Evangelium svatého Petra (2.)

14. 05. 2009 | 00:36
Přečteno 3881 krát
Úvod autora blogu: Snad mně mí věřící spoluobčané odpustí, že jsem si vypůjčil názvosloví jejich věrouky ke svým nízkým účelům, každopádně název mého dnešního blogu mi připadá neodolatelně přiléhavý. Peter Schiff dnes díky Youtube požívá v Americe i v mnoha jiných koutech zeměkoule téměř zbožné úcty a každé jeho slovo napjatě sledují na internetu i v televizi statisíce fanoušků, pro které je Peter skutečně jakousi novodobou obdobou biblického proroka.


Od nás Čechů, od přírody skeptických a podezřívavých, mu nic takového zřejmě nehrozí a je to tak dobře. Ostatně Peter Schiff je také jen člověk a mnohokrát se ve svých předpovědích zmýlil. Jenže se také mnohokrát trefil. A jeho zásahy byly pozoruhodně početné a přesné. Pravděpodobně dnes neexistuje nikdo, kdo současnou krizi předpověděl s větší přesností a jistotou, včetně oslavovaného Nouriela Roubiniho.

Pokud patříte k lidem, kteří už nemohou slovo „krize“ ani slyšet, aniž by se jim zvedl žaludek, vzkypěla žluč a otevřela kudla v kapse, pak vězte, že se vám vůbec nedivím. Ale pokud se mnou ještě chvíli vydržíte, slibuji vám, že si přečtete, co jste ještě nikdy nikde nečetli.

Následující skromná antologie citátů, úryvků a komentářů, které Schiff sepisuje a věší na svou webovou stránku už od roku 2001, je fascinující cestou do pravěku, kdy ještě finančnímu světu vládli draví veleještěři jako Lehman Brothers, Bearn Stearns nebo Freddie a Fannie, kdy ekonomická flóra i fauna zažívala nebývalý rozmach a kdy ještě prakticky nikdo netušil, že se na Zemi řítí krizový asteroid, který ukončí éru velkých investičních dinosaurů a nastolí nový světový řád. Peter Schiff měl tehdy dalekohled natočený správným směrem a na blížící se katastrofu vehementně upozorňoval. Ta nepočetná hrstka, která se jej tehdy obtěžovala poslouchat, se mu často a s chutí smála.

A teď se pobavíme zase my.
(Pozn. - je to pořádný macek, takže to rozdělím na seriál. Dnes se vypravíme do let 2004 - 2005).

xxx


Newyorský Fed nevidí hypotéční bublinu. Má snad vlčí mlhu?: Federální rezervní banka v New Yorku včera zveřejnila zprávu, podle níž „neexistují přesvědčivé důkazy na podporu teorie celonárodní realitní bubliny“ a potenciální regionální pokles cen nemovitostí prý „nebude představovat nebezpečí pro celkovou americkou ekonomiku“. Zřejmě si dělají legraci, jinak to není možné. Ačkoli vzhledem k nedávné neschopnosti Fedu zaostřit na zjevnou inflaci není patrně ani divu, že trpí krátkozrakostí i v případě jasných známek realitní bubliny.
V druhé polovině 90. let odpověděl Alan Greenspan a další představitelé Fedu na otázku ohledně možné bubliny na akciových trzích tvrzením, že na bublinu nelze ukázat prstem dřív, než praskne. Já jsem ovšem toho názoru, že Fed dnes lže, až se mu od úst práší. To, že přestal na otázku realitní bubliny reagovat kamennou tváří a teď se může přetrhnout, aby popřel její existenci, pro mě jednoznačně dokazuje jediné – Greenspan o realitní bublině ví a úrokové míry drží u země tak dlouho právě ze strachu, aby ji nepropíchl. - 23. června 2004

Ropu zdražuje inflace, ne naopak: Současná debata o tom, zda vysoké ceny ropy způsobí vysokou inflaci, podobná té ze 70. let, je zářnou ukázkou pomýlené logiky. Takzvané „ropné šoky“ 70. let byly totiž DŮSLEDKEM, nikoli příčinou slavné vysoké inflace oné dekády.
Semínka „ropných šoků“ sedmdesátých let byla zaseta již v letech šedesátých, kdy Johnsonova rozhazovačná politika související s programy „Velké společnosti“, s „Válkou proti chudobě“, vesmírnými závody se Sověty a konfliktem ve Vietnamu přinutila Federální rezervu monetizovat kynoucí rozpočtové schodky (financovat napáchaný dluh nově vytištěnými penězi – pozn. překl.). A výsledné nafouknutí peněžní zásoby (neboli inflace) posléze přimělo prezidenta Nixona dvakrát devalvovat dolar a nakonec v roce 1971 úplně opustit zlatý standard.
Do roku 1973 se cena zlata ztrojnásobila [...] a jelikož dolar ztratil oproti zlatu dvě třetiny hodnoty, téhož roku se ztrojnásobila i cena ropy, aby vykompenzovala ztracenou kupní sílu americké měny. Do roku 1979 přišel dolar v důsledku pokračující inflační politiky prezidentů Nixona a Cartera a šéfů Fedu Burnse a Millera oproti zlatu o dalších 80 % hodnoty, takže se cena ropy v dolarech ztrojnásobila ještě jednou.
Dnes ztratil dolarový index od svého vrcholu v roce 2001 asi třetinu hodnoty a cena ropy se zdvojnásobila. Pokud se bude duo Greenspan/Bush držet Martinova/Johnsonova deficitního a inflačního receptu, bude se hodnota dolaru dál propadat a ropa dál poroste. [...] S takovou dosáhne Dow Jones dna v roce 2006 na hodnotě 7000 bodů (Dow Jones se v roce 2006 pohyboval na hodnotách kolem 11 000; na 7000 spadl až v roce 2009 – pozn. překl.) a ropa se bude prodávat nad 60 dolarů za barel (ropa se v roce 2006 pohybovala mezi 60 až 73 dolary; článek byl napsán v době, kdy se ropa pohybovala kolem 30 dolarů za barel – pozn. překl.). Nominálního vrcholu nedosáhne DJIA dřív než roku 2014, přičemž ropa pár let předtím dosáhne vrcholu 175 dolarů za barel (roku 2008 dosáhla ropa vrcholu 147 dolarů za barel – pozn. překl.). Při odečtení inflace dosáhne Dow Jones vrcholu až někdy v roce 2030. - 30. srpna 2004

