Úvod autora blogu: Až dosud jsem vám představoval články, které jsou mi názorově blízké, ale abych ukázal, že se nebráním ani takovým, s nimiž sice nesouhlasím, ale přesto je považuji za krajně zajímavé, nabízím vám Buchananův pohled na 2. světovou válku. Osobně jsem ještě nic podobného nikdy nečetl, ve škole se přetažené učitelky kontroverzi raději vyhýbají a velká média zase kolem podobných otázek našlapují velice zlehka. To je ovšem pro mne ideální situace – má oblíbená mezera v českém diskuzním prostoru. Jak říkám, Pat Buchanan si podle mne v této věci dělá iluze, Hitler byl zjevně psychopat a jeho touze po světovládě by zřejmě žádná diplomacie nezabránila, ale třeba to někteří zdejší komentátoři uvidí jinak a předloží zajímavé argumenty.



1. září 1939 vtrhly Hitlerovy tanky do Polska. Dva dny nato vyhlásil ztrápený Neville Chamberlain Německu válku, tu vůbec nejstrašlivější v dějinách lidstva.

Byla to válka nevyhnutelná? Ne. Žádná válka není nevyhnutelná, dokud nevypukne. Byla nezbytná? Poslechněme si Churchilla:

„Jednoho dne mi prezident Roosevelt oznámil, že si veřejně vyžádal návrhy možných názvů oné války. Okamžitě jsem prohlásil: 'Zbytečná válka'. Neznám válku, jíž by bylo snazší předejít, než tu, která právě obrátila v trosky to, co ještě zbývalo ze světa...“

Pokud však ke 2. světové válce nemuselo dojít, jak tedy začala?

Vraťme se v čase do Mnichova.

Právě tam postoupil 30. září 1938 Chamberlain Hitlerovi Sudety, protože mu nestálo za to bít se za zachování československé vlády nad tři a půl milionem sudetských Němců. Tohoto uspořádání bylo dosaženo na Pařížské mírové konferenci, v rozporu s Wilsonovým principem sebeurčení.

Proč se Británie nepostavila za Čechoslováky?

Inu, poněvadž Londýn nepoutalo s Prahou žádné spojenectví a Chamberlainovi bylo šumafuk, kdo bude vládnout v Sudetech. Británie navíc neměla brannou povinnost ani žádné divize, které by mohla poslat do Francie, neměla žádné Spitfiry, žádnou podporu Ameriky či svých kolonií a ani žádné spojence kromě Francouzů, kteří věděli, že v případě vypuknutí války jim USA nedodají již zakoupené letouny.

Zapovídaly to americké zákony o neutralitě.

Na společných setkáních varoval Hitler Chamberlaina, že Polsko a Maďarsko si také začnou osobovat nárok na svá území postoupená roku 1919 Československu.

A také že ano. Po Mnichovu zabrali Poláci na uhlí bohaté Těšínsko s desetitisícovou polskou populací. A Maďarsko zase tzv. Vídeňským rozhodnutím získalo 2. listopadu 1938 zpět části Slovenska a Zakarpatské Rusi, kde měli Maďaři většinu a kde Budapešť vládla před rokem 1919.

Ani Británie, ani Francie se těmto územním změnám nepostavily na odpor.

V březnu 1939 se začalo rozpadat Československo.

10. března, ve snaze rozdrtit slovenské hnutí za nezávislost, odvolal prezident Emil Hácha slovenského premiéra Tisa, obsadil Bratislavu a instaloval propražský režim.

11. března uprchl Tiso do Vídně a kontaktoval Berlín.

13. března se setkal s Hitlerem, který mu oznámil, že pokud okamžitě nevyhlásí nezávislost, nepostaví se Německo proti maďarské reanexi slovenských území. Budapešť již přesouvala vojska k hranicím.

14. března vyhlásilo Slovensko nezávislost. Záhy jej následovala Zakarpatská Rus a Československo přestalo existovat.

