Besancon

31. 10. 2014 | 15:04
Přečteno 3145 krát
Staroslavné hlavní město provincie Franche-Comté, ale i příjmení snad nejvýznamnějšího politického myslitele našich časů. Reprezentativní výbor z jeho esejistiky (438 str.) vyšel nedávno pod názvem Svoboda a pravda (CDK) a protože nelze učinit zadost tak rozsáhlému záběru, aspoň pár poznámek. Alain Besancon (1932) je v politologii výjimečný ze dvou důvodů. Dějiny jsou paradox. Dění je svobodné, je ale výsledkem mnoha aktérů a ovlivňuje je kultura, podstatou náboženská (v širším významu kultovní) a jen metafyzika čili teologie umožňuje pochopit dlouhodobé souvislosti. Klíčové události nejsou beze zbytku vysvětlitelné (deterministické), všecko mohlo být jinak, zanechávají ale v přítomnosti hlubokou stopu. Ze zpětného pohledu vidíme, kde se nalézáme, nikoli kam jdeme. Takové je tajemství historie. Vědomí historických souvislostí učinilo z Besancona fascinujícího analytika a důsledného kritika moderních bludů, hlavně podstaty totalitarismu (nacismu, komunismu), Ruska, islámu, svobody i demokracie.

Komunismus nebyl otrokářský režim, byl nihilistický, nebyl ani socialistický. Otrok má v klasickém pojetí ekonomickou hodnotu majetku, o který je nutno se starat, živit ho, někdy i vzdělávat. Je také člověk a proto může být (navzdory formální podřízenosti) i přítelem svého pána (Aristotéles). Zek, mukl, hodnotu nemá, není majetkem, nýbrž nepřítel. Totalitní režim přátelství neuznává. Platí to i na celou společnost včetně straníků. Socialismus předpokládá společné vlastnictví, společný zájem a účast. V komunismu je ale hospodářství podřízeno fiktivnímu plánu, ideologické vládě nadřazeného jazyka, falzifikaci pravdy, budování utopie. I vnější svět je popsán falešně, iluzivně jako kapitalismus. Ani vůdci Lenin, Stalin, Mao nejsou svobodní, pohybují se v uzavřeném kruhu vládnoucí ideologie, a jakmile kruh poruší (Chruščev, Gorbačov), fiktivní systém se hroutí. Besancon je přirovnává k cizincům/exulantům ve vlastní zemi, s níž vedou neustálý zápas.

Západ žije stále v dosahu francouzské revoluce. Na rozdíl od té anglické a americké, jež vyzdvihly politickou a náboženskou svobodu, byl jakobínský teror totalitním rozchodem s dějinami (kult ahistorického rozumu – socha nejvyšší bytosti) a inspiroval od té doby všecky revolucionáře. Revoluce však zanechala i své druhé dědictví, které je v rozporu s politickou a ekonomickou svobodou – rovnostářství, (na rozdíl od Marxova materialismu, umírněnější představa rovnosti demokratických podmínek) a také ateizaci, protože francouzská liberální osvícenská tradice byla libertinská (Liberté, egalité, smilstvo, jak pravil jeden posměváček po zrušení církevních sňatků a zavedení té nové – jediné smlouvy, kterou lze porušit). Židovsko - křesťanské pojetí rovnosti před zákonem nejen politickém, ale i božím, nabylo neomezeného světského významu, jenž nereflektuje vztah k Bohu a pravdě, důstojnost a práva člověka se stávají absolutní, ze sentimentálního humanitarismu 19. století vznikl kult jakéhosi „nadkřesťanství,“ (Dostojevskij) a vede k likvidaci/relativizaci přirozené hierarchie autority a nepohodlného diktátu pravdy. Útok na židovského Boha je útokem na lidský svět rozumu a ovšem i na samu existenci hierarchické církve.

Otázka zní, zda rovnostářství a ateismus (laický stát) nejsou dva aspekty budoucího programu demokracie jako takové, které obě angloamerické revoluce jen na čas odložily. Na nedokončenou francouzskou revoluci egalité se odvolávali vzbouření studenti z Berkeley (1965) a Paříže (1968), když protestovali proti poslednímu zbytku autority liberálních profesorů stále ještě vyučujících západní hodnoty. Dnes je ohrožena každá autorita, nejen učitele/žáka, ale lékaře/pacienta či rodiče/dítěte. Snad i proto, že byl aristokrat, Alexis de Tocqueville už v roce 1830 odhalil potlačovatelské sklony liberální demokracie: „Ten dav sobě podobných a rovných lidí, kteří se snaží jen uspokojit svá drobná ordinérní přání a to zcela stranou od ostatních, jejichž osud jim je lhostejný. Lidský rod jim představují jen jejich děti a přátelé. Když se pohybují mezi svými spoluobčany, nacházejí se vedle nich, nevnímají je, protože existují jen sami pro sebe, postrádají vlast. A nad nimi se vynořuje bezmezná poručnická moc, která si sama klade za úkol zajistit jim péči a bdít nad jejich osudem. Moc absolutní, detailní a shovívavá.“ Demokracie je možná degradující, dodává Besancon, člověk se scvrkává a uzavírá všemu, co je velké a krásné, i když se zlý sen Baudelaira a Nietscheho snad nenaplní. Předvídat na základě historie nelze. Besancon byl jistě inspirován za svého pobytu v Americe 60. let velkým dílem Ericha Voegelina, který poukázal na problém moderní politické gnóze. Tak jako gnostici křesťanského dávnověku, se i ti dnešní domnívají, že znají tajemství dějin a budoucnosti. Magistra historie však učí, že utopii uskutečnit nelze.

A dnes je tu opět velké téma islámu. Akvinský v polovině 13. století věděl, že je islám bojovná sekta, že je hybridním pozdním výtvorem (deformuje starý i nový zákon) a nemá s intuicí starých přírodních náboženství, které mohou dospět k pravému Bohu, nic společného. Islám se opírá o sílu zbraní, tak jak podotkl budoucí byzantský císař Paleolog, o volbu mezi obrácením nebo smrtí, jako by boží vůle měla zálibu v krvi. Tato víra neoslovuje jediného Boha v láskyplném vztahu jako Otce, zná jen zákonodárnou vůli, a není v ní nic z dějin spásy. Odkazy na bibli i evangelia jsou falešné, ani nejde o předchůdce konečného zjevení. Pravými Ježíšovými žáky jsou muslimové. Mezi koránem a biblí neexistuje příbuzenství, islám nezná prostřednictví postupného zjevení a jeho Abrahám, Mojžíš i Ježíš se nacházejí mimo dějiny, teprve Prorok přivádí čas do věčného okamžiku. Abrahám není zakladatel, je sice poslaný, ale jako muslim, není otcem Izraele a křesťanů, islám není abrahámovské náboženství, jak si dnes leckdo myslí. Ježíš a Maria jsou pouhá homonyma. Tak jako v případě politických věr, Besancon varuje. Pozor na politickou korektnost. I dobrá vůle může být zavádějící. Musíme na prvním místě znát pravdu. Křesťané se mýlí, domnívají-li se, že je Bůh Izraele s muslimy sbližuje. Islám je zvláštní monoteistické modlářství, jež Boha Izraele popírá.

Psáno pro Týždeň

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy