Po Řecku se teď hroutí Španělsko. Stomiliardová půjčka eurovalu na záchranu dlouho ukrývaných úvěrů nesolventních bank zjevně stačit nebude, podle odhadu analytiků z J. P. Morgan je zapotřebí minimálně trojnásobek, protože ceny nemovitostí zatím klesly jen na dvacet pět procent namísto padesáti jako v Irsku.

Nesplatitelné úvěry podle odhadů dosahují 20 % HDP. Půjčka není dar, banky zkrachnout nesmí a tak státní deficit vzroste i při nízkých úrocích eurovalu o dalších deset procent HDP. A Španělsko je v deflaci a podobně jako Řecko se v ní bude mučit do hořkého konce. Je v podstatě nezachranitelné. V euru se bankrotuje mnohem hůř, dlouho a pomalu. Tolik obávaná kontaminace už je tady, vždyť jsou dluhy i dluhopisy provázány s Itálií, která se nachází také v recesi.

A tak eurobudovatelé všech stran křičí na německou kancléřku: zachraňte euro (potažmo Unii), sdílejte dluhy! Potřebujeme společnou bankovní unii, společné dluhopisy, spásný fond nebo alespoň společné pojištění dluhů. Dělejte něco! I slovutný The Economist volá: k pumpám!

Přidávají se i Angličané, nechal se slyšet i americký prezident a dokonce i Číňané, protože se bojí dopadu rozpadu na světové hospodářství.

Co na to nešťastná politická třída v Německu (kancléřka není sama)? Ti mají stejné jasno jako naprostá většina voličů, která Merkelové v zápase s krizí tleská. Žádné společné dluhy, pokud je dlužník suverenní. Je to nelegální. Nemáme ještě společný národ, ústavu, mocenský monopol na vymáhání práva a evropské národy se své suverenity na rozdíl od Německa vzdát nechtějí, podívejte se na Francii. Bez spojených států evropských se musí hasit dluhová krize půjčkami, tak jak se to dělá. Mír a stabilita byla zajištěna v Evropě právě jenom tím, že se žádné skutečně masivní přerozdělování, po kterém se dnes volá nekonalo, jinak by začaly působit odstředivé síly, jež si ani neumíme představit. Tolik převládající tenor v komentářích německých novin.

Vzpomeňme si na socializaci dluhů, když začal po americké válce o nezávislost federální stát dluhy slučovat? Jednotlivé státy se začaly zadlužovat. Muselo jich ve čtyřicátých letech osm zkrachnout, než se s tím přestalo. Kdo by se dnes v Americe odvážil zachraňovat státy na pokraji bankrotu? Samozřejmě, Američané to mají lehké. Mohou se snadno stěhovat, státy mohou zvyšovat a snižovat daně podle potřeby a jestli na světě opravdu existuje politický národ, tak je to právě v Americe.

Takhle myslí Němci a mají pravdu.

LN, 19. 6. 12