Během svého prvního vystoupení před Kongresem si prezident Obama zavěštil, že blahobyt se k nám vrátí, jakmile znovu rozproudíme koloběh úvěrů v ekonomice. Asi by jej překvapilo, kdyby mu někdo prozradil, že pohonnou hmotou ekonomiky nejsou spotřebitelské úvěry. Kromě toho se úvěrový krevní oběh nezastavil jen tak pro nic za nic. V Americe zkrátka došly úspory, které by banky mohly půjčovat. Vláda se nám nyní snaží vehnat do žil úvěr umělý, bez obnovení výrobní kapacity či navýšení úspor, a to nemůže skončit jinak, než destrukcí toho mála, co nám z ekonomiky ještě zbývá.

Ústřední doktrínou Obamanomiky je podle všeho úvaha, že když si lidé budou moci půjčit a utratit další peníze, rozhýbou tím produkci a zaměstnanost a ekonomika znovu poroste. Je to moc hezká a vkusná představa, jenže s tím, jak ekonomika doopravdy funguje, nemá pranic společného. Náš pan prezident nechápe, že spotřebovat je možné jen to, co se vyrobí, a půjčit jen to, co se uspoří. Tato prostá logika se občas utápí v obrovské rozloze a komplexitě moderní globální ekonomiky, ale snad nám bude jasnější, když vše zredukujeme na mnohem menší měřítko.

Představme si velmi malou barterovou ekonomiku, která sestává jen ze tří osob – řezníka, pekaře a výrobce svíček. Zatouží-li výrobce svíček po řízku nebo pecnu chleba, musí vyrobit pár svíček a začít s nimi obchodovat. Svíčkař bude chtít samozřejmě jíst vždycky, ale jeho poptávka bude uspokojena, jen pokud vyrobí dost svíček; bez toho bude zkrátka o hladu. Samotná holá skutečnost, že poptává řízek a chleba, ještě nic neznamená.

A zde nám na scénu přichází kouzelný svět úvěru, který podle mnohých může nahradit výrobu. Předpokládejme, že řezník vyrobil víc řízků, než potřebuje na vlastní obživu. Když se to svíčkař dozví, půjčí si od něj nadbytečné řízky a vymění je s pekařem za chleba. Aby tato transakce mohla proběhnout, musel se řezník uvolit k podspotřebě – jinými slovy, musel něco uspořit. Své úspory pak půjčil svíčkaři, který mu na oplátku vystavil poukázku se slibem, že mu dluh vrátí ve svíčkách.

V tomto případě to tedy byla jen a pouze řezníkova produkce, která umožnila svíčkaři zakoupit chleba, který musel být samozřejmě také vyroben. Samotný fakt, že svíčkař získal půjčku, nikterak nezvýšila celkovou poptávku ani nepodpořila ekonomiku. Právě naopak – protože si svíčkař na chleba půjčil, místo aby jej koupil za vyrobené svíčky, existuje nyní v ekonomice méně svíček. A řezník má navíc méně řízků, které by mohl sám vyměnit za chleba. Stalo se to, že pracovitý a spořivý řezník půjčil svou kupní sílu svíčkaři, aby si ten mohl koupit chleba.

Svíčkař mohl samozřejmě nabídnout svůj dlužní úpis přímo pekaři. A i tato transakce by se mohla uskutečnit, jen pokud by pekař napekl víc chleba, než sám sní, a mohl tak své úspory zapůjčit jiným. V takovém případě by mu ale nezůstalo nic, co by mohl vyměnit s řezníkem za maso.

Existence úvěru tedy nikterak nezvyšuje celkovou spotřebu v této tříčlenné komunitě, pouze dočasně změní způsob distribuce stávající spotřeby. Agregátní spotřeba se zvýší jedině tehdy, zvýší-li se také výroba svíček, řízků a chlebů.