Admirálu Horthymu dovolil Hitler obsadit Zakarpatskou Rus s tím, že Slovensko musí nechat na pokoji.

Hácha si sjednal schůzku s Hitlerem, aby získal stejné garance nezávislosti jako Slovensko. Hitler jej však donutil přeměnit zbytky Čech na německý protektorát.

A tak šest měsíců po Mnichovu dostali českoslovenští Němci to, po čem toužili – německou vládu. Poláci dostali polskou vládu a Maďaři maďarskou. A Slováci vlastní národ.

Jenže půl milionu Zakarpatských Rusů se ocitlo znovu v náručí Budapešti a sedmi milionům Čechů vládli znovu Němci – tentokrát ne Vídeň, ale Berlín.

Etnonacionalizmus roztrhal Československo na kusy, stejně jako kdysi mateřskou Habsburskou říši. Nic z toho však neohrozilo klíčové britské zájmy.

Jenže Hitler svou brutální bismarckovskou diplomacií srazil Chamberlaina na kolena. Zlatý hřeb Chamberlainovy kariéry, Mnichovská dohoda, se stala terčem posměchu.

Zostuzen Hitlerem, vysmíván řadovými poslanci, provokován Lordem Halifaxem a čelící vyslovení nedůvěry, dopustil se Chamberlain nejtragičtějšího diplomatického omylu v britské historii. 31. března 1939 dal bez předchozího jednání válečné záruky polským plukovníkům, kteří si právě ukousli kus Československa.

Šílenství, prohlásil rozzuřený Lloyd George, a britští politici a prakticky všichni historikové tento krok dodnes hodnotí stejně.

S Britskou říší za zády odmítla Varšava jakékoli debaty o vydání Gdaňska, města na břehu Baltského moře obydleného z 95 procent Němci, za jehož vydání se přimlouval dokonce i sám Chamberlain.

Hitler si nepřál válku s Polskem. Kdyby ano, požádal by o vrácení celého Polského koridoru, o nějž Němci přišli roku 1919. Chtěl zpátky jen Gdaňsk a Poláky jako spojence ve svém tažení proti Kominterně. A nepřál si válku ani s Británií, kterou odjakživa obdivoval a vnímal coby přirozeného spojence Německa.

A válčit nechtěl ani s Francií, protože v takovém případě by si osoboval vrácení Alsaska.

S Gdaňskem však zariskoval a svou žádost již nemohl stáhnout zpět.

Opakovaně se snažil zahájit jednání o Gdaňsku. Ale Poláci se s ním odmítali bavit. A když viděl, jak se Spojenci dvoří Josifu Stalinovi, rozhodl se s nenáviděnými bolševiky uzavřít vlastní dohodu a polskou záležitost vyřešit silou.

Ačkoli Británie pomoc Polsku neplánovala, neměla ji v úmyslu a nehodlala na jeho obranu hnout prstem – Churchill by Hitlerovi vydal bez váhání klidně polovinu onoho národa a tu druhou třeba Stalinovým poskokům – vyhlásila kvůli němu Německu válku.

Následoval nejhrůznější ozbrojený konflikt v dějinách lidstva, který Británii zbankrotoval, rozvrátil její impérium a přivedl Stalinovu Rudou armádu do Prahy, Berlína a Vídně. Hitler byl sice po smrti, ale Německo leželo v troskách.

Cena: 50 milionů životů. „Však velké vítězství to bylo.“ (narážka na báseň Roberta Southleyho Bitva u Blenheimu - pozn. překl.)



Autorem zveřejněného textu je Patrick J. Buchanan, americký konzervativní novinář, komentátor a politik, bývalý poradce prezidentů Richarda Nixona, Geralda Forda a Ronalda Reagana a kandidát na prezidenta v letech 1992, 1996 a 2000. Článek, který byl přeložen se svolením autora, vyšel původně zde.