Dluhy – americký exportní artikl
Šéf americké centrální banky se rozhodl znehodnotit dolar „kvantitativním uvolněním měny“. Tvrdí, že nákupem státních dluhopisů ve výši 600 miliard dolarů po měsíčních dávkách nastartuje ekonomický růst.
Prý jde o „standardní monetární postup“, protože při téměř nulové úrokové míře jsou vyčerpány ostatní ekonomické (rozuměj politické) nástroje: snížení daní, míra státního zadlužení a podobně. Centrální banka tak vlastně nahrazuje vládní politiku, což ovšem Bernanke samozřejmě neřekl.
Zvýšení objemu peněz v ekonomice má zabránit stagnaci. Mírná inflace kdesi těsně pod dvěma procenty je považována za ideální. A v situaci, kdy Američané splácejí své dluhy, má více dolarů v oběhu napravit nerovnováhu, zlevnit hypotéky a snížit výnosy z obligací. Námitky inflačního rizika Bernanke odmítá. Měsíční injekce lze prý kdykoli zastavit a úrokovou sazbu kdykoli zvýšit. Právě snížení výnosů ze státních obligací by podle Bernankeho mělo zvýšit soukromé investice a větší množství peněz v oběhu má zase zvýšit poptávkuCo je ale standardního na znehodnocování měny?
Jde o tradiční metodu zadlužených vlád, jak se za cenu inflace zbavit dluhů a připravit šetřily o úspory. Jestliže však ani předchozí injekce 1,7 bilionu nedokázala Američany přesvědčit, že nemají šetřit a splácet, nýbrž opět utrácet, tak tahle injekce také nic nespraví. Banky mají peněz dost. Ale bojí se je půjčovat. A na tisk takového množství peněz, jež by skutečně zvrátilo nerovnováhu mezi úsporami a investicemi, zase z principu antiinflační instituce nemá žaludek. Riziko nezadržitelné inflace by pak bylo příliš veliké. Kdyby šlo razantně snížit daně střední (nezadlužené) třídě a středně velkým podnikatelům a zároveň snížit státní výdaje (důchody státních zaměstnaců už teď převšují bilión dolarů a stále rostou), nemusely by se tisknout falešné peníze. Jenže to nějak ne a nejde.
A tak musel nastoupit Bernanke, aby vytáhl politikům trn z paty. Jenže devalvace rezervní měny má nepříjemný mezinárodní dopad. Nebezpečí skutečné měnové války sice nehrozí, protože Číňané odmítající volný kurz vlastní měny jsou na exportu do Ameriky stejně závislí jako Amerika na Číně. Jenže.
Opětovná americká snaha exportovat své dluhy, tedy vysmeknout se z hospodářské stagnace přenesením problémů na ostatní, je dána ohromnou výhodou rezervní měny. V Soulu se mezi delegáty G20 sice povedou silné řeči, ale dolar zatím nikdo nenahradí a na světovou bilanční nerovnováhu nikdo recept nemá. Státy s přebytky zatím jsou a ještě dlouho budou v pasti amerického dolaru.
Největší problém s devalvací dolaru bude mít zřejmě euro. Jeho jižní zóna se nachází málem v deflačním pásmu a slabší kurz dolaru poškodí deficitní státy někdy přezdívané PIIGS anebo také Gipsi. A sever eurozóny bude těžko pod vlivem Německa tisknout inflační peníze!
Prý jde o „standardní monetární postup“, protože při téměř nulové úrokové míře jsou vyčerpány ostatní ekonomické (rozuměj politické) nástroje: snížení daní, míra státního zadlužení a podobně. Centrální banka tak vlastně nahrazuje vládní politiku, což ovšem Bernanke samozřejmě neřekl.
Zvýšení objemu peněz v ekonomice má zabránit stagnaci. Mírná inflace kdesi těsně pod dvěma procenty je považována za ideální. A v situaci, kdy Američané splácejí své dluhy, má více dolarů v oběhu napravit nerovnováhu, zlevnit hypotéky a snížit výnosy z obligací. Námitky inflačního rizika Bernanke odmítá. Měsíční injekce lze prý kdykoli zastavit a úrokovou sazbu kdykoli zvýšit. Právě snížení výnosů ze státních obligací by podle Bernankeho mělo zvýšit soukromé investice a větší množství peněz v oběhu má zase zvýšit poptávkuCo je ale standardního na znehodnocování měny?
Jde o tradiční metodu zadlužených vlád, jak se za cenu inflace zbavit dluhů a připravit šetřily o úspory. Jestliže však ani předchozí injekce 1,7 bilionu nedokázala Američany přesvědčit, že nemají šetřit a splácet, nýbrž opět utrácet, tak tahle injekce také nic nespraví. Banky mají peněz dost. Ale bojí se je půjčovat. A na tisk takového množství peněz, jež by skutečně zvrátilo nerovnováhu mezi úsporami a investicemi, zase z principu antiinflační instituce nemá žaludek. Riziko nezadržitelné inflace by pak bylo příliš veliké. Kdyby šlo razantně snížit daně střední (nezadlužené) třídě a středně velkým podnikatelům a zároveň snížit státní výdaje (důchody státních zaměstnaců už teď převšují bilión dolarů a stále rostou), nemusely by se tisknout falešné peníze. Jenže to nějak ne a nejde.
A tak musel nastoupit Bernanke, aby vytáhl politikům trn z paty. Jenže devalvace rezervní měny má nepříjemný mezinárodní dopad. Nebezpečí skutečné měnové války sice nehrozí, protože Číňané odmítající volný kurz vlastní měny jsou na exportu do Ameriky stejně závislí jako Amerika na Číně. Jenže.
Opětovná americká snaha exportovat své dluhy, tedy vysmeknout se z hospodářské stagnace přenesením problémů na ostatní, je dána ohromnou výhodou rezervní měny. V Soulu se mezi delegáty G20 sice povedou silné řeči, ale dolar zatím nikdo nenahradí a na světovou bilanční nerovnováhu nikdo recept nemá. Státy s přebytky zatím jsou a ještě dlouho budou v pasti amerického dolaru.
Největší problém s devalvací dolaru bude mít zřejmě euro. Jeho jižní zóna se nachází málem v deflačním pásmu a slabší kurz dolaru poškodí deficitní státy někdy přezdívané PIIGS anebo také Gipsi. A sever eurozóny bude těžko pod vlivem Německa tisknout inflační peníze!