Proč Amerika byla i nebyla objevena - kouzlo dvojího pohledu
Pamatuju si dost přesně na první moment údivu, když mi jeden z hlavních autorů koncepce „nového“ historického vzdělávání amerických dětí v Montaně řekl, že Amerika nebyla objevena v roce 1492. Jasně, to je ta teorie s Vikingy o čtyři sta let dřív, nebo kdy, řekla jsem si po vteřině zaváhání. Jenže nebyla, což už mě trochu vyvedlo z konceptu. Ten člověk byl Sioux a původní obyvatelé severoamerického kontinentu prostě žádné objevení Ameriky obvyklé pro „západní“ nazírání světa neuznávají. Jejich předkové zkrátka na kontinentu byli už dávno, tak jaképak copak. Mají samozřejmě pravdu. Ale taky mají problém.
Jsou to totiž potomci těch, kteří mají pocit, že Amerika byla objevena, a pak přijeli otcové poutníci, kteří momentálně píší dějiny. A tak se indiánské děti mnohdy v hodinách historie dozvědí jen to, že jejich etnikum patřilo k menšině odjakživa, případně, že bylo sice ve většině, ale tak neživota schopné, že může být rádo, že zbytky nakonec zachránil velký bílý muž. Dlužno podotknout, že v návaznosti na současnou světovou protiteroristickou paniku nosí někteří původní obyvatelé (a především prodávají turistům) graficky vyvedená trička s po zuby ozbrojenými Indiány a nápisem: „Fighting terrorism since 1492“ (Bojujeme s terorismem od roku 1492).
Ostatně – Indiáni. Můj americký kamarád s netypickým jménem Israel, mi vysvětlil, že korektnější je říkat spíš Native American (v překladu nejblíže „původní Američan“), než Indian. Chvíli jsem nad tím musela přemýšlet, ale pak se mi to spojilo – Indiáni přece byli proto, že Kolumbus myslel, že dorazil do Indie. Tím pojmenováním se tedy jen opět potvrzuje onen „objevitelský mýtus“. Stejně jako některá jiná politicky korektní označení se ale jedná u „původních Američanů“ o trochu umělý konstrukt, který řada těch, kterých se týká, nese s nelibostí. Ani se moc nedivím, a chápu, že prosazují spíše kmenová pojmenování, tedy Sioux, Černonožec atp. Zní to přirozeněji a je to výstižnější. Mezi jednotlivými kmeny jsou totiž dost značné odlišnosti, stejně jako mezi různými národy.
Převrácení úhlu pohledu a nahlédnutí na něco, co považujeme za samozřejmé, z „druhé“ strany je nesmírně přínosná a zajímavá záležitost, které je nám neustále zapotřebí a hodí se při interpretaci mocenských konfliktů, etnických střetů, novinových článků, televizních zpráv i obyčejných partnerských hádek. A může být zároveň velmi atraktivní a zábavný. Postaven je na něm například převzatý formát nového pořadu České televize Experiment. Snad si ho (pohled, ne pořad :-) postupně osvojí jako základní orientační smysl co nejvíc lidí.
Jsou to totiž potomci těch, kteří mají pocit, že Amerika byla objevena, a pak přijeli otcové poutníci, kteří momentálně píší dějiny. A tak se indiánské děti mnohdy v hodinách historie dozvědí jen to, že jejich etnikum patřilo k menšině odjakživa, případně, že bylo sice ve většině, ale tak neživota schopné, že může být rádo, že zbytky nakonec zachránil velký bílý muž. Dlužno podotknout, že v návaznosti na současnou světovou protiteroristickou paniku nosí někteří původní obyvatelé (a především prodávají turistům) graficky vyvedená trička s po zuby ozbrojenými Indiány a nápisem: „Fighting terrorism since 1492“ (Bojujeme s terorismem od roku 1492).
Ostatně – Indiáni. Můj americký kamarád s netypickým jménem Israel, mi vysvětlil, že korektnější je říkat spíš Native American (v překladu nejblíže „původní Američan“), než Indian. Chvíli jsem nad tím musela přemýšlet, ale pak se mi to spojilo – Indiáni přece byli proto, že Kolumbus myslel, že dorazil do Indie. Tím pojmenováním se tedy jen opět potvrzuje onen „objevitelský mýtus“. Stejně jako některá jiná politicky korektní označení se ale jedná u „původních Američanů“ o trochu umělý konstrukt, který řada těch, kterých se týká, nese s nelibostí. Ani se moc nedivím, a chápu, že prosazují spíše kmenová pojmenování, tedy Sioux, Černonožec atp. Zní to přirozeněji a je to výstižnější. Mezi jednotlivými kmeny jsou totiž dost značné odlišnosti, stejně jako mezi různými národy.
Převrácení úhlu pohledu a nahlédnutí na něco, co považujeme za samozřejmé, z „druhé“ strany je nesmírně přínosná a zajímavá záležitost, které je nám neustále zapotřebí a hodí se při interpretaci mocenských konfliktů, etnických střetů, novinových článků, televizních zpráv i obyčejných partnerských hádek. A může být zároveň velmi atraktivní a zábavný. Postaven je na něm například převzatý formát nového pořadu České televize Experiment. Snad si ho (pohled, ne pořad :-) postupně osvojí jako základní orientační smysl co nejvíc lidí.