V nedělních Otázkách Václava Moravce jsem v diskusi s Jiřím Paroubkem o radarové základě řekl tyto věty: „Měli bychom se vážně bavit o tom, jakým způsobem chceme v budoucnosti zajišťovat bezpečnost a obranu naší země. Před lety jsme se na bázi národní shody dohodli, že vidíme záruky bezpečnosti ve spojenectví v rámci NATO.“

Nyní jen připomínám, že se tato shoda nerodila lehce a že naši socialisté v tehdejší diskusi dlouho kličkovali stejně, jako to dělají v dnešní debatě o radaru. Pevnost spojenectví ovšem stojí – stejně jako jakýkoli jiný svazek včetně manželství – především na vzájemné důvěře a spolehlivosti. Strach, strkání hlavy do písku a kličkovaná takový svazek narušují. Proto jsem v televizní diskusi dále pokračoval: „Přijde-li čas, kdy spojenci něco chtějí od nás, měli bychom jednat odpovědně a konstruktivně, protože jinak bychom se na ně nemohli spolehnout, až my sami budeme vystaveni těžké chvíli. Kupříkladu mladí lidé, kteří dnes demonstrují na Václaváku, by si měli uvědomit jednu věc. Před lety jsme skončili s povinnou vojenskou službou právě na bázi toho, že zakládáme naši obranu a bezpečnost na spolupráci se spojenci… Dnes může být jednoduché říci radaru ne, ale takové rozhodnutí má své konsekvence. Mimo jiné v tom, že se pak v budoucnosti nedá vyloučit, že bychom museli povinnou vojenskou službu kupříkladu obnovit.“

Na doplňující otázku moderátora Václava Moravce, zda myslím vážně, že když tady nebude stát radarová základna, tak bude obnovena základní vojenská služba, jsem pro zpřesnění dodal: „Ne, takhle jsem to neřekl…. Ale řekl jsem, že budeme-li narušovat nebo přetrhávat spojenecké svazky, na kterých jsme postavili obranyschopnost a bezpečnost naší země , pak bude tíha rozhodnutí ležet daleko více na nás. To může mít své konsekvence a jedna z nich může být samozřejmě i tato.“

Média milují zkratky a potřebují se prodávat. Nepřekvapuje mě proto fakt, že druhý den měly noviny většinou titulky kalibru: „Vondra: buď radar nebo povinná vojna“. Ajatolláh naší parlamentní opozice Luboš Zaorálek dokonce prohlásil, že chci zavést povinnou vojenskou službu. Jiní tvrdili, že mladé lidi straším a upírám jim právo na názor. A novinář Jindřich Šídlo z Hospodářských novin se navíc zeptal, co by tomu říkal můj šestnáctiletý syn.

Takže pro vyjasnění: nechci, aby v naší zemi byla zavedena povinná vojenská služba. Jsem v tomto liberál a věřím, že každý má mít možnost volby. Věřím také, že alianční vazba mezi Evropou a Amerikou nám tuto svobodu volby významně usnadnila. Nechci mladým lidem tento názor vnucovat ani jim zakazovat demonstrovat. Jen si je dovoluji upozornit, že nic není tak jednoduché, jak se může zdát, a že každý postoj má svou druhou stranu. Jak říkají Angličané, žádný oběd není zadarmo. Pokud jde o mého syna, ten se v březnu v rozhovoru pro MfD na otázku, je-li pro radarovou základnu v Česku, vyjádřil jednoznačně: „Ano, určitě.“ Na vojnu se, pokud vím, nechystá…

Pokud si čtu znovu svá slova pro českou televizi, nenacházím nic, co bych na nich měnil. Britové, Španělé, Holanďané i Belgičané mají stejně jako my profesionální armádu a jako členské státy NATO hostí americké základny. Naopak Švédsko, Finsko a Rakousko jsou v zásadě neutrální státy a povinnou vojenskou službu zatím, pokud vím, nezrušily. Irové sice profesionální armádu mají, ale jsou odlehlým ostrovem, který neleží – jako my – v citlivém geopolitickém prostoru mezi Německem a Ruskem. Koneckonců ani Německo dosud všeobecnou brannou povinnost nezrušilo.

Není mým cílem kohokoli strašit. Jen se soustavně snažím upozorňovat, že bezpečnost a obrana naší země - i v období relativního míru dnešních let – vyžaduje dlouhodobě odpovědný přístup. Bohužel s našimi závazky vůči spojencům na tom nejsme nijak valně. Výdaje na obranu se každoročně snižují oproti tomu, co jsme kdysi slíbili, naše účast v zahraničních misích – jakkoli je ceněná – neodpovídá našim možnostem a umístění jedné menší radarové základny vyvolává vášnivé diskuse.

Názory, že nám nic nehrozí, nebo že by všichni měli rychle odzbrojit, jsou samozřejmě naivní. Ráj na zemi jen tak nenastane. V minulosti se mnohokrát zdálo, že zavedení kantovského věčného míru je nadosah, aby následný vývoj utopil tyto krásné a vznešené ideje v krvi konfliktů a válek. Samotná stavba amerického radaru na našem území nám samozřejmě úplnou bezpečnost nezajistí. Bude ale pro naše spojence důležitým signálem o tom, že jsme si hrozících nebezpečí vědomi a že jsme ochotni se na jejich odvrácení podílet.