EU a Čína: přijde po věčných rozchodech a návratech manželství?
Vztahy mezi EU a Čínou byly a vždycky budou komplikovanou aférou. Svou roli hraje odlišné kulturní a historické zázemí, které často způsobuje některé nepřekonatelné rozdíly povah. Právě teď ale nastal čas, aby se EU i Čína pokusily zapomenout všechny neshody z minulosti a řekly si své šťastné “ano”.
Při příležitosti summitů mezi EU a Čínou se většinou vyhodnocují úspěchy a pády z předešlého roku. Summity se mezi oběma zeměmi pořádají od roku 1998, ale ten letošní summit je výjimečný vzhledem k okolnostem, za kterých se koná. EU, která se snaží vypořádat s ekonomickou krizí, naposledy přivítá současného čínského premiéra Wen Jiabao před plánovanou výměnou čínského vedení letos v říjnu. Objevují se spekulace, jak se vzájemné vztahy dále vyvinou a kam by měly směřovat.
EU by se měla v budoucnu pokusit o vytvoření silného partnerského vztahu s Čínou. Je to otázka rozumné strategie a ekonomické potřeby. Obě strany by měly pochopit, že sdílí více společných zájmů než třecích ploch. EU se velmi často nemůže rozhodnout, jestli lze Čínu brát jako strategického partnera nebo nepřítele, kterému není radno důvěřovat. Po 37 letech vzájemných vztahů nelze očekávat, že by se obě strany dobře znaly. Stejně jako v každém jiném vztahu se objevují vystresované momenty, neshody a občasné hysterické záchvaty. Problémy přicházejí a k jejich vyřešení je třeba více porozumění, komunikace a tolerance. Rada, kterou je možné snadno získat od odborníků přes vztahy. Proč je to tedy pro Čínu a EU tak těžké?
V současném globálním světě by se EU měla přestat dívat na Čínu brýlemi 20. století. Řešení problémů, jako je ekonomická krize nebo klimatické změny, nepřijdou bez hlubší spolupráce mezi Čínou a EU. EU tohoto partnerství nedosáhne bez koordinace názorů 27 zemí do jednotné evropské zahraničně-politické strategie, což v nejbližším horizontu činí vytvoření evropské politiky vůči Číně téměř nemožným. Příprava takové strategie mezi EU a Čínou nebude možná bez většího porozumění. Obě strany se musí vice snažit, aby si jedna o druhé získala vice informací a pochopila, jak druhá strana myslí. Tohle může být problematické.
Bohužel zejména EU se nyní příliš nesnaží o rozšifrování komplikované povahy svého partnera. Kroky EU vede představa, že evropská civilizace vlastní unikátní recept na modernost a pokrok, což jí někdy brání podívat se na svět z čínské perspektivy. Základní test znalostí čínské literatury mezi evropskými studenty potvrdí, že Evropané vědí o Číně mnohem méně, než Číňané o Evropě. Proto by se EU měla snažit dále rozvíjet a podporovat vztahy, a to nejen v oblasti obchodu, který se neustále skloňuje ve všech pádech, ale zejména v kultuře a vědě, abychom konečně pochopili, že návštěva dalajlámy nemusí ohrožovat obchodní vztahy a že naše vztahy ohrožuje zejména fatální neznalost čínského prostředí. Obě strany tedy budou muset najít společnou řeč, což je základním předpokladem, aby jejich manželství mohlo dobře fungovat.
Tento článek vzniknul ve spolupráci se sítí ECRAN (Europe China Research and Advisory Network).
Při příležitosti summitů mezi EU a Čínou se většinou vyhodnocují úspěchy a pády z předešlého roku. Summity se mezi oběma zeměmi pořádají od roku 1998, ale ten letošní summit je výjimečný vzhledem k okolnostem, za kterých se koná. EU, která se snaží vypořádat s ekonomickou krizí, naposledy přivítá současného čínského premiéra Wen Jiabao před plánovanou výměnou čínského vedení letos v říjnu. Objevují se spekulace, jak se vzájemné vztahy dále vyvinou a kam by měly směřovat.
EU by se měla v budoucnu pokusit o vytvoření silného partnerského vztahu s Čínou. Je to otázka rozumné strategie a ekonomické potřeby. Obě strany by měly pochopit, že sdílí více společných zájmů než třecích ploch. EU se velmi často nemůže rozhodnout, jestli lze Čínu brát jako strategického partnera nebo nepřítele, kterému není radno důvěřovat. Po 37 letech vzájemných vztahů nelze očekávat, že by se obě strany dobře znaly. Stejně jako v každém jiném vztahu se objevují vystresované momenty, neshody a občasné hysterické záchvaty. Problémy přicházejí a k jejich vyřešení je třeba více porozumění, komunikace a tolerance. Rada, kterou je možné snadno získat od odborníků přes vztahy. Proč je to tedy pro Čínu a EU tak těžké?
V současném globálním světě by se EU měla přestat dívat na Čínu brýlemi 20. století. Řešení problémů, jako je ekonomická krize nebo klimatické změny, nepřijdou bez hlubší spolupráce mezi Čínou a EU. EU tohoto partnerství nedosáhne bez koordinace názorů 27 zemí do jednotné evropské zahraničně-politické strategie, což v nejbližším horizontu činí vytvoření evropské politiky vůči Číně téměř nemožným. Příprava takové strategie mezi EU a Čínou nebude možná bez většího porozumění. Obě strany se musí vice snažit, aby si jedna o druhé získala vice informací a pochopila, jak druhá strana myslí. Tohle může být problematické.
Bohužel zejména EU se nyní příliš nesnaží o rozšifrování komplikované povahy svého partnera. Kroky EU vede představa, že evropská civilizace vlastní unikátní recept na modernost a pokrok, což jí někdy brání podívat se na svět z čínské perspektivy. Základní test znalostí čínské literatury mezi evropskými studenty potvrdí, že Evropané vědí o Číně mnohem méně, než Číňané o Evropě. Proto by se EU měla snažit dále rozvíjet a podporovat vztahy, a to nejen v oblasti obchodu, který se neustále skloňuje ve všech pádech, ale zejména v kultuře a vědě, abychom konečně pochopili, že návštěva dalajlámy nemusí ohrožovat obchodní vztahy a že naše vztahy ohrožuje zejména fatální neznalost čínského prostředí. Obě strany tedy budou muset najít společnou řeč, což je základním předpokladem, aby jejich manželství mohlo dobře fungovat.
Tento článek vzniknul ve spolupráci se sítí ECRAN (Europe China Research and Advisory Network).