Pohodář Greenspan: Po letech ujišťování veřejnosti, že cena ropy poklesne, změnil šéf Fedu Alan Greenspan kurz a nyní nás přesvědčuje o tom, že cena 50 a více dolarů za barel je vlastně v pohodě. A včera předstíral stejnou bezstarostnost i ohledně obřího zadlužení domácností a možného pádu dramaticky nafouklých cen nemovitostí.
Jak já to vidím, tak pouze jedno je dnes ještě děsivější než ekonomická kalamita, která se řítí na Ameriku, a to Greenspanova neschopnost přiznat její existenci... Napadají mne jen dvě vysvětlení – buď je šéf Fedu tak nekompetentní, že tyto zjevné problémy prostě nevidí, nebo je tak vyděšený, že pokládá za nutné všechny obavy oficiálně odmítat (ví totiž, že krize přijde, a nechce ji odstartovat dřív, než je třeba)...
Z toho soudím, že vše, co dnes Alan Greenspan prohlašuje, je třeba brát jako ryzí propagandu, která má jediný cíl – oddálit nevyhnutelné. - 20. října 2004

Američané a jejich pily: Lidová moudrost zní, že jakmile člověk zjistí, že si pod sebou podřezává větev, měl by okamžitě přestat. Na to však Američané nedbají. Místo toho si kupují stále větší pily z dovozu. Čerstvá data ukázala 0.6% nárůst osobních příjmů. Využili Američané těchto peněz na splacení alespoň části gigantického dluhu, který mají u zbytku světa? Ani náhodou. Naopak vesele zabředli ještě hlouběji do dluhů, jak vyplývá z 0.7% nárůstu spotřeby.
Akademická „moudrost“ chválí Američany za jejich rozhazovačnost, zatímco jiné země kárá za spořivost (což je vskutku zvláštní, protože nebýt německých, čínských či japonských úspor, neměli bychom si od koho půjčovat). Není tedy divu, že Wall Street a média přivítala nejnovější údaje o příjmech a spotřebě s nadšením. Co by asi říkala, kdyby se američtí spotřebitelé pro změnu začali chovat zodpovědně a odepřeli si dnešní požitky ve prospěch těch budoucích? Co kdyby se přestali chovat jako rozjívené děti a začali jednat jako dospělí, začali splácet dluhy, ukládat část výdělků na spoření pro své potomky, na důchod nebo pro finančního strýčka příhodu? Co kdyby výdaje na konzum začaly klesat?
Tohoto nevyhnutelného prvního kroku na cestě k finanční zodpovědnosti by se Wall Street a média nepochybně zhrozila. Byl by to pro ně důkaz, že „hrdinskému“ spotřebiteli došla pára. Pravda je totiž taková, že celý ten náš ekonomický domeček z karet, nadhodnocené akcie a nafouklý trh s nemovitostmi stojí na dalším a dalším bezhlavém půjčování a konzumu, který zkrátka dříve či později musí skončit. A čím déle si spotřebitelé půjčují a utrácejí, tím větší dlouhodobé škody na ekonomice páchají a tím bolestivější bude následná léčba. - 1. prosince 2004

