Stále čteme nějaké rozčilené komentáře o různých soudních rozsudcích, tu v Rusku, tu v Americe, tu v Iránu, tu u nás.

Jo, soudce to nemá lehké. Je nucen se řídit formálním právem.

Ale jen se zkuste do té postavy vžít. Jak silný charakter musí být soudce, který vyslechne nahrávku, kde si obžalovaný vesele povídá o tom, jak ty vraždy na objednávku výborně vyšly, kolik milionů si zase nakradou - a ten ubohý soudce musí prohlásit, že tento důkaz nebyl získán legálně, takže se k němu nesmí přihlížet. Obžalovaný odchází hvízdaje si jako kolibřík a jeho kamrádi už se těší, kolik melounů a kapříků si odněkud odvezou.



Vždycky nám bylo líto amerických detektivů, když konečně po šílené honičce chytili nějakého mordýře, jehož pak podle Lex Miranda musel soud pustit, protože mu nesprávně přečetli jeho práva. Všichni veděli, že je to ten pravý vrah, ale ten zákon, no. A nikdo nemůže být pro stejný zločin souzen dvakrát... Kolik na toto téma napsal popuzených textů jen můj americký bratranec Ota Ulč!

Nebo takový soudce v Rusku, který nikdy neví, jestli náhodou nesoudí podle pokynů Kremlu. Nebo jestli náhodou nesoudí proti pokynům Kremlu. Jen naši novináři to vědí vždycky přesně.

My také celkem chápeme, že je nutné dodržovat pravidla a zákon. Doslovně, na tom je založen justiční systém celého civilizovaného světa, ovšem někdy je to tak říkajíc na palici.

Teoreticky poničil náš Roman Smetana něco, co prý někomu patřilo, tedy ty politické plakátky, ale na ty se maluje odjakživa, plive se na ně a kreslí se jim rohy, kdyby jen tykadla… Kdyby chytili každého, kdo namaloval politikovi fousy nebo vyškrábal oči, museli bychom další vězení přistavovat. No, naše země je plná cukrovarů, textilek a jiných prázdných budov, jež by si vězňové mohli sami na vězení upravit, aspoň by měli co dělat.

Soudce Roy Bean soudil jen podle svého rozumu a někdy jest mu to záviděti.
:O)))