Včerejší ranní email od nového předsedy Evropské komise Jeana-Claude Junckera všem zaměstnancům evropských institucí odstartoval práci kolegia nových evropských komisařů. Bitvy, které mezi evropskými politiky předcházely, zanechaly trpkou pachuť, jednoho velkého poraženého a jen málo vítězů.

Při sestavování nového portfolia komisařů se poprvé uplatnily ustanovení Smlouvy o fungování Evropské unie. Ta do systému nominací vnesla nový prvek. Osoba předsedy Evropské komise, navržená jako dosud Evropskou radou, byla Evropským parlamentem nikoli potvrzována jako v minulosti ale přímo volena a to minimálně 376 hlasy ze všech evropských poslanců. Tento nová forma rozvrátila dosavadní institucionální rovnováhu mezi Evropskou radou, která je tvořena předsedy vlád nebo prezidenty členských států, a Evropským parlamentem. Ten se totiž chopil iniciativy a už před květnovými volbami do Evropského parlamentu uzavřeli dva nejsilnější hráči v Evropském parlamentu – evropští lidovci reprezentovaní Jean-Claude Junckerem (součástí je i TOP 09 a KDU-ČSL) a evropští socialisté v čele s Martinem Schulzem ve jménu" vyšších evropských principů" politický handl. Tito dva protřelí politici se nechali prohlásit za tzv. spitzen-kandidáty na post předsedy Evropské komise a ten, jehož "evropská" strana zvítězí v evropských volbách, bude jmenován hlavou Komise. Tento handl ještě podpořili evropští liberálové (a s nimi europoslanci zvolení za ANO). Jak se dohodli, tak se i stalo. Přes protesty mnoha politiků v čele s britským premiérem Cameronem byl předsedou Evropské komise navržen a zvolen Jean-Claude Juncker. Ten od počátku čelil třem problémům: nabídnout významnou pozici politikovi z nových členských států, dodržet minimální počet devět žen komisařek s viditelnou pozicí a vyhovět politické skupině evropských liberálů jako odměnu za podporu. Za cenu různých ústupků se mu to nakonec podařilo. Nejvýznamnější nový členský stát – Polsko – získalo pozici předsedy Evropské rady, koordinátorem vnější politiky EU se stala bývalá socialistická italská ministryně zahraničních věcí Federica Mogherini a liberálové mají skvělá portfolia – hospodářskou soutěž a obchod. Juncker také překvapil překopáním dosavadního fungování Evropské komise zřízením čtyř "superkomisařů", kteří mají koordinovat práci komisařů ve čtyřech vybraných prioritních oblastech: zaměstnanost, hospodářský růst a investice, jednotný digitální trh, energetická unie a prohlubování hospodářské a měnové unie. Tento typ "superkomisařů" je doplněn o novou pozici prvního místopředsedy. Jednoho z těchto pozic superkomisařů získalo i Slovensko. Získaní pozice místopředsedy Evropské komise pro energetickou politiku pro Maroše Šefčoviče je ukázkou brilantní evropské diplomacie ze strany premiéra Fica. Šefčovič byl zpočátku navržen na zcela bezvýznamnou pozici komisaře pro mezinárodní rozvoj. Po osobních intervencích Fica v Bruselu mu byla nabídnuta pozice komisaře pro dopravu, ze které byla vyšoupnuta naše paní Jourová. Ten největší „majstrštyk“ se však Slovákům podařil poté, co ze hry vypadla slabá Slovinka Alenka Bratušek. Duo Šefčovič-Fico rozehrálo za podpory většiny evropských energetických firem partii o pozici místopředsedy Evropské komise, který bude formulovat budoucnost energetické politiky v Evropské unie a kde se točí miliardy eur. Jak už víme Slováci uspěli. Tím největším poraženým se stal britský premiér Cameron. Prohrál všechny bitvy, když se mu nepodařilo zablokovat ani Junckera, ani Tuska ani Mogheriniovou. S mnoha evropskými politiky se zle rozhádal, v čele s evropskou „Mutti“, Angelou Merkelovou. Cameronovy prohry předznamenávají odchod Velké Británie z Evropské unie a významnou změnu rovnováhy sil ve prospěch tvrdého jádra eurofederalistů.