Peter Schiff – Čínské století

Když se desetitunový slon vřítí do bambusové vesničky, zbude vyděšeným vesničanům v hlavě jediná otázka – čí chýši rozšlape chobotnatec jako další?

Přeložíme-li si tuto otázku do světově hospodářského kontextu, musíme se ptát – kdy asi Čína zhodnotí svůj yuan? Toto rozhodnutí určí budoucí obecný směr celé světové ekonomiky a nastaví kurz, kterým se budou muset vydat všichni bez rozdílu. Bohužel nikdo kromě Číňanů, dokonce ani Američané, kteří pravidelně cestují do Říše středu s čepicí v ruce, nebude mít místo u stolu, nad nímž toto rozhodnutí padne.

Když jsem se minulý týden účastnil ekonomické konference v Šanghaji, přišlo mi pozoruhodné – ovšem nikoli překvapivé – že Čínu se v tutéž dobu rozhodli navštívit i dva bývalí (John Snow, Hank Paulson) a jeden současný (Tim Geithner) američtí ministři financí plus bývalý prezident G. W. Bush.To, že v Číně dnes v kterýkoli okamžik pobývá hned několik nejvyšších amerických papalášů (mne samozřejmě vyjímaje) naráz, to není jen tak samo sebou. V dnešním předluženém světě funguje 2,5 bilionu dolarů zahraničních rezerv v čínské státní pokladnici jako centrum ekonomické gravitace, kolem níž krouží rozmanití tržní hráči jako kolem teplého slunce.

Nyní mi dovolte, abych si trochu zamlátil prázdnou slámu a zopakoval po ixté ústřední pravidlo měnové hodnoty – stejně jako je lepší být bohatý než chudý, je vždy lepší mít silnou měnu než slabou měnu. Třebaže mne tato prostá poučka staví do příkré opozice k drtivé většině současného ekonomického establishmentu, pokládám ji za zcela samozřejmou.

Snahou současné čínské měnové politiky (což je de facto prachsprostá manipulace, ať si Peking říká, co chce) je podepírat americký dolar a znehodnocovat yuan. Ve výsledku však z takové politiky těží Američané, nikoli Číňané. My dostáváme v práci přidáno, oni ubráno. My můžeme díky silnějšímu dolaru nakupovat věci, které bychom si jinak nemohli dovolit, naopak Číňané se musejí obejít bez zboží, které by si dovolit mohli, kdyby jim jejich strana a vláda nepřečerpávala kupní sílu do Ameriky.

A něco podobného platí pro úrokové míry – Čína hltá dolary ze zahraničního obchodu, a pak nám je půjčuje zpátky, prostřednictvím našeho vládního a hypotéčního dluhu.

Kdyby Čína přestala manipulovat dolarem, odstranila by všechny výztuže, které dnes podepírají dysfunkční americkou ekonomiku. Ceny a úroky by vyletěly do nebes a naše ekonomika by se zhroutila. Čína by však zažila opačný efekt. Ceny spotřebního zboží by klesly, čímž by okamžitě došlo k dramatickému zvýšení životní úrovně obyčejných čínských dělníků. Ti by si díky podstatně vyšším reálným mzdám mohli konečně naplno užívat plodů své práce.

Přijde mi obzvlášť zajímavé, že nikdo, dokonce ani Číňané samotní, si nejsou této fundamentální dynamiky vědomi. Nikdo z Šanghajanů, s nimiž jsem minulý týden mluvil, neměl ani ponětí, že silnější yuan by pro ně byl požehnáním. Všichni se na to dívají spíše tak, že k posílení yuanu budou muset přistoupit se zaťatými zuby, aby zachránili zbytek světa.

A tak jsme svědky prapodivné frašky, kdy Čína tvrdohlavě odmítá učinit krok, na němž by okamžitě a výrazně zbohatla. Pro Američany je silnější yuan naopak hořká meducína, kterou musíme spolknout, pokud chceme, aby se naše churavá ekonomika ještě někdy zmátořila.

Jakmile Peking dostane konečně rozum, bude následná měnová bouře nevyhnutelně ničivá. Pro Číňany však bude krátkodobý šok bohatě vykompenzován dlouhodobým růstem. Pokud si myslíte, že Čína je důležitým světovým hráčem dnes, počkejte pár let. Jeden příklad – přestože čínský automobilový trh je dnes největší na světě, 90 % zákazníků platí za nové auto hotově! V Americe je to pouze 15 %. Jinými slovy si Číňané to, co si kupují, mohou opravdu dovolit, narozdíl od nás. Umíte si představit, jaká nákupní horečka v Číně propukne, až dojde k dramatickému nárůstu reálných mezd? Až Číňanům po nákupu automobilu zbude v peněžence ještě na kompletní vybavení domácnosti?

Až Peking přestane svým nastřádaným bohatstvím subvencovat ostatní ekonomiky a začne se věnovat kultivaci té své, nastane úsvit čínského století.



Autorem zveřejněného textu je Peter Schiff, investiční analytik a majitel brokerského fondu Euro Pacific Capital. Ve světě financí proslul nejprve správnou předpovědí tzv. internetové bubliny na přelomu tisíciletí a poté také hypotéční a úvěrové bubliny, která praskla na konci roku 2007. Na Youtube je videokoláž jeho televizních vystoupení, která má na kontě již milion a půl shlédnutí.

Peter Schiff zveřejňuje na své internetové stránce každý týden komentáře k aktuální politické a ekonomické situaci, především ve Spojených státech, které by však mohly zajímat i české čtenáře. Jsem rád, že se mi podařilo získat jeho souhlas k překladu a umisťování jeho textů na můj blog na Aktuálně.cz.