Jeden způsob, jak by úvěr mohl podpořit růst naší malé ekonomiky, však existuje. To kdyby si svíčkař vypůjčil od svých dvou spoluobčanů větší počet chlebů a řízků, ze kterých by nějakou dobu žil, zatímco by vylepšoval výrobní kapacitu svého zařízení na výrobu svíček. Kdyby se mu to podařilo, mohl by začít vyrábět víc svíček za den než předtím a svůj dluh by snadno splatil i s úroky. Řečeno moderním ekonomickým žargonem – podspotřeba řezníka a pekaře v tomto případě vedla k akumulaci úspor, které pak svíčkař investoval do rozvoje svého kapitálu. Kdyby pekař zbaštil všechny své chleby a řezník všechny své řízky, nevznikly by žádné úspory a svíčkař by si nemohl vzít úvěr. Produktivita společnosti by se tudíž nezvýšila.

Kdyby si ovšem svíčkař půjčil řízky a chleby a místo vylepšování kapitálu si zajel na dovolenou, společnost by nezískala nic a svíčkař by pak dluh třeba ani nesplatil. Jiným slovy – kdyby si vzal svíčkař „spotřebitelský úvěr“, projedl by úspory, které už by pak nemohly být investovány do produktivnějšího kapitálu.

Co by se stalo, kdyby svíčkárnu, pekárnu a jatka zničila nějaká přírodní pohroma? Barack Obama, stojící před hrozbou ekonomiky plné hladových občanů ve tmě, by začal rozdávat malé papírky zvané peníze a zajišťovat úvěry všem, kdo by chtěli jíst a svítit. K čemu by však lidem tyto peníze byly? Proměnily by se snad nějakým kouzlem ve zboží?

Kdybychom do naší malé ekonomiky zavedli peníze, dosáhli bychom pouze toho, že svíčkař, řezník a pekař by nasadili vyšší ceny (měřené v penězích, nikoli ve zboží) svých výrobků, až by se znovu pustili do práce. Jediný způsob, jak obnovit bývalou prosperitu, je opravit zničená zařízení a začít znovu vyrábět.

Smutnou pravdou je, že výrobní kapacita dnešního amerického hospodářství je z velké části rozvrácená. Naši kdysi průmyslovou ekonomiku nahradilo zdravotnictví, finanční služby a vládní výdaje. Pokud stát do takového systému vžene další úvěry a natištěné peníze, podpoří akorát inflaci. Musíme začít znovu produkovat. Narozdíl od stávajících opatření to bude obtížné, ale účinné.

Prezident Obama nás chce zřejmě přesvědčit, že se můžeme celé dny válet před televizí a státní tiskárna cenin bude pracovat za nás. Problém nastane v okamžiku, kdy se zvedneme z gauče a zjistíme, že k večeři máme místo řízků dušené bankovky s mincovou zálivkou.



Autorem zveřejněného textu je Peter Schiff, investiční analytik a majitel brokerského fondu Euro Pacific Capital. Ve světě financí proslul nejprve správnou předpovědí tzv. internetové bubliny na přelomu tisíciletí a poté také hypotéční a úvěrové bubliny, která praskla na konci roku 2007. Získal si desetitisíce fanoušků i z řad laické veřejnosti, především díky mnoha televizním vystoupením v letech 2005 - 2007, kdy neúnavně varoval před nadcházející krizí, třebaže byl tehdy jedním z mála ekonomů, kteří ekonomické problémy nejen předpovídali, ale také přesně identifikovali jejich příčiny.

Tehdy byl ještě terčem úsměšků a jedovatých šťouchanců od moderátorů a svých kolegů, dnes je považován za téměř proroka moderní doby. Na Youtube je videokoláž jeho televizních vystoupení, která má na kontě již přes milion a čtvrt shlédnutí (https://www.youtube.com/watch?v=2I0QN-FYkpw).

Peter Schiff je zastáncem volného trhu a minimálních zásahů státu, má však dar vysvětlovat a objasňovat ekonomické zákonitosti obyčejným a srozumitelným jazykem a ve svých článcích apeluje na zdravý rozum a prostou logiku, která se v dnešní přematematizované a přemodelované ekonomii někdy ztrácí.

Peter Schiff zveřejňuje na své internetové stránce www.europac.net každý týden komentáře k aktuální politické a ekonomické situaci, především ve Spojených státech, které by však mohly zajímat i české čtenáře. Jsem rád, že se mi podařilo získat jeho souhlas k překladu a umisťování jeho textů na můj blog na Aktuálně.cz.

(Původní text - http://www.europac.net/externalframeset.asp?id=15572&type=schiff - byl napsán 27. února 2009).