Aleš Michl

28. 01.

TOP 5 trendů 2008/ 4. Hyperkonkurenci rozhodnou mozky

Aleš Michl Přečteno 4584 krát

TOP 5 trendů 2008:
1. Směr východ (viz blog ze 7/1 - čtěte ZDE)
2. Naroste provázanost ekonomik (viz blog ze 14/1 čtěte ZDE)
3. Trhy povedou suverénní fondy (viz blog ze 21/1 čtěte ZDE)
4. Hyperkonkurenci rozhodnou mozky
5. Potřebujeme novou vizi

Trend 4. Hyperkonkurenci rozhodnou mozky
Váš rival vám nedá spát. Může přijít kdykoliv, kamkoliv a odkudkoliv. Bojujete s ním každý den. Kdo zaspí, zaplatí za to. Smiřte se s nástupem hyperkonkurence. Vše ještě umocní širší využívání internetu a srovnávání cen. Tak je možné charakterizovat čtvrtý trend.

Je to výsledek globalizace. Lídr na trhu bude dlouhodobě jen ten, kdo nabídne kvalitu za přijatelnou cenu. A přesto všechno bude přes nízkou marži v zisku. Vystihují to slova guru managementu Jacka Welche: "Změň se, nebo zemři!" Tedy prokaž pružnost neustálé inovace, jinak tvůj přístup konkurence okopíruje a ztratíš podíl na trhu.

Na jednu stranu hyperkonkurence tlačí na pokles cen. Oproti tomu ale působí efekt bohatství, nárůstu kupní síly. Tím, jak rostou reálné příjmy, si za každý dolar, euro či korunu vydělanou navíc lidé již nekoupí více běžného zboží. Zabrousí i na luxusnější komodity: Nové auto, lepší bydlení anebo slušivější oblek. Proto bude v budoucnosti rozhodovat nikoliv jen cena, ale i kvalita.

Philip Kotler v knize FAQs on Marketing popisuje tři způsoby, jak se firmy mohou vyrovnat s tlakem hyperkonkurence na pokles cen. Možnosti jsou: Postavit luxusní značku, či získat a udržet si dostatek loajálních zákazníků. Anebo svého konkurenta, pokud to jde, koupit. I na Kotlerových doporučeních je vidět, že trend číslo čtyři dává velkou sílu do rukou zákazníků. Mohou rychle a obratně srovnat produkty. Dříve byla tato síla v rukách firem. Od doby, kdy nositel Nobelovy ceny za ekonomii George Akerlof publikoval článek The Market for Lemons, se trendy otočily. Tehdy se psal rok 1970 a Akerlof ve své stati brilantně popisoval asymetrii informací, kdy prodejce má zdánlivě navrch v tom, že o zboží ví více než kupující.

Trend číslo čtyři neznamená, že přežijí jen ti největší. Menší prodejci ale musejí jít cestou získání si zákazníka. Nemusejí být nejlevnější, mohou být ale kvalitnější. Ti menší budou v zisku, jen pokud si díky schopnosti svých manažerů udrží naši věrnost a oblibu. Budou-li mít loajální zákazníky, pak nemusejí být za každou cenu nejlevnější. V opačném případě je větší rival zničí anebo koupí.

Lze to dokumentovat na příkladu z maloobchodu ve Velké Británii. Pret A Manger soupeří v Londýně se Starbucks, Costa Coffee a dalšími v rámci segmentu malých kaváren. Podobně Sainsbury's konkuruje Tesco či Marks & Spencer v prodeji potravin. Obě odvětví to dovedlo takřka k dokonalosti v nabídce čerstvého zboží špičkové kvality. Sendviči a pečivem počínaje a zeleninou a ovocem konče. Ve Francii se zase uživí tisíce mravenčích bageterií, samozřejmě hlavně díky prvotřídně čerstvým croissantům a špičkovému esspresu.

Zákazníky mohou také zlákat inovace. Byly to MP3 nahrávky, které totálně utlumily hudební průmysl. DVD vypalovačkám zase nemohou přijít na jméno filmoví producenti. Jedině inovace, jako je třeba přehrávač iPOD od Apple a možnost legálně si stáhnout hudbu z internetu, dokáže vrátit zábavnímu průmysl alespoň částečně ušlé peníze.

