Shodli jsme se v hostinci, že největším problémem české politiky je její prorostlost; je prorostlá klientelismem (čti úplatkama, nespisovný tvar je záměrný, krásnou češtinu si to nezaslouží) jako tuk mé oblíbené Váhalovy slaniny masem (nebo maso tukem, jak chcete), a protože jde až v první řadě o peníze, lepší to prý nebude. Nic se nemůže pořádně změnit, nikdo nemůže odnikud poctivě odejít, protože na něm visí chuchvalce závislých klientů a on zase opačně visí na nich v odporné existenční rovnováze, připomínající ty žáby, jimž je na zádech přilepen motanec oslizlých vajíček.

Lobbisté – budeme těm šíbrům takto učeně říkat (pozn. je to takový vylepšený slovník, jako s tím klientelismem: „nenažraný maloměstský inženýrek“ je nadávka, ale „ambiciózní provinciální technokrat“, ač je to totéž, zní uším těch inženýrů jaksi příjemněji) – se mezitím už sami institucionalizovali, vyseděli si ďolíčky kolem ministerstev a četných sněmoven, jsou hierarchicky organizováni a jsou takříkajíc hned po ruce, dalíčci a šloufíčci (mám velmi rád české zdrobněliny) se pohodlně popásají a nikam to nemají daleko, a nikdo se bez nich v podstatě neobejde, pasou politiky podobně, jako jiní bařtipáni zase dojí pastviny fotbalového svazu.

Podobně jako banky, pojišťovny a spořitelny se ani politika neostýchá se správně reprezentovat. Máme v tom bohužel staletou tradici. President sedí nahoře na hradě, jako císař pán, na jednoho pracovníka vychází včetně všech těch sálů asi pět set čtverečních metrů, Parlament sežral polovinu Malé Strany a jistě by si ještě dal a při první vhodné příležitosti tu učiní, pozoruhodná instituce Senátu se inspirovala skromným Albrechtem z Valdštejna, k jehož chaloupce připojila toliko protější palác kolovratský a nyní se v těch dvou palácích tísní.

Zdánlivě se s tím nedá nic dělat. Zdánlivě… A proto zde předkládám stručnou koncepci reorganizace státního a politického života.
Kdysi jsem se mýlil a navrhoval důsledně centrální uspořádání téhož, což nyní odvolávám.

Omluvou mi je toliko, že jsem byl inspirován existencí budovy na Pankráci, budované někdejším rozhlasem – byla tak pěkně veliká, že tomu pokušení bylo těžko odolat a navrhl jsem, aby se tam přestěhovali všichni: nahoře s vyhlídkou by hnízdil prezident, pod ním vláda, pod ní parlament, pod ním Senát a ministerstvo vnitra by bylo v přízemí, aby mělo blízko k lidem. Ministerstvo kultury by sídlilo na vrátnici, vzhledem k významu, který mu naše politika přikládá. Jak by se jim rychle komunikovalo, myslel jsem si…

Mezitím ten barák obsadili a je třeba přikročit k lepšímu řešení, soudím.

Nové pojetí vychází z realističtější koncepce a věcnějšího systémového uchopení, abych se vyjádřil tak, aby mi v parlamentu rozuměli. Zde je ve třech bodech:

1.
ORGANIZAČNÍ OPATŘENÍ

a) Česká republika, jak ji definoval ruský operní zpěvák (delší popis v jiném blogu) je v podstatě gorod, veliké město, rozplácnuté v půvabné krajině. Proto by měla být řízena jako město, jímž je a k tomu musí být využito všech čtvrtí. Dnes, kdy existuje telefon, videotelefon a elektronická pošta, není komunikace žádným problémem.

b) Proto budou ministerstva rozmístěna v krajských městech – Místní rozvoj v Jihlavě, vnitro v Ostravě, školství v Plzni, kultura v Karlových Varech (přístup k ruským sponzorům!), zemědělství v Ústí nad Labem, ministerstvo dopravy se usadí ve Zlíně, v Brně necháme ty soudy, ale ministerstvo spravedlnosti bude v Budějovicích… Atd. Je také možná verze, že si kraje jednotlivá ministerstva vždy na dva roky vylosují.

c) Prezident bude sídlit v Sezimově Ústí.

d) Parlament i Senát nebudou mít trvalé sídlo, ale budou kolovat po krajských městech, resp. čtvrtích, jež budou vždy tři dny před zasedáním vylosována. U nás, jak často zdůrazňuji, losování není náhoda a nikdy nebyla, takže se nemáme čeho obávat. Kdo losuje, nebude známo, dokud k losování nedojde. Hotel si poslanci a senátoři samozřejmě platí sami.

e) Tato organizace vládních úřadů zlikviduje prorostlý lobbismus a klientelismus jednoduše vyčerpáním – dalíčci a šloufíčci si prakticky při objízdění ministerstev „ujezdí prdel“, jak se neslušně vyjádřil jeden kolega v hostinci, anebo jim to aspoň dá mnohem víc práce.

2.
REGULAČNÍ OPATŘENÍ

a) Každá instituce, k jejímž volbám se nedostaví aspoň 50% oprávněných voličů, bude do dvou měsíců zrušena.

b) Poslanci parlamentu obdrží odměnu ve výši minimálního platu a náhradu cestovného vlakem 2.třídou.

c) Senátoři za to, že smějí tu čestnou funkci vykonávat, budou platit státu trojnásobek průměrné mzdy.

d) Přestupy poslanců a senátorů budou řešeny jako přestupy v kopané, s tím, že budou smět probíhat jen dvakrát ročně a výsledky budou zveřejňovány, asi, takto: přestup Melčák (to jméno jsme náhodou vylosovali, pozn.autora) – platba dvakrát, celkem 18 milionů, záloha 11, 7 doplatek s tím že původní strana obdrží 30% částky za přestup, musí ji však věnovat chudinským ústavům. Poslanec ji smí propít.

3.
OPATŘENÍ K OCHRANĚ VEŘEJNÉ SLUŽBY

a) Každý, kdo pracuje v některé státní, ať volené nebo jiné, funkci od presidenta až po vedoucího odboru, má právo na transparentní chování. Proto budou všechny jejich maily, telefonní rozhovory a dopisy na jakékoliv téma, i o babiččině nemoci nebo nastalém průjmu, otevřené, veřejné a každému na internetu přístupné, budou se léta archivovat, podobně jako je tomu s maily a rozhovory presidenta USA.

b) Všichni státní zaměstnanci budou nosit fialové vesty s jasnou jmenovkou na zádech i hrudi, jako fotbalisté na dresech, vesty politických činitelů budou mít barvu jejich strany, zatímco ti, kdo budou dopadeni bez vesty, budou nuceni rok nosit příčně pruhované obleky.

Myslím, že pro začátek a diskuzi o příslušné změně ústavy to postačí. Kdybychom měli instituci referenda, jsem přesvědčen, že by se tento návrh prosadil už v prvním kole.

P.S.
Napsala mi čtenářka a její návrh je skvělý:

Pan Koenigsmark mě opravdu potěšil, ale měla bych ještě jeden návrh. Na Islandu zasedal jejich parlament přes tisíc let pod širým nebem. Nešlo by vyčlenit nějaký kotel po povrchovém dole pro tento účel i u nás? Případný televizní přenos z takto umístěného parlamentu a senátu, zejména v současném ročním období, by jistě udělal radost většině národa.
Vaše čtenářka M.Obermajerová