Co naplánovali francouzští socialističtí plánovači v oblasti energetiky
Za novým zákonem o energetice je nutno hledat snahu ukázat Francii jako vzorného ekologického žáčka a ambice současné francouzské ministryně pro energetiku a životní prostředí Segolene Royalové, mimochodem matky čtyř dětí současného levicového prezidenta Francoise Hollanda.
Francie činí další krok do své ekonomické záhuby. Socialisty ovládané Národní shromáždění schválilo 22. července nový zákon o energetice, který již ve svém názvu slibuje razantní přechod k „zelenému“ růstu energetiky a ekonomiky (myšleny jsou samozřejmě obnovitelné zdroje). Jako všechny socialistické zákony tohoto typu se i tento hemží časovými termíny, nejlépe takovými, které vyprší až dávno poté co předkladatelé nebudou u moci (mimochodem v tomto směru se podobným praktikám přiučila i Evropská komise, příkladem muže být neslavně proslulá Lisabonská strategie s jejím doběhneme a předběhneme USA do roku 2020). Hlavní důvody rychlého přijetí tohoto zákona jsou dvojí. Za prvé je to snaha ukázat Francii jako vzorného ekologického žáčka. Paříž bude totiž hostitelskou zemí 21. konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP21, od 30.11. do 11.12. 2015) s ambiciózním cílem podpisu nové globální klimatické dohody závazné pro všechny signatářské státy. Druhým důvodem jsou bezbřehé ambice současné francouzské ministryně pro energetiku a životní prostředí Segolene Royalové, mimochodem matky čtyř dětí současného levicového prezidenta Francoise Hollanda.
Pro Českou republiku je nový energetický zákon především zajímavý tím, že redefinuje roli jaderné energetiky ve Francii. Česká republika Francii vždy považovala za významného spojence v boji pro zachování jádra jako zdroje elektrické energie v Evropě proti tradičně skeptickým „nejaderným“ zemím, ke kterým se přidalo i dříve pro-jaderné Německo. Podíl jaderné energie na výrobě elektřiny je ve Francii největší na světě (75%) s 58 jadernými zdroji na svém území. Česká republika se drží v první desítce států světa. Francie je také průkopníkem nových technologií. Nechvalně proslulá stavba třetího bloku jaderné elektrárny Flamanville s tzv. EPR (tlakovodním) reaktorem se prodlužuje již o pět let, náklady narostly o pět miliard eur a navíc společnost Areva, která reaktor staví, se ocitla na pokraji bankrotu a musel ji zachraňovat francouzský stát.
Nový francouzský energetický zákon fixuje politické cíle v oblasti energetiky až pro příštích 35 let, což je samo o sobě nesmysl už s ohledem na rychlost technologického rozvoje v této oblasti. Jednotlivé cíle jsou definovány následovně:
- Snížení produkce antropogenních skleníkových plynů o 40% do roku 2030
- Snížení spotřeby energie vyrobené z fosilních paliv o 30% do roku 2030
- Konečná energetická spotřeba bude o polovinu nižší v roce 2050 ve srovnání s rokem 2012
- Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie dosáhne 32% do roku 2030
- Snížení podílu jaderné energie na výrobě elektřiny ze současných 75% na 50% do roku 2025 při maximálním instalovaném výkonu zafixované zákonem na 63,2 GW
Kromě těchto vznešených politických proklamací vnáší zákon do života i několik konkrétních omezení. Tak např. od 1.1. 2016 bude zakázáno užívání klasických „igelitek“ pro nakoupené zboží a od 1.1. 2020 už Francouzi nebudou moci používat plastové kelímky, příbory a talíře. Každý podnik s více než 100 zaměstnanci bude muset od roku 2018 přijmout svůj „plán mobility“, ve kterém se zaváže zřídit firemní dopravu a podporovat sdílení motorových vozidel více zaměstnanci. Francouzský stát bude dále významně podporovat prodej elektrických vozidel speciálním kupním bonusem a podporovat všechny formy zateplování budov.
Francie činí další krok do své ekonomické záhuby. Socialisty ovládané Národní shromáždění schválilo 22. července nový zákon o energetice, který již ve svém názvu slibuje razantní přechod k „zelenému“ růstu energetiky a ekonomiky (myšleny jsou samozřejmě obnovitelné zdroje). Jako všechny socialistické zákony tohoto typu se i tento hemží časovými termíny, nejlépe takovými, které vyprší až dávno poté co předkladatelé nebudou u moci (mimochodem v tomto směru se podobným praktikám přiučila i Evropská komise, příkladem muže být neslavně proslulá Lisabonská strategie s jejím doběhneme a předběhneme USA do roku 2020). Hlavní důvody rychlého přijetí tohoto zákona jsou dvojí. Za prvé je to snaha ukázat Francii jako vzorného ekologického žáčka. Paříž bude totiž hostitelskou zemí 21. konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP21, od 30.11. do 11.12. 2015) s ambiciózním cílem podpisu nové globální klimatické dohody závazné pro všechny signatářské státy. Druhým důvodem jsou bezbřehé ambice současné francouzské ministryně pro energetiku a životní prostředí Segolene Royalové, mimochodem matky čtyř dětí současného levicového prezidenta Francoise Hollanda.
Pro Českou republiku je nový energetický zákon především zajímavý tím, že redefinuje roli jaderné energetiky ve Francii. Česká republika Francii vždy považovala za významného spojence v boji pro zachování jádra jako zdroje elektrické energie v Evropě proti tradičně skeptickým „nejaderným“ zemím, ke kterým se přidalo i dříve pro-jaderné Německo. Podíl jaderné energie na výrobě elektřiny je ve Francii největší na světě (75%) s 58 jadernými zdroji na svém území. Česká republika se drží v první desítce států světa. Francie je také průkopníkem nových technologií. Nechvalně proslulá stavba třetího bloku jaderné elektrárny Flamanville s tzv. EPR (tlakovodním) reaktorem se prodlužuje již o pět let, náklady narostly o pět miliard eur a navíc společnost Areva, která reaktor staví, se ocitla na pokraji bankrotu a musel ji zachraňovat francouzský stát.
Nový francouzský energetický zákon fixuje politické cíle v oblasti energetiky až pro příštích 35 let, což je samo o sobě nesmysl už s ohledem na rychlost technologického rozvoje v této oblasti. Jednotlivé cíle jsou definovány následovně:
- Snížení produkce antropogenních skleníkových plynů o 40% do roku 2030
- Snížení spotřeby energie vyrobené z fosilních paliv o 30% do roku 2030
- Konečná energetická spotřeba bude o polovinu nižší v roce 2050 ve srovnání s rokem 2012
- Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie dosáhne 32% do roku 2030
- Snížení podílu jaderné energie na výrobě elektřiny ze současných 75% na 50% do roku 2025 při maximálním instalovaném výkonu zafixované zákonem na 63,2 GW
Kromě těchto vznešených politických proklamací vnáší zákon do života i několik konkrétních omezení. Tak např. od 1.1. 2016 bude zakázáno užívání klasických „igelitek“ pro nakoupené zboží a od 1.1. 2020 už Francouzi nebudou moci používat plastové kelímky, příbory a talíře. Každý podnik s více než 100 zaměstnanci bude muset od roku 2018 přijmout svůj „plán mobility“, ve kterém se zaváže zřídit firemní dopravu a podporovat sdílení motorových vozidel více zaměstnanci. Francouzský stát bude dále významně podporovat prodej elektrických vozidel speciálním kupním bonusem a podporovat všechny formy zateplování budov.