Hyperkonkurence je o chytrosti manažerů. Přeje mozkům a nápaditým strategiím. Nemusíte být nutně první, musíte být ale flexibilnější. A poslední poznámka: V rámci tohoto trendu je zajímavé sledovat dopady "zelenání" našich myšlenek. Bojujeme-li proti globálnímu oteplování ve větší míře ekologickými daněmi a restrikcemi, tlačíme v konečném důsledku naši životní úroveň spíše dolů. V modelu hyperkonkurence totiž firmy, aby zaplatily restrikce a ekologické daně, buď plošně zdražují, což vede k inflaci, anebo tvrdě tlačí na nižší růst platů svých zaměstnanců. "Zelené" myšlení je totiž nikoliv lidsky, ale kapitálově velmi náročné.

Trend 5. bude následovat...

Hezký den!
Aleš Michl

(Článek je součástí globální strategie, kterou jsem napsal pro týdeník Ekonom)

21. 01.

TOP 5 trendů 2008/ 3. Trhy povedou suverénní fondy

Aleš Michl Přečteno 5809 krát

TOP 5 trendů 2008:
1. Směr východ (viz blog ze 7/1 - čtěte ZDE)
2. Naroste provázanost ekonomik (viz blog ze 14/1 čtěte ZDE)
3. Trhy povedou suverénní fondy
4. Hyperkonkurenci rozhodnou mozky
5. Potřebujeme novou vizi

Trend 3. Trhy povedou suverénní fondy

Globálním hráčem číslo jedna na finančních trzích se stávají suverénní fondy. Tyto finanční společnosti spravují devizy státům vyvážejícím převážně ropu a plyn, nebo těm, které zbohatly díky masivním rozpočtovým a obchodním přebytkům.

Tak například Abu Dhabi Investment Authority poskytla koncem loňského listopadu Citigroup finanční injekci 7,5 miliardy dolarů na pokrytí ztrát z dluhopisů emitovaných proti rizikovým hypotékám. Za to investiční společnost ze Spojených arabských emirátů postupně během čtyř let získá pět procent akcií největší světové banky.

Je to jen symbolický počátek. Abu Dhabi Investment je největší z takzvaných suverénních fondů. Samotný arabský fond vlastní podle analýzy think tanku Peterson Institute 500 až 875 miliard dolarů. Jeho protějšek z Kuvajtu Future Generations Fund má v zásobě 174 mld. USD. A třeba ruský suverénní fond operuje se 122 miliardami. Není to ale jen o rusko-arabském názvosloví. Velmi silný je i Singapur, Norsko, anebo Čína. I pro suverénní fondy platí trend označený číslem jedna. Čínský Huijin Investment má všechny předpoklady proto, aby se stal někdy kolem roku 2015 největším suverénním fondem světa. Jinak řečeno, asijské fondy během pěti šesti let vyrovnají majetek, který spravují petrolejářské země.

Objem aktiv ve všech suverénních fondech je podle analýzy Morgan Stanley 2,3 až 2,5 bilionu dolarů. Celkové devizové rezervy všech centrálních bank jsou dnes 5,2 bilionu dolarů, jak vyplývá zase ze statistiky Mezinárodního měnového fondu. Pokud poroste objem prostředků suverénních fondů tak rychle jako doposud, pak do roku 2015 veškeré devizové rezervy světa převýší.
Dříve tyto fondy spíše kupovaly státní dluhopisy. K všestranné spokojenosti politiků velmocí, kteří tak měli silného zájemce o financování rozpočtových deficitů. Nyní se vše zamotává s tím, jak se postupně mění v dravce tvrdě jdoucí za podíly v nejrenomovanějších firmách.

Politické reakce jsou teprve v základech, horké téma to bude až za několik let. Nedávno se o suverénních fondech negativně vyjádřil britský ministr financí Alistair Darling, italský premiér Romano Prodi nebo komisař EU pro obchod Peter Mandelson. Nabádali k větší regulaci.Vypadá to, že pro politiky budou suverénní fondy velmi nepopulární.