K smíchu, nebo k pláči?: Nejnovější ukázkou ekonomického surrealismu je článek v New York Times, který povýšil „jedinečnou“ schopnost Američanů konzumovat na „komparativní výhodu“, termín, jenž se dříve používal toliko v souvislosti s výrobou. Přehršel hypermarketů, extrémně propracovaný distribuční systém, bující reklamní průmysl, vysoce rozvinutý systém spotřebitelských úvěrů a všudypřítomné automobily, do nichž lze naládovat nákup dříve netušených rozměrů – to vše článek označil za americký unikát. Ve skutečnosti však výše uvedené není zdrojem americké zámožnosti, nýbrž výsledkem velkorysosti spořivých cizinců.
V ekonomii platí stará pravda, že poptávka je nekonečná a omezuje ji pouze schopnost vyrábět. Právě produkce transformuje abstraktní poptávku na reálnou kupní sílu. Komparativní výhoda znamená, že jedna země dokáže vyrábět – nikoli spotřebovávat! – dané zboží lépe než jiná. Taková země pak bude chtít „své“ zboží vyměňovat za výrobky, které zase umějí lépe vyrobit jinde. Jinými slovy – jediným smyslem exportu je import. Vývoz sám o sobě neznamená pro stát žádný ekonomický přínos.
Článek v Timesech, jako většina podobných zpráv ve velkých médiích, si plete cestu a cíl. Import je cíl, export je cesta k němu. Vývoz bez dovozu je jako práce bez mzdy. - 7. prosince 2004

Lafferova křivá logika: V 80. letech proslul Arthur Laffer tím, že načrtl na papírový ubrousek svou kontroverzní „Lafferovu křivku“. Když jsem dnes pana Laffera slyšel mluvit na CNBC, přišlo mi, že na onen ubrousek by se vešel i zbytek jeho ekonomické moudrosti. V šokujícím výtrysku ekonomického analfabetismu a mediální propagandy Laffer prohlásil, že titánský americký deficit zahraničního obchodu nejenže není problém, ale že naopak čím větší, tím lepší. Cože?!
Laffer se pokusil vysvětlit, že obchodní deficity mohou klidně trvat věčně, protože Amerika je páchala celých prvních dvě stě let své existence. Uniká mu zřejmě fakt, že když byla Amerika ještě rozvojovou zemí, peníze vypůjčené v cizině svědomitě investovala do výstavby rozsáhlé infrastruktury – silnic, mostů, přístavů či železnic. Tato infrastruktura pak umožnila tvorbu kapitálových statků jako továren či farem, které hnaly vpřed americkou produktivitu. Tyto investice přinesly plody v podobě ohromného množství spotřebního zboží, které jsme prodávali svým věřitelům a spláceli tak dluh i s úroky. Tak se Amerika stala nejbohatší průmyslovou zemí všech dob.
Moderní Američané však půjčené peníze neinvestují, nýbrž je rozhazují v supermarketech. Proto nemají jak splatit ani úroky, natož samotný dluh. Mezi půjčkou na stavbu továrny a půjčkou na nákup televize je podstatný ekonomický rozdíl. A je neuvěřitelné, že Laffer jej nevidí. - 4. ledna 2005

Ztroskotá na ostrově pět Číňanů a jeden Američan...: Ve svém posledním komentáři si Stephen Roach z investičního domu Morgan Stanley, zřejmě jediný ekonom z Wall Streetu, který jakž takž chápe, jaká hrozivá krize se na nás valí, bohužel znovu povzdechl, že „vzájemně provázaná globální ekonomika nemůže fungovat bez americké spotřeby“. Jeho slova odrážejí všeobecně rozšířený názor, že Američané prokazují zbytku světa laskavost, když konzumují plody jeho práce.
Světová ekonomika je na americké spotřebě závislá asi stejně, jako byli nevolníci ve středověku závislí na spotřebě svých pánů, kteří jim zabavovali zhruba čtvrtinu produkce. Co by si ti ubozí lidičkové počali, kdyby od nich šlechtici tento desátek neodebírali! Představte si tu nezaměstnanost!
Znamená to zřejmě, že když aristokracie zvedla svůj odběr z pětadvaceti na pětatřicet procent, znamenalo to pro nevolníky něco jako ekonomický boom. Škoda jen, že tehdy neexistovali profesionální ekonomové a centrální bankéři, kteří by obyčejným lidem takovou politiku správně vysvětlili z odborného hlediska.
Rád bych nyní onu absurdní teorii, že svět na americké spotřebě profituje, jednou a provždy vyvrátil. Představte si následující situaci:
Ztroskotá na pustém ostrově pět Číňanů a jeden Američan. Trosečníci si sednou a rozdělí si mezi sebou práci takto – jeden Číňan bude lovit, druhý rybařit, třetí sbírat ovoce a bylinky, čtvrtý vařit a pátý se bude starat o dříví a oheň. Američan pak dostane za úkol jíst.
A tak se pět Číňanů celý den lopotí na svých určených pracovištích, zatímco Američan se sluní na pláži. Večer se všichni usadí kolem stolu a Američan spořádá téměř vše, co bylo uvařeno. Svým spolutrosečníkům nechá jen tolik, aby měli sílu na další den práce.
Profesionální ekonom by prohlásil, že Američan je motorem ekonomického růstu ostrova a že bez jeho vůle spotřebovávat by byli Číňané nezaměstnaní. Ve skutečnosti by však Číňané udělali pochopitelně nejlépe, kdyby Američana posadili do člunu a poslali z ostrova, protože bez něj by zbylo mnohem více jídla na ně. Anebo by se nemuseli tolik dřít a ve volném čase se mohli věnovat jiným aktivitám.
Někteří z vás si nyní jistě myslí, že tento příklad je chybný, protože ve skutečném světě přece Američané za dovezené výrobky poctivě platí. Dobrá, představme si tedy, že Američan na ostrově platí svým čínským spoluostrovanům stejně jako Američané platí ve skutečnosti svým dovozcům – dlužními úpisy. Na konci večeře Číňané vystaví Američanovi účet a ten jim zaplatí papírkem, na němž se zavazuje, že někdy v budoucnu jim uvaří zase on. Všichni sice ví, že Američan neumí ani lovit, ani chytat ryby, ani vařit a že nemá ani v úmyslu své sliby někdy splnit, ale papírky od něj přesto berou dál.
Nedává-li smysl, aby si pět hypotetických Číňanů takto vydržovalo jednoho hypotetického Američana, je to stejný nesmysl i v případě miliardy opravdových Číňanů a tří set milionů opravdových Američanů. To, že ve skutečném světě za své zboží dostávají papírové dolary, na skutečnosti nic nemění. - 23. března 2005

