Osud nadělil české politice už několik tragikomických postav, ale žádná nebyla tak smutně trapná, jako je osoba předsedy křesťanských demokratů. Nepochopil, že potřebuje pozitivní koncepci na rodinnou politiku strany, a nepochopili to ani jeho spolustraníci, když ho zvolili svým předsedou.

Nepochopili také, že jim Čunek svým okresním rozhledem a požadavkem výměny celého vedení zablokuje stranu, hlavně proto, že na filosofi i křesťanské politiky nemá. Jenže na to, aby shodili celé vedení, na to zas nemají jeho lidovečtí sourozenci.

Trapný projev o problematice romské komunity vzbudil mezi Čunkovými straníky rozpaky. Jeho vágní, zmatené a často protichůdné teze o součinnosti úřadů a politiky rozptýlení, stejně jako útok na tradiční romskou rodinu jim nemohly znít dobře. Není snad lidovecká politika založena právě na tradičních rodinných hodnotách?

Lidská práva jsou svobody a Čunkovo sociální inženýrství, jakési rozptylování Romů mezi majoritní populaci v předem určeném poměru, je s nimi neslučitelné. Tam, kde je paušální, anonymní a necitlivá pomoc státu bezmocná, tam by přece mohla a měla nastoupit citlivá, osobní a cílená pomoc charitativních a občanských sdružení, které by stát mohl masivními dotacemi podpořit. Kdyby Čunek alespoň prohlásil: stát selhal, má sice takovou a takovou koncepci, ale ta je z těch a těch důvodů nedostatečná, neboť má své přirozené meze, ale my křesťané víme, že jenom trpělivé, dlouhodobé působení osobního nasazení a empatie může něco málo učinit; vždyť problém odcizení tu je už po staletí, a také z naší viny... Při takovém projevu by možná zastříhali ušima i nekřesťané.

Co jsme však od lidoveckého předsedy slyšeli? Na chudé přísnost! Bída je (lumpy) pracovat naučí! Je ovšem otázka, zda by zdiskreditovanému politikovi vůbec někdo uvěřil. Nevysvětlený půlmilion českých a ještě navíc v hotovosti z průměrného platu a dětských přídavků - soudy nesoudy, to morálního kreditu určitě nepřidá. Místopředseda vlády je pod jinou lupou než pragmatický starosta obce. Tím určitě nechci obhajovat různé obecní zlodějíčky, jen poukázat na zdravou presumpci viny, která snad přece jen na celostátní úrovni ještě, byť docela dost kulhavě, funguje.

A potlesk vsetínských za stěhování Romů, který Čunka katapultoval do nejvyšší politiky, také nelze ani obhájit, natož přestavět na národní koncepci. Je podivuhodné, že zpočátku nechápal, že okresní jásot nemá na celostátní úrovni žádnou hodnotu. Kdyby měl, vládli by nám už dávno xenofobní Sládkovci. Teď, když pochopil, začal vymýšlet celostátní experimenty a hrát si na sociálního inženýra a je to ještě horší.

Politologovi se vtírá na mysl podivná myšlenka. Nemají komunisté a lidovci něco společného? Jakousi divnou minulost ve společné Národní frontě a také tvrdé jádro voličů. Ani jedni, ani druzí nejsou reformovatelní. Ani jedni, ani druzí nechápou, že v konkurenci stran rozhodují dlouhodobě ideály. Těch komunistů jistě škoda není, ti ať klidně vymřou, konzervativní hodnoty však potřebujeme jako sůl. Pan Čunek ale stále nechápe.