Máme se tohoto třetího trendu bát, nebo ne? Mají politici zavelet k přísnějším pravidlům? Nejlepší eseje a postřehy na toto téma z finančního sektoru jsou od ekonoma Edwina M. Trumana z jmenovaného think tanku Peterson Institute, od analytika Stephena Jena, jenž je autorem rovněž uvedené analýzy Morgan Stanley. A dále pak od komentátora Bloombergu Mathewa Lynna. "Nikomu nevadilo, když fondy ukládaly hotovost do našich bank anebo kupovaly vládní dluhopisy. Proč by mělo vadit, když začnou pronikat i do našich firem?" upozorňuje Lynn. I Jen z Morgan Stanley, kterému modelově vyšlo, že majetek fondů dosáhne v roce 2015 hodnoty 12 bilionů dolarů, je spíše proti zostření regulace. Ta by podle něj podkopala další rozvoj globalizace.

Suverénní fondy je třeba brát jako realitu. Obrnit se není na místě. Jejich investice jsou většinou dlouhodobějšího rázu. Mohou tak přirozeně přispívat k větší stabilitě trhů. Nejde přece diferencovat v pravidlech v závislosti na typu investora. Nejde rozlišovat, co nařídíme suverénním fondům a co těm ostatním. Klíčové je, aby stejná pravidla platila pro všechny. Samozřejmě, bezpečnostní rizika je třeba mít na paměti vždy - tak je tomu ale doposud.

Co tedy politici mohou udělat dnes navíc, je motivovat fondy k větší transparentnosti. To třeba podtrhuje Truman z Peterson Institute: "Je třeba alespoň zatlačit na požadavek na jasnou investiční strategii fondů, větší transparentnost a odpovědnost." To by byl stejný přístup jako k ostatním. Například norský Government Pension Fund-Global s majetkem kolem 300 miliard dolarů publikuje svoji investiční strategii a výsledky pravidelně ve čtvrtletních intervalech. Zato dva kuvajtské fondy založené v roce 1960 a 1976 zveřejnily poprvé oficiálně údaje o majetku až v polovině července 2007.

Nespadneme-li do víru regulací a budeme-li mít na paměti bezpečnostní rizika, budou suverénní fondy přínosem. Ostatně i americký dolar reagoval bezprostředně na vstup Abu Dhabi Investment do Citigroup pozitivně - posílením.

Trend 4. bude následovat...

Díky. Hezký týden!
Aleš Michl

(Článek je součástí globální strategie, kterou jsem napsal pro týdeník Ekonom)

14. 01.

TOP 5 trendů 2008/ 2. Naroste provázanost ekonomik

Aleš Michl Přečteno 4224 krát

TOP 5 trendů 2008:
1. Směr východ (viz blog ze 7/1 - čtěte ZDE)
2. Naroste provázanost ekonomik
3. Trhy povedou suverénní fondy
4. Hyperkonkurenci rozhodnou mozky
5. Potřebujeme novou vizi

Trend 2. Naroste provázanost ekonomik
Světová ekonomika je pátým rokem v expanzi. Délka růstového cyklu je však stále oproti předchozím dvěma desetiletím poloviční. Pozorujeme ale nový trend: V čase roste vzájemná provázanost ekonomik. Ukazuje se, že hospodářské cykly jednotlivých zemí jsou navzájem více závislé. Je to tím, jak v posledních letech posílil mezinárodní obchod, rozšířily se kapitálové toky a migrace.

Světový obchod narostl od roku 1980, měřeno v reálných hodnotách, pětkrát. Jeho podíl na světovém HDP za tu dobu stoupl z 36 na 55 procent. Stojí za tím jednak rozšíření Evropské unie, ale i to, že Asie zmírnila protekcionalismus a více se otevřela světu. Přeshraniční finanční platby se zdvojnásobily. V roce 1990 činila finanční aktiva 58 procent světového HDP, v současnosti přesáhla hranici 130 procent. Podle analýzy historika a ekonoma Anguse Maddisona nejvíce rostl světový HDP v přepočtu na jednoho obyvatele v letech 1870 až 1913, pak 1950 až 1973 a ve "zlatých" letech ekonomických dějin 1973 až 1998. Všechny tři periody se rovněž vyznačovaly neobvykle velkým růstem mezinárodní výměny.