Komedie omylů o inflaci: Ze skutečnosti, že rostoucí inflaci doprovází posilování dolaru, mnozí mylně vyvodili, že inflace národní měně nějakým způsobem prospívá. Kdo však inflaci opravdu rozumí, ví, že je to nesmysl.
Termín „inflace“ vychází ze slovesa „inflatovat“, tedy nafukovat. Inflace je tedy nafukováním peněžní zásoby. Deflace je opakem inflace a znamená tedy smršťování téhož. Když tedy centrální banka nafoukne množství peněz, vytvoří inflaci. Jedním z DŮSLEDKŮ inflace je pak růst cen. Proč? Inu jednoduše – když nových peněz přibývá rychleji než nového zboží, připadá na každý výrobek více peněžních jednotek.
Na burze je o dolar přesto stále zájem. Je to snad proto, že by makléři hrozbě inflace nerozuměli? Nikoli, rozumějí jí velmi dobře. Jen doufají, že Fed inflaci zašlape do země dřív, než stačí vypučet. Spekulanti však ve své pomýlené důvěře v centrální banku opomíjejí to, jak obrovskou inflaci už Fed za posledních pár let vyrobil. Fed už jen stěží zašlape inflaci do země dřív, než vypučí, protože inflační semínka již dávno vyrostla do mohutného stromu. A – jak už jsem napsal několikrát v minulosti – Fed nemůže tento majestátní dub pokácet, aniž by s ním poslal k zemi i celou americkou ekonomiku, která se pohodlně rozvaluje v jeho rozložité koruně. (Tento komentář jsem vybral, protože stejná debata se vede i dnes - „ano, státy vyrábějí obrovské inflační tlaky,“ ujišťují nás ekonomové, „ale nemusíme se bát, protože centrální banky přebytečnou likviditu při první hrozbě rostoucích cen včas stáhnou.“ Málokdo už ale dodává, že pokud k tomu opravdu najdou odvahu, odstartují další vlnu recesí a krizí – pozn. překl.) - 6. dubna 2005

Alenka v Kongresu: Když minulý týden stáli Alan Greenspan a ministr financí John Snow před Kongresem, bombardovali je poslanci otázkami typu „jak chce administrativa zatočit s nefér obchodními praktikami Číny?“ Je to jako z Alenky v říši divů. Za co přesně chtějí naši poslanci Číňany trestat? Za to, že nám dodávají levné a kvalitní spotřební zboží? Že uměle zvyšují naši životní úroveň? Že drží inflaci pod pokličkou? Že tlačí k zemi úrokové sazby a podepírají ceny našich domů? Kdyby naši politici opravdu dosáhli toho, aby nám Číňané přestali prodávat všechny ty levné výrobky a půjčovat nám své úspory za nízký úrok, jaký dopad by to asi mělo na naši ekonomiku a jejich vyhlídky na znovuzvolení? Ve skutečnosti je jen jeden způsob, jak by mohla Čína uškodit Americe víc, než jak navrhují oni pomýlení poslanci – kdyby jí vyhlásila válku. - 27. června 2005

Horníci pozor, kanárek je po smrti!: Kdyby akciová burza byla důl a investoři horníci, zlato by bylo jejich kanárek. Prudký nárůst ceny zlata je varovným signálem, že něco není v pořádku. Je to předzvěst rostoucí inflace, vyšších úrokových měr, nižších zisků a obecné ztráty důvěry ve finanční produkty.
Jedním z neuvěřitelných aspektů nedávné zlaté rally je to, jak ji ekonomové a vládní činitelé bagatelizují. Podobají se skupince horníků, kteří v klidu pokuřují nad mrtvým kanárkem, protože si namlouvají, že nebohý opeřenec uhynul stářím. - 30. září 2005

