm slušných, poctivých a citově založených lidí.
24. 01. 2011 | 23:27

honolulu napsal(a):

"ODTRZENOST OD REALITY" ?
Je moji humanitarni povinosti nahlasit pana Tencokyda Hnuj, ze silne trpi temito priznaky dusevni nemoci.
24. 01. 2011 | 23:39

Luba napsal(a):

Možná, že je pan Galston,
stejně jako mnoho jiných Američanů, příliš zahleděn do sebe, do "hvězd a pruhů", a trpí tzv. lokální slepotou.

Kdyby měl zkušenosti českého občana, dřívějšího státního příslušníka Československé socialistické republiky, asi by se nad posilováním represivního aparátu, coby prevence podobných incidentů, jako byl ten arizonský, více zamyslel.
24. 01. 2011 | 23:53

prak napsal(a):

Vraždám žádná společnost nedokáže zcela zabránit. Ale může a musí tyto vrahy odstranit ze společnosti buď trestem smrti, což je konečné, nebo doživotním žalářem bez možnosti podmíněného propuštění.
25. 01. 2011 | 00:01

Čochtan napsal(a):

Není vražda jako vražda. O likvidaci Heydricha se v tehdejších novinách také psalo jako o vraždě. A když se politici zubynehty drží moci, a není možné se těch špatných zbavit jinak než kulkou, .... není to tak jednoduché, jak pan Drobek píše.
25. 01. 2011 | 00:15

Luba napsal(a):

praku,
jestli jste ještě neviděl film "Ve jménu otce/In the Name of the Father" (včera běžel na Primě), rozhodně stojí za to.

"Politické drama režiséra Jima Sheridana Ve jménu otce se zabývá známým případem tzv. Guilfordské čtyřky. Po atentátu IRA na hospodu v Guilfordu v roce 1974, při němž bylo pět mrtvých a několik desítek těžce raněných, což mělo za následek tvrdá opatření proti terorismu, byli ze zločinu obviněni a odsouzeni čtyři mladí lidé a sedm dalších obžalovaných (včetně dětí) dostalo vysoké tresty za spoluúčast. Až patnáct let po vynesení rozsudku byla v odvolacím soudu pod tlakem veřejného mínění kauza zrušena, ale úplné spravedlnosti nebylo a ani nemohlo být učiněno zadost. (...)"

http://www.csfd.cz/film/8344-ve-jmenu-otce/?text=119899
25. 01. 2011 | 00:23

Medikolog napsal(a):

Pan Galston je rozhodně svojí odtržeností od reality nebezpečím pro americkou demokracii. Ohrožuje bezpeč US společnosti i fungování US demokracie. Je ovšem pravda, že střepinové soudy byly součástá Athénské demokracie. Blázinec, nebo pohár bolehlavu? Dnes má článek na The New Republic..

Pro lidi co brojí proti ozbrojenosti svobodných občanů demokratických států si dovoluji uvést informaci, že nejběžnějším "nástrojem" vražd v USA je typický americký SEKÁČEK NA LED běžný v každé domácnosti..
25. 01. 2011 | 07:00

Teo napsal(a):

Při zamyšlení se nad stavem naší České společnosti, nelze než konstatovat, že je plná vyšinutých lidí. Je tedy zcela v normě být vyšinutý. Dnes je zcela normální, že si kdo, ač bez příjmů tomu odpovídajících, udělá půjčku, nebo prohrává v hazardu. Také nespočetné množství alkoholiků a nejen z řad sociálně slabých. Fetující odrostlá mládež pokračující v návyku i v dospělosti. Hlavně pak neurotici ze všech sociálních skupin a slaboduché občanstvo věřící v tu svou "pravou víru".
Dříve uznávaně normální člověk se v takovéto sestavě jeví jako nenormální. Poctivec, pracant, pravdu mluvící, aktivní a sportovec k tomu, tak to jsou všechno stigmata abnormality v naší společnosti. Těmto "poznamenaným" se u nás žije nejhůř, protože jejich přístup k životu je namáhavý nejvíc.
Ono to bude v té USA stejné.
25. 01. 2011 | 07:24

alna napsal(a):

To kverulant112011

Existují studie, jak se zvýšil/snížil počet trestných činů spáchaných střelnou zbraní v návaznosti na zpřísnění / uvolnění pravidel pro jejich získávání. Určitě to pro Vás bude poučne http://www.justfacts.com/guncontrol.asp
25. 01. 2011 | 07:32

jakeš napsal(a):

Pane Dropku, celý svět je na odstřel, protože se zbláznil a nikdo ho nemůže zavřít do blázince.
25. 01. 2011 | 07:49

Viola napsal(a):

Pane Medikologu,

myslíte, že by ten osamělý arizonský střelec, kdyby měl jen ten typický sekáček na maso s ním mohl zabít dalších 20 lidí? To asi ne, určitě by ho zpacifikovala přivolaná policie a lidé by měli čas utéct, nebo by se mu někdo mohl postavit na odpor s nějakým jiným nástrojem, třeba i pojízdnou taškou.
25. 01. 2011 | 08:26

