Tak je to na stole. Evropská komise přijala léta připravovaný plán viceprezidentky unie Vivien Redingové na rovnější zastoupení žen (40%) ve vedení a správních radách podniků. Zatím se týká pouze velkých firem (circa 5 000), které zaměstnávají nad dvě stě padesát zaměstnanců a mají obrat vyšší 50 milionů eur. Po schválení parlamentem EU nastoupí sankce, byť podle osvědčené salámové metody postupných krůčků, zatím ponechané na libovůli jednotlivých států.

V českých médiích se strhl povyk. Dobré dvě třetiny hlasujících takový zásah do chodu společnosti rezolutně odmítá, a z té zbylé třetiny jen málokdo chce takovou věc přenechat zákonu. Většina článků si dělá z nápadu legraci a považuje novou směrnici za pitomost. není snad v rozporu s listinou základních práv, jde přece o zjevnou diskriminaci mužů; absolutně vyrovnané schopnosti kandidátů a stejné předpoklady k výkonu funkce neexistují, a dokud by se nenaplnil požadovaný počet žen, bude o přijetí rozhodovat sex? A jaký kariérní postup čeká muže ve firmě, která usiluje o naplnění kvóty? Nebude frustrován, že je mu apriori profesní kariéra znemožněna, ať dělá, co dělá? Myslí si snad někdo, že budou firmy vynucenou kooptací žen výkonnější? Nezačneme chudnout? Švédsko uzákonilo paritní zastoupení (2003), ale ukázalo se, že v mnohých firmách by drasticky klesla výkonnost pro nedostatek vhodných kandidátek a tak se nechal věcem volný průběh a dnešní nesocialistická vláda nařízení zrušila.

Ozývají se i manažerky dotčené představou, že jejich schopnosti budou považovány za nadržování, za nefér výhodu, a jejich prestiž i autorita (firmy nemohou být demokratické) automaticky upadne. A kde je konec sociálnímu inženýrství, napsala jedna poslankyně, neměli bychom zavést kvóty pro muže v základním školství, kde pracuje 87% učitelek, a všichni víme, že feminizace školství není dobrá a nepochybně má i podíl na snížené disciplíně žactva a schopnosti vyučovat?

Nechápou tihle sociální inženýři, že není v přirozenosti mužů soutěžit se ženami, že muži chtějí naopak ženy ctít a rodinu zajistit, přestože padla dávná logika patriarchátu, která chránila ženské království domova před mužským světem nelítostné konkurence. Nechápou, že není v přirozenosti žen, aby se všechny věnovaly výlučně jen kariéře a nepomyslely na mateřství? A že naštěstí ještě některé dávají přednost domácí výchově dětí před kariérou, a proto nemůže v zaměstnání platit paritní zastoupení?

Pro všechno dobré i zlé západní společnost prošla procesem ženské emancipace. Starý model se možná právem přežil, ženy dnes mohou dědit, volit, studovat i konkurovat mužům v zaměstnání. Rozvodu a potratu nic nebrání. Byla však zpochybněna zásadní role otce a feministky zpochybňují ještě důležitější roli matky. Znovu platí socialistické: ženy do výroby, děti do jeslí! Není divu, že ženy oddalují a omezují své mateřství a těžko hledají věrohodného ochránce. Není divu, že Evropa vymírá.

Jak to, ptají se někteří, že nás bruselská komise nevolené a neodvolatelné nomenklatury neustále obtěžuje takovými pitomostmi, jež by v domácí politice neměly šanci. A bude to zkoušet tak dlouho, až se jí to prosadit podaří. Většina komentátorů považuje podivné škodlivé nápady z Bruselu za absurdní úlet byrokratů, který snad nemohou myslet vážně, jako by jen ospravedlňovali svou dobře placenou činnost a nemohli nic na světě nechat na pokoji.

Velký omyl. Unie byla založena pod dohledem nadřazené francouzské osvícenské absolutní,
ideje společenské rovnosti. Jde o „fundamentální zásadu posvěcenou (enshrined) každou smlouvou a objektivní úloha Unie spočívá v prosazování rovnosti mezi muži a ženami ve všech aktivitách. Taková je specifická mise Evropské unie.“

Posvěcená zásada a mise rovnosti „ve všech aktivitách“ je ovšem namířena proti lidské přirozenosti. Občanská rovnost má existovat jen před zákonem a spravedlností. Ve „všech aktivitách“ jsou si však lidé nerovni a zasluhují proto nerovný ohled (meritokracie). Chránit máme především rodinu. Cožpak jsou ženy a muži unisex a mají mít v životě stejnou roli?
Taková je ale fanatická víra a diktát napravovatelů života, téhle světské a misijní unijní sekty. Vychází z nenávisti vůči křesťansko-židovskému pojetí světa a z revoluční víry plánovačů nového budoucího lidstva. Kde ale byly celá ta léta strany křesťanských demokratů, které měly bránit stvořený svět?

Psáno pro časopis Týždeň