„Vrtulník Ben“ není žádný Paul Volcker: Střídání finančních stráží se v Americe ještě nikdy neodehrávalo v zapeklitější situaci. Když nastoupil na trůn Fedu Paul Volcker, vědělo se, že ekonomika je v toaletě. Volcker ji měl za úkol odtamtud vytáhnout. Dnes panuje všeobecný názor, že Alan Greenspan zanechal národ v náramné kondici a že úkolem Bena Bernankeho bude pokračovat v jeho šlépějích. Nic však nemůže být dále od pravdy.
...
Federální rezerva byla založena, aby poskytovala „elastickou“ peněžní zásobu – tedy aby ji nafukovala, když ekonomika roste, a vyfukovala, když se ekonomika smršťuje. Dnes však centrální bankéři tisknou peníze v dobách blahobytu, a když nastane kontrakce, tisknou je ještě rychleji. V důsledku toho se z Fedu stal obyčejný stroj na inflaci, který nafukuje peněžní zásobu donekonečna.
...
Zdánlivá americká prosperita je jen domeček z karet postavený na písku nadhodnocených aktiv a spotřebitelského dluhu. Greenspanova strategie opíjení národa lacinými penězi a oddalování návratu ke střízlivosti v zájmu udržení Bushovy politiky byla možná jen za cenu obrovských nákladů na naši budoucí životní úroveň. Teď potřebujeme takového šéfa centrální banky, který Američanům sebere Greenspanovu láhev vodky dřív, než se upijí k smrti. – 27. října 2005

Bernanke si plete léčbu s chorobou: Článek ve včerejším Wall Street Journal mudroval nad tím, jak dokonale samozvaný expert na ekonomické deprese Ben Bernanke rozumí tomu, že Velkou hospodářskou krizi způsobil Fed, a že za jeho „vlády“ se něco takového už nebude opakovat. Bernankova tvrzení jsou však nejen naivní a poněkud egocentrická, ale také naprosto absurdní.
Přestože „Vrtulník Ben“ prohlašuje, že Velkou krizi studoval do hloubky, nemá o jejich skutečných příčinách ani potuchy. Pravdu má částečně v jednom – na krizi měl opravdu podíl Fed, ovšem ze zcela jiných důvodů, než si Ben Bernanke myslí. Fedem vyvolaná konjunktura ve 20. letech totiž položila základy nevyhnutelné recesi. Bernanke si spletl ekonomickou chorobu s její léčbou.
Ve dvacátých letech minulého století udělal Fed tu chybu, že nafukoval peněžní zásobu příliš rychle. Jelikož však vysoká produktivita držela ceny spotřebního zboží na stabilní úrovni, nedělal si Fed s inflací starosti. Nadbytečné peníze se valily do trhu s nemovitostmi a především do akcií. Tato bublina praskla roku 1929. Následnou Velkou krizi však nezpůsobil Fed kontrakcí peněz, jak tvrdí Bernanke, nýbrž Hoover a po něm Roosevelt svými pomýlenými zásahy do ekonomiky. Federální vláda zabránila tržním silám vyčistit ekonomické nerovnováhy vytvořené během boomu ve 20. letech, a z jinak běžné, třebaže vážné cyklické recese tak vyrobila nejhorší ekonomickou krizi moderních dějin.
Ben Bernanke je přesvědčen, že expanze peněžní zásoby neměla nikdy skončit, že boom lze udržovat do nekonečna prostým tištěním peněz.
Popletený Bernanke chce léčit chorobu zamordováním pacienta. Jeho politiku lze nejlépe přirovnat k narkomanovi, který si neustále píchá heroin do žíly, aby nemusel trpět důsledky návratu do reality. Takto se ale nikdy nevyléčí, může se pouze předávkovat. V ekonomii je ekvivalentem předávkování hyperinflace, což je zřejmě jediná léčba, kterou doktor Ben Kevorkian Bernanke zná. - 8. prosince 2005

xxx


Autorem zveřejněného textu je Peter Schiff, investiční analytik a majitel brokerského fondu Euro Pacific Capital. Ve světě financí proslul nejprve správnou předpovědí tzv. internetové bubliny na přelomu tisíciletí a poté také hypotéční a úvěrové bubliny, která praskla na konci roku 2007. Získal si desetitisíce fanoušků i z řad laické veřejnosti, především díky mnoha televizním vystoupením v letech 2005 - 2007, kdy neúnavně varoval před nadcházející krizí, třebaže byl tehdy jedním z mála ekonomů, kteří ekonomické problémy nejen předpovídali, ale také přesně identifikovali jejich příčiny.

Tehdy byl ještě terčem úsměšků a jedovatých šťouchanců od moderátorů a svých kolegů, dnes je považován za téměř proroka moderní doby. Na Youtube je videokoláž jeho televizních vystoupení, která má na kontě již přes milion a čtvrt shlédnutí (http://www.youtube.com/watch?v=2I0QN-FYkpw).

Peter Schiff je zastáncem volného trhu a minimálních zásahů státu, má však dar vysvětlovat a objasňovat ekonomické zákonitosti obyčejným a srozumitelným jazykem a ve svých článcích apeluje na zdravý rozum a prostou logiku, která se v dnešní přematematizované a přemodelované ekonomii někdy ztrácí.

Peter Schiff zveřejňuje na své internetové stránce www.europac.net každý týden komentáře k aktuální politické a ekonomické situaci, především ve Spojených státech, které by však mohly zajímat i české čtenáře. Jsem rád, že se mi podařilo získat jeho souhlas k překladu a umisťování jeho textů na můj blog na Aktuálně.cz.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

prirodovedec napsal(a):

autor: Dekuji za kralovskou zabavu a radu brilantnich citatu. :) Tesim se na dalsi.

