Nedávno jsem četla, kolik nových bezbariérových tramvají bude už brzo brázdit Prahou. Hurá! Jenže problém je, že na vozíku se do nich na řadě míst nedostanete. Nastupuje se totiž z "nástupních můstků" a ty jsou na hodně místech tak vysoké, že na ně prostě nenajedete. Takže můžete leda tak z chodníku mávat bezbariérovému spoji, který Vám odjíždí před očima. Coby chodící jsem si toho dlouho prakticky nevšímala a jen jsem chválila dopravní podnik, jak nasazuje jednu bezbariérovou tramvaj za druhou.

Až teď, když jsme s manželem našli nový byt a já mu nadšeně hlásila, kde všude bude moct jezdit tramvají, protože kousek od nás jezdí řada bezbariérových spojů. Ovšem když jsme vyrazili na důkladnou obhlídku okolí, sklaplo mi. Při té příležitosti jsme totiž zjistili, že na nejbližší zastávku jednak nevede přechod (byl vyfrézován, nejsou tam semafory, ale to už se snad bude zase řešit nazpátek), jednak je můstek na obrubníku vysokém dobře dvacet centimetrů, aniž by na něj byl nájezd.

Tak jsem to začala sledovat víc po cestách, kudy jezdím, mám totiž tramvaje moc ráda, a zjistila jsem, že se to týká několika zastávek ve Vršovicích, pak taky není nájezd třeba u Podolské vodárny atp. Řeknete si - no a co, tak vozíčkáře někdo vytáhne. Jenže jednak často kolem nikdo není, jednak já bych taky nechtěla být odkázaná na někoho, kdo mě vytáhne (a kdoví, co mi při té "pomoci" vytáhne z batůžku), a navíc, tahat třeba osmdesát kilo není žádný šlágr.

Takže sice oceňuju bezbariérové tramvaje, ale lidé je budou těžko využívat, když se do nich nedostanou. To jsou pak vyhozené peníze. Až do konce září ale probíhá průzkum bariérovosti Prahy (například i pro rodiče s kočárky) na stránkách zde, takže pokud jste objevili nějaký podobný problém jako já, dejte o něm vědět. Můžete se tam i podívat na průběžné výsledky a právě vysoké obrubníky hrají velkou roli coby komplikace v pohybu po městě.