„Zuzko, Zuzko, podívej se, co mám!“ vykřikne sedmiletý Kája, skočí mladé vychovatelce kolem ramen a ukazuje jí display svého mobilního telefonu. „Ale Kájo, kdo ti to poslal?“ diví se Zuzka při pohledu na úvodní tapetu, na které se svůdně vlní nahá modelka. Kája se jenom rošťácky uculí a odběhne zase pryč. Za chvíli přiběhnou i další libčické děti, skáčou, dovádí, tancují kolem tyče a nedočkavě se vyptávají, kdy už jim začne jejich pravidelný výtvarný kroužek.

Právě takhle začíná reportáž Ondřeje Moravce, jednoho ze studentů předmětu Novinář a menšinová témata nazvaná Bílé a černé vodovky. Můžete ji najít na stránkách http://minority.fsv.cuni.cz, spolu s řadou dalších zajímavých textů studentek a studentů žurnalistiky, kteří se rozhodli absolvovat předmět věnující se zpracování témat, která jsou v médiích často na okraji zájmu, nebo bývají zaznamenána velmi stereotypně. Jak už to bývá, některé reportáže a články jsou výborné, jiné „jen“ dobré, někdo menšinám spíš fandí, někdo ne, jiný se nevěnuje přímo minoritám, jako třeba Hana Jandová v reportáži Aby se každý měl kam vracet, která začíná takto:

Širokou cestu směřující mezi rozlehlá pole na horizontu rozbahnil noční déšť. Vzduch voní mokrou trávou, která se hemží zelenými kobylkami. Na samém okraji Mezirolí, vesničky krčící se vedle svého slavného souseda Karlových Varů, se nachází zemědělské stavení, ze kterého se ozývá štěkot psů. “Tak jste nás našli bez problémů. Vítejte u Dvořáků,“ přichází s úsměvem Josef Dvořák, otec 15 dětí, ať vlastních či nevlastních.

Naším cílem (předmět vyučuju od loňska s kolegou Filipem Lábem) není cenzurovat studentské myšlení, jen se pokaždé snažíme, aby svoje názory a zjištění dokázali podepřít argumenty, neopírali texty jen o svoje dojmy a přesvědčení (i když tak tomu bohužel stále někdy bývá v "opravdových" médiích), byť reportáž je samozřejmě žánr vysoce subjektivní a může mít expresivní slovník, jak o tom svědčí perex i titulek textu Terezy Krobové Prostě je těžký se vyautovat:

Monika a Michal spolu žili přes pět let, Před dvěma lety si našli byt, zasnoubili se a plánovali svatbu. Jejich spolubydlící, Roman a Tomáš, přátelé ze střední, byli gayové, žili spolu také přes pět let a nijak se tím netajili. Až před rokem přišel šok. Michal, oddaný „podpantoflák“ rázné Moniky, věrný partner, se kterým se znala už od školky, jí byl nevěrný. Skandální? Asi těžko, kdyby jeho milenkou nebyl Tomáš…

Takže pokud máte v době před komunálními a senátními volbami chuť na trochu jiná témata, koukněte se na http://minority.fsv.cuni.cz.