Jaké to má výhody? Komentátor Financial Times Martin Wolf to přesně vystihuje ve své knize Why Globalization Works? z roku 2004: "Když srovnáte ceny pepře a kávy do devatenáctého století od Amsterdamu až po východní Asii, zjistíte, že se vůbec nesbližovaly. Změnilo se to až od devatenáctého století, když začala kanonáda světového obchodu." Zvyšující míru závislosti cítíme třeba ve vztahu k našim obchodním partnerům. Výzkumy ukazují, že snížení růstu HDP v Německu o 1 procentní bod zapříčiní v Česku brzdu zhruba o 0,5 bodu, za jinak neměnných okolností. Celkovou provázanost světové ekonomiky pak můžeme poměřit korelačním koeficientem. Čím je jeho hodnota blíže jedničce, tím pozitivněji závislejší jsou na sobě zmíněné veličiny.

Srovnáme-li růst HDP zemí G7 v letech 1960 až 1972 s obdobím posledních sedmi let, zjistíme, že korelační koeficient vzrostl takřka z nulové hodnoty na 0,4. Podobný nárůst závislosti, respektive vzájemné provázanosti, pozorujeme i u investic nebo průmyslové výroby.

Případovou studií budiž hypoteční krize ve Spojených státech: Z malého epicentra v jižní Kalifornii, tedy z lokálního trhu, se problém začal rozpínat nejen na celou Ameriku, ale i na finanční trhy Evropy a Asie. Začal se rozrůstat rovněž z menšího segmentu rizikových hypoték na celý sektor nemovitostí. Tyto dvě dimenze dolehly i na region střední a východní Evropy. Mimo jiné i kvůli tomu popadaly v České republice akcie realitních firem.

Poučení: Nemůže nám být jedno, co se děje ve Spojených státech, Číně stejně tak jako v Německu, či na Slovensku. Potvrzení provázanosti nabízejí rovněž komoditní trhy. Ty totiž zdaleka nejsou jen o mediálně zajímavé ropě. Čína doslova vysává evropský trh s potravinami a stavebním materiálem. Například investice do vody jsou v dnešním světě perspektivnější než do ropy. Index Bloombergu měřící portfolio akcií světových společností zabývajících se ropou vzrostl od roku 2003 o 186 procent. Index měřící akcie firem obchodujících s vodou vyskočil za stejnou dobu o 225 procent. Asi také nikoho nepřekvapí, že jednu z nejvýnosnějších akcií světa měla v roce 2007 firma First Solar z Phoenixu navrhující a produkující solární moduly. Její roční zhodnocení je 887 procent.

Doporučení: Do centra pozornosti dejme spíše Pascala Lamyho, šéfa Světové obchodní organizace. Respektive jeho snahu o větší liberalizaci obchodu. Nežli počínání Bruselu.

Trend 3. bude následovat...

Hezký den!
Aleš Michl

(Článek je součástí globální strategie, kterou jsem napsal pro týdeník Ekonom)

07. 01.

TOP 5 trendů 2008/ 1. Směr východ

Aleš Michl Přečteno 6943 krát

TOP 5 trendů 2008:
1. Směr východ
2. Naroste provázanost ekonomik
3. Trhy povedou suverénní fondy
4. Hyperkonkurenci rozhodnou mozky
5. Potřebujeme novou vizi

Trend 1. Směr východ
Má benzinový motor Mitsubishi. Bude o pět až deset procent levnější než srovnatelná Škoda Octavia. I když se při nárazu povětšinou o hodně více prohne. Čínský automobil Brilliance bude možné si za pár týdnů poprvé v historii koupit i v Česku. Zvykli jsme si již na asijská trička, televize, hračky a kdejaké další zboží. Teď jsou na řadě auta.

Už víme, jak to vypadá poté, co asijské společnosti vtrhly s levnou produkcí na světové trhy. To ale není donekonečna udržitelná strategie. Jejich renomé a firemní kredit se v budoucnu výrazně zlepší. A svou pravou sílu projeví až když k tomu všemu přidají i kvalitu. Potenciál na to mají.