Snad jen zvazte trosku prilis barnumske texty kolem, i kdyz uznavam, ze pro mnohe to je sokujici.

S ohledem na obsah by stacila i jemnejsi reklama. :)
14. 05. 2009 | 00:45

alesdrobek napsal(a):

prirodovedec - jj, těch textů okolo je zrovna u Schiffa fakt hodně, ale má to dva důvody. Jednak redakce vyžaduje, aby bylo nade vší pochybnost jasné, že daný blog není můj, že ho jen překládám (divil byste se, kolik lidí si to splete - proto pokaždé ten dodatek kurzívou na konci) a jednak u nás Schiff není zkrátka tolik známý a vyžaduje trochu důkladnější představení. Leckdo by se totiž mohl zeptat, proč tady překládám nějakého amerického makléře, když je všude tolik významnějších blogerů.
14. 05. 2009 | 01:08

prirodovedec napsal(a):

autor: Jak volnotrzni Schiff resi analogii toho: "co bylo drive vejce nebo slepice"?

Mam na mysli: Krizi zpusobili politici kvuli hlasum, kteri zkazili trh versus krizi zpusobili ti bankeri v pozadi, kteri politiky hybali ve svuj prospech, cili chovali se dusledne logicky (z hlediska kratkodobeho zisku a socializace ztrat) a volnotrzne - vyuzivali moc a informace a strategicky prostor ktery meli s jedinou vadou, ze se ocitli na hrane zborceni pravidel hry a prerozdeleni banku.

Z delky asi tusite, ze jsem priznivec vykladu podle druhe casti. A nepovazuji jej za neco v rozporu s povestnym trhem. :)
14. 05. 2009 | 01:25

alesdrobek napsal(a):

prirodovedec - nejdřív k tomu volnému trhu, aby u vás či jiných čtenářů nedošlo k mýlce - Schiff je sice stejně jako já klasický ekonomický liberál, což ale rozhodně není stejná sorta lidí jako ti, které dnes někteří označují za "neoliberály" nebo "tržní komsomolce."

Klasický liberalismus sice odmítá většinu státních zásahů do ekonomiky, ale rozhodně nedoporučuje "útěk před právníky" nebo trh řídící se zákony džungle. Vyspělé institucionální zázemí, jasné a dobře vymahatelné zákony a nezávislá justice je pro liberála stejně klíčovou součástí státu jako ekonomická svoboda. Jedině v takovém prostředí totiž může společnost prosperovat.

Schiff proto tvrdě kritizuje nejen Obamu, ale i předchozí pravicovou politiku neokonzervativce Bushe, která byla právě k těm bankéřům, o kterých mluvíte, příliš "vstřícná".

Na vaši otázku, zda vejce či slepice, bych asi odpověděl stejně jako Schiff - je to vlastně fuk. Opravdu nemá smysl debatovat o tom, zda krizi způsobili politici, nebo bankéři, protože v centrálních bankách a na ministerstvech financí většinou sedí právě bývalí (nebo budoucí) bankéři. Bankéři a politici jsou dnes jedni a titíž lidé.
14. 05. 2009 | 01:43

prirodovedec napsal(a):

alesdrobek: lib a neolib. - snad rozumim.

Co se tyka "je to fuk" a vysvetleni mi to pripada, jako shoda s mym pohledem 2.

I proto co se tyka instituci mne zajima na zaklade ceho se "mocni" rozhodnou chovat "filantropicky" a zridi instituce, ktere je skutecne omezi misto, aby je omezovalu jen zdanlive. Zda se mi to idealisticke, pokud bych vysvetleni nevidel ve strachu ze ztraty vyhod.
14. 05. 2009 | 01:58

Béda napsal(a):

Aleš Drobek,

je to hezké počtení, vybízí k zamyšlení i k přemítání, proč takové hlasy nebyly v USA vyslyšeny, proč nezaznívaly zevnitř FEDu, který má skepsi a nápravu přímo v pracovních povinnostech.

- za zamyšlení by stál článek o tom, jaká je funkce FEDu, co je vlastně FED, jaký význam a dopady má FED v mezinárodní ekonomice

- a z toho plynoucí otázka, jaká je role dolaru v mezinárodním obchodu, co mají USA a co svět z dolaru jako mezinárodní rezervní měny, jaké dopady by mohl mít odklon od dolaru na světových trzích

- doufám, že P. Schiff napsal nějakou brilantní kritickou analýzu směřující i do budoucna americké ekonomiky - jaká vidí východiska pro USA i pro svět

Jinak díky za skvělý text, pobavení i poučení.
14. 05. 2009 | 05:53

Old napsal(a):

