Účastníci pondělního semináře, který se uskutečnil v jordánském Ammánu pod záštitou jednoho ze šesti viceprezidentů Mezinárodní fotbalové federace (FIFA) prince Aliho Bin Al Husseina, se shodli, že by fotbalistkám mělo být na mezinárodní úrovni povoleno hrát v hidžábu. Tak, aby zahalení jejich hlav neohrozilo bezpečnost a zdraví všech zúčastněných na hřišti. Informovala o tom Mezinárodní asociace sportovních novinářů. Podle mě je to úplně v pořádku. Pokud by to FIFA schválila (jordánský princ spolu se členem výkonného výboru FIFA Belgičanem Michelem D'Hooghem chtějí s návrhy přijít na zasedání v prosinci, aby bylo případně možné hlasovat o schválení v únoru 2012), jistě by to prospělo rozšíření počtu týmů na šampionátech. Například íránské družstvo bylo kvůli tomu, že odmítlo nastoupit bez hidžábů, vyloučeno v roce 2010 z turnaje na olympijských hrách mládeže. Nejde to ale udělat jen tak.

FIFA patří k odpůrcům projevů náboženského charakteru na hřišti. Před mužským mistrovstvím světa v roce 2010 představila soubor pravidel zakazujících určité jednání jako je křižování se, zjevná modlitba atp. Pokud by se tedy povolilo pouze nošení hidžábů a neuvolnila se další omezující opatření, bylo by to jednoznačně diskriminující.

Účastníci jordánského semináře ve svém závěrečném komuniké pojali celou věc lišácky. Hned v úvodu totiž říkají, že hidžáb není žádný náboženský symbol, slogan nebo tvrzení, ale jen a pouze kulturní záležitost a kvůli kulturním zvyklostem nesmí být nikdo diskriminován. To ale podle mého názoru těžko obhájí. Nošení šátku lze jednoznačně chápat jako projev příslušnosti k určité víře, stejně jako když se pokřižuje španělský fotbalista.

FIFA se při zavedení pravidel hájila tím, že náboženství může rozdmýchávat nežádoucí negativní emoce ve sportovním utkání. Nemá ale sport také vychovávat ke vzájemné toleranci? Je mi jasné, že vše je vedeno snahou federace zajistit si co nejbezproblémovější turnaje, na které budou sponzoři ochotně sypat peníze, ale je to tak v pořádku? Usměrnit extrémistické projevy a nacionalismus je v posledních letech čím dál obtížnější a chce se do toho čím dál méně lidem. Co víc by ale prospělo, než kdyby fanoušci a fanynky viděli/viděly :-) ty, kteří/které je často velmi ovlivňují, jak spolu dokážou s respektem k odlišné víře a národnosti na hřišti čestně vyjít? Vím, že to je idealistické, ale bylo by to pěkné. Třeba k tomu nová vlna diskuse kvůli šátkům na hlavách fotbalistek přispěje.