V ekonomickém dění se o slovo prostě stále silněji hlásí východ. Až do této doby to bylo hlavně o exportní kvantitě. Brzy ale vtrhne na americký a evropský trh i asijská kvalita. Čínský ekonomický růst za posledních 30 let nemá v rámci velkých ekonomik obdobu. Země se stala největším producentem a zároveň i spotřebitelem oceli na světě. V roce 2008 pravděpodobně předhoní Německo a získá titul největšího exportéra světa.

Čínský HDP poroste v roce 2008 podle prognózy Raiffeisenbank o 10,5 procenta. Indický o 8,5 procenta. Budou-li tamní vlády pokračovat v reformách, je možné růst v průměru za příští desetiletí ještě navýšit. Liberalizace finančního sektoru v Indii může zemi přidat 1 až 1,5 procentního bodu dodatečného ekonomického růstu. Volnější podmínky pro zahraniční investice rovná se v Číně nejméně 1 procentní bod navíc.

Není to ale jenom o Číně a Indii. Regionální štikou bude Vietnam. Ten již svou ekonomiku nestaví jen na rýži, kávě a levném textilu. Nejrychleji rostoucí vietnamskou exportní komoditou je nábytek. Vyrábí se tam s polovičními náklady na pracovníka proti Číně. Produktivita práce je přitom srovnatelná.

V Asii bude čím dál tím víc lidí jezdit například v Maserati. Ale pozor. Těch, co mají jen bicykly, také meziročně přibývá. Alespoň podle statistik Asian Development Bank. Kdybychom se dívali pouze na ekonomickou produkci v paritě kupní síly, pak by Číně při současném růstu HDP trvalo zhruba dvacet let k uzmutí americké pýchy jakožto největší ekonomiky světa. K životním standardům a k základům dlouhodobého růstu má ale region ještě hodně daleko.

Na špičkových světových univerzitách se to teď sice Indy či Vietnamci jen hemží. Pokud ale region podcení domácí problémy, bude většina obyvatel stále jezdit na kolech a nedosáhne ani na motorky, natož na Maserati. Svým dětem ale pro jistotu naordinujte jako druhý jazyk čínštinu.
Zásobárnu práceschopného obyvatelstva představuje v rozvíjející se Asii 1,7 miliardy lidí. Takřka 500 milionů je nezaměstnaných. Dalších 250 milionů jich doroste na trh práce do deseti let. Sečteno, podtrženo, Asie potřebuje během desetiletí vytvořit okolo 750 milionů pracovních míst. Tato výzva nemá v její historii srovnání. Navíc, třeba v Indii takřka 60 procent lidí pracuje na venkově. Vzdělanost je zde mizivá. Trh práce je tak pro asijské ekonomiky největší výzvou. Až jeho reforma postaví základy dlouhodobě udržitelného hospodářského růstu.

Dynamika zemí je obrovská. Je to právem trend číslo jedna. Dnes však stále ještě platí, že Číňané a Indové nejsou se svou spotřebou pro světovou ekonomiku spásou. Tou zůstávají hlavně Američané a Evropané. Čínský a indický růst není založen na spotřebě obyvatelstva. Export a investice hrají větší roli. Podíl spotřeby na hrubém domácím produktu byl v Číně v osmdesátých letech 80 procent. Poté do roku 2000 klesl na 46 procent. A nyní je již jen 36 procent HDP. Asijské ekonomiky rovněž zápasí s velkou inflací...

Trend 2. bude následovat...

Díky moc za inspirující reakce!Šťastný nový rok!
Aleš Michl

(Článek je součástí globální strategie, kterou jsem napsal pro týdeník Ekonom)

Archiv článků: leden 2008

TOP 5 trendů 2008/ 4. Hyperkonkurenci rozhodnou mozky

TOP 5 trendů 2008/ 3. Trhy povedou suverénní fondy

TOP 5 trendů 2008/ 2. Naroste provázanost ekonomik

TOP 5 trendů 2008/ 1. Směr východ

Blogeři abecedně