Přeji dobrý den pane Drobku , děkuji za článek k zamyšlení. Ač obsah mé peněženky tomu nenasvědčuje, jsem pravidelný čtenář ekonomických článků, v kterých hledám odpovědi na otázku co bude dál .... Na základě výše uvedeného se pokusím rozvinou tu nejprimitivnější analogii o 5 Číňanech a 1 Američanovi na ostrově.
1. Výchozí stav je takový: mezi Číňany a Američanem je plot , za který mohou Číňané pouze neozbrojení , Američan bydlí v novém domě, na který má hypotéku, je po zuby ozbrojen a dbá na svou bezpečnost. Od Číňanů si kupuje jejich zboží za peníze. Ty peníze jsou půjčené od Číňanů a jejich zdrojem je prodej zboží Američanovi.
2. Američan kromě nákupů a požitků z cestování věnuje veškerý volný čas vývoji nových technologií použitelných zejména pro své vyzbrojení a výrobě propagandy, která musí přesvědčit Číňany , že jeho pozice na ostrově je neotřesitelná, že má nezastupitelné postavení a vliv na ostatní části ostrova , jeho peníze mají a budou mít stále deklarovanou hodnotu.
3. Američan také prodává Číňanům technologicky zastaralé zbraně a ostatní technologicky náročnější zboží umožňující Číňanům dodávat Američanovi více a kvalitnější zboží a zabránit případným nesvárům mezi sebou ... a vracíme se k bodu 1.
Jak dlouho to bude fungovat?
14. 05. 2009 | 09:20

Miloš napsal(a):

Počtení je to zajímavé. Je to čtivé, vtipné. Ale jde z toho mráz po zádech. Páchne to koncem euroatlantické civilazace, přesunem bohatství a reálné moci do Orientu a Arábie. Když si k tomu připočtete postupné vymírání bělochů na planetě - naše děti a vnuci se ještě dožijí věcí!
14. 05. 2009 | 09:25

Paterik napsal(a):

Inu to, že spotřeba na dluh je cesta do pekel, a tištění peněz je cesta tamtéž, není žádná zvláštní novinka. Jenom bych si dovolil nesouhlasit s tvrzením, že když někdo spotřebovává něčí zboží, tak mu tím vlastně škodí. To by ekonomika nemohla nikdy fungovat.
14. 05. 2009 | 09:25

Admirál napsal(a):

Béda - "Proč nezaznívaly zevnitř FEDu, který má skepsi a nápravu přímo v pracovních povinnostech?"

Odpověď je jednoduchá. Politici i bankéři věděli, která bije. Jenže z tohoto vlaku nelze vystoupit. Pokud by to udělali, krize by vypukla stejně, následky by byly shodné, jen by na ně ukázali prstem, jako na viníky.

A taky je dobré vědět, když ostatní neví. Na tom se dá přeci docela vydělat.

V každé případě je z jednoho pohledu dobře, že krize přišla. I když je to bolestivé, alespoň jsem zhruba pochopil, jak nám ten ekonomický svět funguje. Docela odpudivý obrázek. Je s tím třeba něco dělat.
14. 05. 2009 | 09:27

sidney napsal(a):

Ten vtip s cinanky a americanem hodne kulha ... Co ti cinanci budou delat, az budou potrebovat pluh? Uplatneni dusledku tohoto vtipu by doslovne vzato vedlo k prvobytne pospolne spolecnosti... Ne, ze bych tim byl zrovna nadsen. Jinak jest otazkou, zda ekonomii po tom vsem lze jeste povazovat za vedu...autori noveho ocenovani derivatu dostali nobelovu cenu......
14. 05. 2009 | 10:25

Petr napsal(a):

Neřekl bych, že ty otázky, jestli pánové jako Bernanke, Greenspan, Volcker, Geither a další nemají ponětí nebo nevidí, co se kolem nich děje. Neřekl bych ani, že je nutno si ty otázky vůbec klást. Spíš bych řekl, že oni si jsou moc dobře vědomi toho, co (a pro koho?) dělají a říkají.

V roce 2000 bylo na celém světě pouhých 7 států, jejichž banky nebyly pod kontrolou dynastie Rothschild - Afghánistán, Irák, Irán, Severní Korea, Súdán, Lybie a Kuba. Dnes už je to jenom posledních pět z těch jmenovaných...
14. 05. 2009 | 10:38

Jirka H. napsal(a):

To Aleš Drobek:
Skvělé díky. Jediná nevýhoda vašeho blogu je, že snad není ani o čem debatovat - Peter snad řekl vše...
Po všech těch zachraňovačích ekonomik s jejich šrotovným a roztáčením dalšího kola zadlužování je to balzám na duši...
14. 05. 2009 | 10:41

Petr napsal(a):

Přímá/nepřímá souvislost s článkem.
Včerejší vydání deníku Financial Times zveřejnilo zprávy o belgické bance KBC, jejíž vztah k ČSOB je známý...
Existují zprávy o již třetí možné "sanaci" této KBC banky ze strany státu (během posledních 7 měsíců). Mluvčí belgické vlády potvrdil, že se ministři belgické vlády zabývali dalšími státními garancemi s přepokládaným požadavkem o další miliardu EUR.
V říjnu 2008 dostala KBC z kapes daňových poplatníků 3,5 miliardy EUR, v lednu 2009 „jen“ 2 miliardy EUR.
Zastavení obchodování s akciemi KBC ve středu bylo nezbytné uvádí zpráva.
http://www.ft.com/cms/s/0/9...
Bude zajímavé sledovat, která česká média (případně blogeři) a jak se o této záležitosti zmíní.
14. 05. 2009 | 11:16

