Dopis 29 bývalých politiků střední Evropy prezidentu Obamovi (z toho sedmi bývalých prezidentů) včetně světoznámých Walesy a Havla měl nepochybně vyburcovat americkou politiku vůči (střední) Evropě a Rusku. Podle očekávání sice ohlas médií vzbudil, ale reakce jsou na rodíl od Zolova slavného listu vesměs rozpačité. Pokud tenhle toporný text Obama vůbec četl, mohl si tak nanejvýš pomyslet: vaše starosti na mou hlavu. Stěžovat si na americkou vstřícnou rétorikou vůči Rusku, nad oslabením NATO a sejčkovat na (Putinovy) imperiální ambice a porušování lidských práv valný smysl nemá.

A ještě naříkat na antiamerické nálady ve střední Evropě a naznačovat možnou ztrátu zasloužilých spojenců, kteří s výjimkou Polska dnes už nejsou schopni poslat do Afganistánu ani tisíc vojáků, hraničí s trapností. NATO je především oslabené přijetím nových členů (Amerika hradí 80% nákladů) i dnešní hospodářskou recesí a antiamerikanismus je přece v kulturně nadřazené francouzské Evropské unii nepsanou doktrinou.

Analytici ve Washintonu a Londýně ovšem nesdílejí středoevropské obavy z imperiálních možností (nikoli ambicí) Ruska. Už z dějepisu znají konstantu, že se nikdy v historii rozpad impéria nepodařilo zvrátit, tak jako se nikdy nepodařilo zastavit pokles porodnosti pokud klesl pod hodnotu 1,5. A na Rusko dnes platí obě. Rusko má porodnost nižšší než jedno dítě na ženu. Demoralizovaná mužská populace se většinou nedožije ani důchodu, její průměrný věk klesl na 62 roků. Trpí všemi sociálně negativními parametry – zvláště rostoucím alkoholismem, kriminalitou a sebevraždami. Z 22 miliónů mužů mezi 18 a 40 lety milión je ve vězení a deset procent je těžkých alkoholiků. Ztrátu obyvatelstva odhadují demografové na zhruba 700 000 ročně a to nejsou vstavu spočítat ani emigraci, jejíž ruské čtvrtě vidíme od Karlových Var po Nice.

Hospodářství Ruska je v postupném rozkladu a značné byť fluktuační příjmy z exportu surovin k rozvoji svobodného trhu a právního státu nepřispívají. Stát a jeho úředníci se uživí sami. Existuje nepřímá úměrnost mezi nerostným bohatstvím (zadarmo) a hospodářskou aktivitou – Rusko exportuje méně výrobků než malá Belgie. Státní oligarchie vyznává carpe diem a dokonce neinvestuje ani do svých vlastních zchátralých ropovodů a plynovodů, natož aby se například z Japonskem dohodla na exploataci Sibiře, odkud zpátky před Ural odešly za poslední dvacetiletí tři čtvrtiny obyvatel. To by musela uznat nedotknutelnost soukromého majetku. A tak raději nepustí Kurilské ostrovy ani cizí kapitál do země. A ještě něco rozežírá ruské hospodářství, jak nedávno eufemisticky vysvětlil šéf švédského koncernu proč po deseti letech přestane Ikea v Rusku investovat: kvůli nepředvítatelnému charakteru úředních procedur. O charakter jde především.

Nemůže tedy překvapit, že se rozpadá i arsenál sovětských zbraní. Paradoxem neúspěchu Obamovy snahy o vzájemné snížení jaderných náloží (1600) je neústupnost Rusů nechat si šáhnout na svůj velmocenský potenciál, ačkoli je známo, že jdou vojenské sklady postupně do šrotu dokonce rychleji než dohodnutý počet. Z dnešních 149 starých atomových ponorek bylo jen pět zmodernizovánu na dnešní elektronickou úroveň. Padesát milónů dolarů za kus není žádná legrace ani pro postsovětské vládní zbohatlíky.

Rusko dnes nemá energii, lidské zdroje ani vitální ideologii (recyklovaný nacionalismus nestačí), aby obnovilo staré sovětské hranice, nepochybně však udělají kremelští kagebisté vše, aby Západ do této oblasti nepronikl. Nepochybně budou podporovat autokratické režimy ve svém hájemství „nezávislých států,“ aby ani vánek demokracie nerušil pax sovietica. Nepochybně budou vyhrožovat, křičet a podvracet ukrajinskou i gruzínskou demokracii, jak to jen půjde.
Komu žalujete, a co jste vy milí disidenti - politici udělali, aby prioritou vašeho světa nebyl přebujelý sociální stát, evropská integrace místo svobodné spolupráce a konkurence, nemluvě o hédonismu, který na vojenské výdaje nedá a syny na žádnou vojnu nemá, ale nezkorumpovaná politika, prosperita a právní řád? Demokracie není jedinou společenskou hodnotou. Bez aristokratických ctností plodí vulgaritu, humpoláctví a kleptokracii.

Tak jako Západ kdysi inspiroval vás, tak by měla dnes střední Evropa působit na Východ.

Psáno pro časopis Týždeň