Nedávné rozhodnutí Evropské komise povolit výstavbu jaderné elektrárny v Hinkley Point na jihozápadě Velké Británie v hrabství Somerset vyvolal velké zděšení zastánců podpory obnovitelných zdrojů při postupném omezování jaderné energie. Však také hlasování v kolegiu evropských komisařů bylo velmi těsné a v podstatě kopírovalo i evropské rozdělení na státy využívající jádro a na státy, které naopak jádro odmítají (14:14 členských států EU).

Především Rakousko ústy svých politiků vyhlásilo boj proti tomuto rozhodnutí, a to až k Soudnímu dvoru v Lucemburku. Přitom v tomto případě nešlo o to, zda jádro ano či ne, ale o tom, zda finanční model, který celý návrh doprovází, je kompatibilní s pravidly veřejné podpory v Evropské unii. Jak známo, Evropská komise má monopol nad rozhodováním o většině veřejných prostředků vynakládaných členskými státy. Naopak co se týče vlastních energetických investic, každý členský stát má právo zvolit si vlastní tzv. energetický mix, tedy složení portfolia energetických zdrojů (obnovitelné zdroje, jádro, fosilní paliva, atd.).

Pokud se tedy Velká Británie rozhodla masivně podpořit výstavbu jaderných elektráren, nemůže ji v tom jiný členský stát zabránit jinak než tím, že napadne způsob financování dané výstavby, resp. využití veřejných prostředků, které jsou na výstavbu v takovém objemu nezbytné. Jen pro zajímavost, výstavba plánované jaderné elektrárny v Hinkley Point má stát přes 31 miliard eur, což je částka, kterou žádná soukromá společnost v této turbulentní době není ochotna investovat bez ošetření rizik s takovýmto projektem spojených.

Nejedná se pouze o rizika spojená s vlastní výstavbou jako je třeba zemětřesení, ale i o rizika politická (např. nová vláda zakáže využívání jádra), bezpečnostní (teroristický útok), geopolitická a mnoha další. Francouzská firma EDF Energy, která bude elektrárnu stavět a provozovat, se proto dohodla s britskou vládou na schématu státních garancí, umožňujících EDF vydat dluhopisy, jejichž splatnost bude investorům garantována právě britskou vládou. Bezpečnost investice do těchto dluhopisů bude tedy na úrovni investice do britských státních dluhopisů.

Dalším zajišťovacím mechanismem bude garantovaný doplatek rozdílu mezi tržní cenou elektřiny a výrobních nákladů z Hinkley Pointu v letech 2023 (kdy má jaderná elektrárna začít generovat elektřinu) do roku 2058. Poté se naopak bude velká část vydělaných prostředků vracet do státní pokladny, čímž se sníží zátěž britských daňových poplatníků. Celý finanční projekt je plánován na 60 let životnosti jaderné elektrárny při využití zcela nové ekologičtější a účinnější EPR technologie.

Jak uvedeno výše, celé hlasování v kolegiu komisařů Evropské komise bylo velmi zpolitizované, a to právě odpůrci jaderné energie v některých členských státech EU. Proto vytáhla Evropská komise při zdůvodňování svého pozitivního rozhodnutí "králíka z klobouku“ ve formě použití stařičké, ale stále účinné Smlouvy o Evropském společenství pro atomovou energii (EURATOM), podepsané již v roce 1957 (patří mezi tzv. zakládající smlouvy). Článek 2 c) této smlouvy stanoví, že "Společenství za podmínek stanovených v této smlouvě usnadňuje investice a zajišťuje, zejména podněcováním podnikatelské iniciativy, vybudování základních zařízení nezbytných pro rozvoj jaderné energetiky ve Společenství". Použití tohoto starého ustanovení indikuje, že Evropská komise nebude bránit výstavbě nových jaderných elektráren, vydatně podporovaných vlivnou britsko-francouzskou lobby. Je to i signál a návod pro mnohé členské státy - včetně České republiky - jak elegantně podpořit své jaderné plány za využití paragrafu starého téměř 60 let…