xixao napsal(a):

dobry den

prirodovedec, alesdrobek

ja se ale tak nejak nedokazu smirit s onim "je to fuk", vzdyt vyhnout se v budoucnu nejakemu prusvihu znamena znat pricinu nebo duvod nebo nekoho - ktera nebo ktery nebo kdo ten prus.. zpusobil, to je alespon muj nazor na to, jak se vyhybat opakovanym chybam

leda ze by to bylo jako "je to fuck"
14. 05. 2009 | 15:02

Milan napsal(a):

tak dobrej blog jsem už dlouho nečetl,

zvášť doporučuji kliknout si na odkaz na You tube, je vidět že svět je všude stejný, hlupáci a podvodníci překřikují v diskusi ty, co mají vizi a (jak se po roce či 2 ukáže) i pravdu.

Když si vzpomenu na žvanění pana Ing. chemie Kalouska před rokem, jak je vše OK a podívám se na to video,
vidím - festival tupců, hulvátů (kteří jsou ovšem silně ekonomicky zainteresováni na tom, aby ostatní (ovce) jim uvěřili) stále trvá
14. 05. 2009 | 20:33

RUMCAJS napsal(a):

Asi bych si s panem Schifftem neměl očem povídat, jelikož bych jenom přikyvoval.

Přesto nesouhlasím s jeho hodnocením inflace. Jsme v situaci, kdy Číňani drží v ruce spoustu dlužních úpisů, ale stále za ně nic nechtějí i když Američan by jim rád něco ulovil nebo navařil, ale určitě né za hrstku rejže. Nastává patová situace, kdy Číňani drží v ruce spoustu poukázek na Americké zboží, ale při současném kurzu se jim stále vyplatí spíše domácí produkce.

Jinými slovy: Poukázky na výrobu drží v ruce lidé, kteří ji nečerpají a jiné v oběhu nejsou. Stroje bzučí ale nic nevyrábí.Hrozí zhroucení .
Co nyní ?
14. 05. 2009 | 20:58

Gerd napsal(a):

Pane Drobku,
a co když si velká většina lidí v USA velmi dobře uvědomuje nutnost budoucí inflace na zakrytí obrovských dluhů? V takovém případě vydělají dlužníci, nikoliv věřitelé. Proto se Američané snaží být v pozici dlužníků, nikoliv věřitelů.
Asi nelze většině lidí v USA připisovat takovou úvahu, ale je možné, že intuitivně cítí nezbytnost podobného řešení. A proč by zrovna oni měli krvácet za národ?
Jediný, kdo dnes dluhy USA zaplatí jsou Číňané a Arabové. Až se tihle naštvou a začnou za své zboží požadovat skutečnou hodnotu a ne potištěné papírky, bude to znamenat konec USD. Má to ale jeden háček. Mají v USD již tolik úspor, že se nemohou odhodlat věčného dlužníka odstřihnout od zdroje peněz. A tak jen neustále doufají, že jim USA jednou někdy dluhy zaplatí. osobně to vidím na vyplacení části dluhů přímo v USD drobným střadatelům a měnovou reformu, kdy současné platidlo USD přestane být přijímáno. Jen to nebude hned, to až přestanou věřitelé půjčovat.
Nebo půjdou cestou afrických států, dluhy nebudou řešit a čas od času požádají o umazání dluhu. S argumentem pořádné armády bude těžké věřitelům odmítnout.
14. 05. 2009 | 20:59

Jozef napsal(a):

To,co videl Schiff,videlo velke mnozstvo ludi.Ake velke,to zrejme vedia najlepsie pocitace tajnych sluzieb,Zaujem majitelov masmedii bol,aby taketo komentare - neboli.

Zaujem majtelov moci bol,aby Greenspan mal status polobohaa a aby nik nemohol pochybovat o sile Ameriky dostat sa z akehokolvek problemu po chrbte slabsich dravcov.

Centrum , slovami Sorosa , dlhe roky vysavalo periferiu.
Predpokladam,ze centru zrutilo sa viacero projektov, v poslednom obdobi je to porazka za porazkou.
Jednym z prvych omylov CIA bol Taliban.Studenti neurobili z Afganistanu spolupracujucu Saudsku Arabiu,ale kardinalny problem v centre azijskych mocenskych hier firmy Brzezinsky a spol.

Inym klucovym omylom CIA/resp. Mosadu/ bol
Putin.Putin zastavil hrozivy krvavy chaos
v krajine s takmer bezprizornymi zbranami hromadneho nicenia - ale aj obmedzil moc dolara a zastavil prechod prirodnych a ludskych zdrojov krajiny do ruk hracov
Wall Streetu.

Mozno predpokladat,ze proti najsmelsim planom Wall Streetu postavili sa americki patrioti v radoch CIA.Raketojadrove obklucenie Ruska,hospodarskeho a vojenskeho trpaslika s atomovymi zbranami
nieco naznacuje kazdemu,kto nie je v zajati masmedialnych guruov.
14. 05. 2009 | 21:12

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy