Osmého března se dozvíme, jestli dostal film kanadské režisérky Julie Ivanovové Černobílý rodinný portrét kanadského "lva", ocenění na Genie Awards. Už sedmého března ale můžete na tento portrét jedné nevšední rodiny zajít do kina. Kam? Do pražského Ponrepa, v rámci festivalu Jeden svět, promítání začne ve 20:00 (další projekce budou 12. 3. od 18:00 v Městské knihovně a 15. 3. od 16:00 v malém sále v Atlasu).

Family Portrait in Black and White přibližuje příběh pěstounky Olgy Nenjové, která vychovává 16 dětí, původem převážně ze vztahů ukrajinských dívek a afrických studentů či pracovníků. To by i v menším počtu přineslo v nacionalisticky orientované Ukrajině velký problém, počet dětí ho jen umocňuje.

Ivanovová nevtíravým způsobem přibližuje běžný život paní Nenjové a jejích dětí, z nichž stejně jako v běžné rodině, některé svou matku zbožňují a jiné k ní cítí odstup (zejména ty dospívající). Dokument Olgu Nenjovou rozhodně nešetří a neposkytuje ani katarzi v podobě šťastného rozuzlení všech problémů. Ta by ostatně vzhledem k situaci byla jen velmi těžko uvěřitelná. Pěstounka má své děti zjevně velmi ráda, ale vzhledem k jejich značnému počtu (způsobeném tím, že o děti jiné rasy není v Ukrajině zájem a Nenjová se snaží ujmout se co nejvíc z nich, aby nemusely citově strádat v neosobních sirotčincích) spoléhá v situacích, kde by jiný rodič měl víc času na rozmyšlenou na "první dobrou", na svůj okamžitý úsudek, aby byl problém vyřešen a jelo se dál.

Zároveň režisérka, podpořena vynikající kamerou Stanislava Šachova, dokázala nabídnout divákovi velmi promyšleně, ale formálně jakoby mimoděk, vedle hlavního příběhu i obraz ukrajinské sociální situace. A místy z něj hodně mrazí.

Už dlouho jsem neviděla tak dobrý dokument a nedivím se, ani tomu, že byl v této kategorii nominován na kanadskou filmovou a televizní cenu, ani že si ho vybrali pro festival Sundance. A skvěle se hodí do kategorie Spolu navzdory Jednoho světa. Kategorie, která obsahuje filmy, jež "ukazují, jak nejrůznější společenské vlivy, jako jsou migrace, chudoba, pobyt v zařízení sociální péče či procesy spojené s náhradním mateřstvím a adopcí, narušují a komplikují tradiční rodinné vazby a vztahy. Vybrané filmy se také zamýšlejí nad tím, jak naplnění potřeby individuální svobody a touhy po štěstí ztěžují tradice, systém svázaný politikou nebo pokrevní příslušnost k rodu zatíženému vinou." Doporučit mohu i ostatní snímky z ní, které jsem viděla (Hitlerovy děti a Království pana Edhiho), a ještě několik z nich bych moc ráda shlédla - Ilegální máma, Matka Indie a Svatba po íránsku (více informací o nich zde). A pokud byste se chtěli dozvědět víc o pohledu režisérky Ivanovové na téma jejího filmu, doporučuju tenhle rozhovor.