JF napsal(a):

velmi dobře popsáno - je to o těch dvou stranách mince a o tom být si vědom té odvrácené - která z nich je ta odvrácená a ta správná toť otázka. ??? ;-)

Ale domnívám se, že americká realita se spoustou násilí plodí další násilí. Myslím např. přeplněné věznice a trest smrti. To prostě dle mého názoru latentně působí na právě tyto jevy veřejného násilí. Kdy někdo neunese ten možný dopad např. terstu smrti a spadne do toho tímto způsobem. Velmi zajímavý by byl ukazatel změny těchto jevů (nebo nějakých vybraných) po zrušení trestu smrti.
25. 01. 2011 | 09:00

Tenco napsal(a):

Hmm. Pokud se po USA volně pohybují takové kreatury, jako je "honolulu", skutečně tam něco není v pořádku. Pevně věřím, že mu příslušné úřady již dávno odebrali zbraň i řidičák a na ulici smí chodit pouze pod dohledem své černošské chůvy.:((

Nyní vážně.
Asi není dobrá lhostejnost okolí ani jakási propagace permanentního udavačství.
Ta hranice bude vždy vyjádřena kvalitou občana jako člověka, množiny občanů jako společenství lidí pojímajících právo a morálku vyváženě - v jejich vzájemných interakcích pak vzniká proces formování hodnot.
Obecně si ale myslím, že pokud v jedinci či místním společenství vznikne jakákoliv vážnější pochybnost, měly by být úřady informovány.
Vždy je lepší mít na svědomí částečné, dočasné uzurpování osobní svobody, než zdraví či životy lidí.

Jiná věc je, že si ve Státech může skutečně opatřit střelnou zbraň kdejaký úchylák.
Todle je pak třeba skutečně vnímat jako selhání státu. To je jeho odpovědnost - nevydávat oprávnění k řízení vozidla a nošení zbraně lidem s psychopatickými sklony.
Jedna věc je autonomní svoboda jednotlivce, druhá věc je její omezení v zájmu autonomních svobod jednotlivců jiných.
Právo musí být podmíněno povinnostmi. Právo nesmí být výsadou bez povinností.

Co s těmi lidmi potom ?
Dlouhá debata. Zločin a trest. Náprava, převýchova vs izolace od společnosti, upevnění ve zlých návycích.
Zda si vůbec takový jedinec uvědomuje, ZA CO je trestán. Zda se v něm tedy hne svědomí.
To je i pro deset odborníků z univerzit na šest grantů, osm dotací a padesát studií.
Jeden by se z toho taky mohl zbláznit.
25. 01. 2011 | 10:49

Viola napsal(a):

Já bychm tedy spíše byla za to odzbrojení. Na nejvyšší úrovni to politici zkoušejí, tak by to mohlo pokračovat směrem dolů. Ten mladík měl okolo 20 let, jestli se nemýlím a tedy jaksi ještě ve vývoji osobnosti. O zbraň by mohl požádat člověk, který ji potřebuje k výkonu svého povolání (ostraha, vojáci, policie) a jinak asi ne.
25. 01. 2011 | 11:33

Tenco napsal(a):

Viola
Fakt ?
..."The girls they love to see you shoot" ..

http://www.youtube.com/watch?v=ARFOUbMC-w4&feature=related

/v době bitvy o Falklandy zakázáno vysílání v britských rádiích/
25. 01. 2011 | 13:07

Admirál napsal(a):

Kdo že je pan William Galston? Bývalý poradce prezidenta? Tedy zřejmě člověk s reálným vlivem na dění v USA a potažmo ve světě.

Když si přeložím a domyslím, co vlastně pan Galston požaduje, tak mě zamrazí.

V podstatě by mohl zbytek života v blázinci nebo v jiném fain ústavu strávit každý, kdo se zdá být nebezpečný. Třeba někdo hlásající nebezpečné názory.

Takové nápady si u nás nedovolil nikdo prezentovat ani za komunistů.

Pane Drobku, pozdravujte ode mne a Orwela zemi svobody.
25. 01. 2011 | 13:39

Jirka napsal(a):

Pane Drobku. Nelze nez s Vami souhlasit. Jeste pred casem mi prislo jako paranoia predstavit si, ze se nektere tragedie staly na "objednavku" statu, ktery byl postizen. Dnes nevim. V kazde detektivce je ostatne ono okridlene "komu ku prospechu?". Docela me mrazi s jakou samozrejmosti lide u nas diskutuji nad moznosti zavadet povinne cerne skrinky do aut, nesnimatelne naramky pro deti monitorujici jejich pohyb a nejlepe definitivne implantovanou cipovou kartu. A to vzdy s tim, ze bude li nekdo vybaven takovym zarizenim pak se neztrati nebo jeste lepe nebude treba presumpce neviny. On sam prece pak muze prokazat, ze na inkriminovanem miste a v case mebyl atd. Mrazi z toho. Dekuji za Vas clanek
J.Kaderabek
09. 02. 2011 | 15:48

Delores22Head napsal(a):

freelance writer
15. 01. 2012 | 18:57

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy