Get out the vote v českém stylu
Pecina na telefonu, „přemluv bábu“, nejsme dokonalí ale. Kampaň se nám více a více rozjíždí.
Dotáhnout voliče k urně či podporovat volební účast se skrývá pod anglickou zkratkou GOTV (Get out the vote). V amerických volebních kampaních je to jedna z nejdůležitějších fází. Jak to probíhá? Nejprve si strana vytvoří voličské seznamy. V případě prezidentských kampaních je to jednodušší - abyste mohli volit, musíte se registrovat, strana tak získává seznam lidí, na které může dobře cílit. Vytrénujete dobrovolníky, dáte jim mapky ulic, seznam lidí a pošlete je klepat na dveře (door to door). Dobrovolníci tak za politika mluví s lidmi a přesvědčují je. Pokud nejsou doma, budou jim volat a pak jim budou volat ještě v den voleb a ptát se, zdali volili.
V českém kontextu se dlouhodobě tvrdilo, že u nás nic takového fungovat nemůže, máme rádi své soukromí, o politiku se sice zajímáme, ale nechceme, aby nám politici volali či klepali na dveře. Politik, který si s vámi bude chtít promluvit, končí. Skeptici se utvrdili ve svém názoru, když se jim do sluchátka ozval plechový hlas tehdejšího předsedy ODS Václava Klause. Ostatně pocit, že přímé metody komunikace s voliči jsou už příliš, převládal v celé střední Evropě. Pak ale začal Gerhard Schroeder posílat dopisy "Jděte volit s naskenovaným podpisem". V maďarských volbách zvítězila strana Fidesz, která si jako jedna z malá od devadesátých let vytváří seznamy voličů a příznivců strany. Za pomoci amerického softwaru pak obvolávali v kampani voliče. A v České republice se letos rozhodli začít volat, jak jinak, sociální demokraté.
Jsou úspěšní či neúspěšní? Obvolávají české domácnosti bez jistoty, že sluchátko zvedne zrovna příznivec. Bezpochyby si tak mnozí politici vyslechnou i peprné poznámky, ale o to v podstatě jde – navázat kontakt, zmapovat situaci a pak vztah začít měnit - čím déle si s voličem povídáte, tím větší šance na úspěch. Rozhodně nelze tvrdit, že je tato metoda superúspěšná (zejména, sečtou-li se v případě ČSSD veškeré náklady na kampaň a počet voličů, je zřejmé, že každý hlas je tvrdě zafinancovaný). Co je na činnosti sociálních demokratů zajímavé, že si tím okamžitě získali mediální pozornost a že pokračují v nastolování trendů v kampani a jejím časování. Sociální demokraté pokračují v agresivní, viditelné a mimořádně drahé kampani, na kterou jejich konkurenti často ani nemůžou reagovat. Jedna věc se jim rozhodně nedaří. Negativní útočná část kampaně je navenek viditelnější, než pozitivní sdělení, která začínají být napadána ne přímo konkurencí, ale důležitou roli zde hrají média, která analyzují realizovatelnost jejich slibů. Sociálním demokratům tak nedosáhnou na nejzajímavější skupinu – na nerozhodnuté voliče. Na druhou stranu jejich preference jsou dlouhodobě vysoké.
A co přímý kontakt s voliči u jiných stran? KDU-ČSL, TOP 09, Zelení i KSČM svoje kampaně staví často právě na setkávání se s voliči, ale opět ne jasně cílenou formou. ODS se v Praze přesunula do další fáze kampaně – „Nejsme dokonalí, ale“. Slovo ALE je nebezpečné, vždycky úplně obrátí význam sdělení a i v případě, že má být pozitivní, vyzní zcela opačně. A toto sdělení je opět výstřední, člověka napadá alternativa „Nejsem úplně chytrá, ale mám vysokou školu".
Nejvíce se zdá, že vlny českého bahnitého volebního rybníku, rozčeřilo duo Issová a Mádl. Mladí herci, kteří prezentují svůj názor a vyzývají k podpoře české pravice. To je druhá možnost GOTV kampaní, snažit se podpořit volební účast. O tom, zdali je video vkusné či nevkusné, se už napsalo hodně. Zajímavé jsou tyto aspekty: na západě je poměrně běžné, že se herci zapojují do kampaní a snaží se podpořit účast ve volbách. Ostatně české video je kopií americké komediální herečky Sarah Silvermanové, která díky tomu, je Židovka, apeluje na všechny americké Židy, ať volí Obamu. Pro mnohé může být také spot dost šokující. Nikdo ji ale neosočoval z toho, že uráží velký segment amerických voličů, a to v něm zazní hodně protižidovských klišé. Ostatně Obamu podporoval kde kdo. Podpořit politickou participaci je považováno za něco chvályhodného. U nás se z obou herců, dělají již nepřátele starých lidí, nevkusní a agresivní pravičáci. Osobně se mi spot nelíbí, a to ani originál z Ameriky, ani česká verze, a dokonce ani verze Zelených (účinkují předseda Ondřej Liška a socioložka Jiřina Šiklová). Oceňuji, ale odvahu a chuť vést debatu o politice. Navíc by se mnozí od hereckého dua a režiséra Zelenky mohli naučit následující – úspěšně zacílili na voličský segment mladých lidí, video je kontroverzní a tak již několik dní média neřeší, co udělala ČSSD, ale analyzují občanskou iniciativu a vede se debata o vztahu ke starým lidem, politické participaci, pravici a levici, tedy nastolila se na výsost důležitá témata.
Do voleb ještě zbývá měsíc, tak se máme na co těšit. A ještě jedna pro ty, co tvrdí, že kontakt politika a voliče nefunguje a není důležitý. Příklad z praxe, oslava vstupu do EU v trojmezí na polsko-česko-neměckých hranicích. Hlavní účinkující: tehdejší premiérové Vladimír Špidla, Gerhard Schroeder a Leszek Miller (popularita všech tří na bodu zero). Na hezké louce v přírodě, kde se setkávají hranice, čekalo několik stovek lidí, kteří už si dali párek, pivo a obešli atrakce. Politici měli zpoždění. Ze všech třech národních skupin se ozývali velmi nevybíravé poznámky a hodnocení všech tří pánů. Pak konečně s hodinovým zpožděním helikoptéra přistála. Dav nespokojeně hučí. A jdou. Na louce mezi lidmi. V jednu chvíli se Schroeder zastaví změní směr a jde k plůtku, který ho dělí od lidí a začne si potřásat rukou a zdravit se. Němci začínají skandovat jeho jméno. Millerovi i Špidlovi ti chvíli trvá, ale pak taky začínají lidem mávat. Přede mnou stála jedna česká paní, o Špidlovi a celkově o politicích mluvila, jako rozzuřený dlaždič. Když ji ale Špidla zamával, dojatě začala na svého manžela volat:“Špidlík mi zamával, nás pan premiér mi zamával“
Dotáhnout voliče k urně či podporovat volební účast se skrývá pod anglickou zkratkou GOTV (Get out the vote). V amerických volebních kampaních je to jedna z nejdůležitějších fází. Jak to probíhá? Nejprve si strana vytvoří voličské seznamy. V případě prezidentských kampaních je to jednodušší - abyste mohli volit, musíte se registrovat, strana tak získává seznam lidí, na které může dobře cílit. Vytrénujete dobrovolníky, dáte jim mapky ulic, seznam lidí a pošlete je klepat na dveře (door to door). Dobrovolníci tak za politika mluví s lidmi a přesvědčují je. Pokud nejsou doma, budou jim volat a pak jim budou volat ještě v den voleb a ptát se, zdali volili.
V českém kontextu se dlouhodobě tvrdilo, že u nás nic takového fungovat nemůže, máme rádi své soukromí, o politiku se sice zajímáme, ale nechceme, aby nám politici volali či klepali na dveře. Politik, který si s vámi bude chtít promluvit, končí. Skeptici se utvrdili ve svém názoru, když se jim do sluchátka ozval plechový hlas tehdejšího předsedy ODS Václava Klause. Ostatně pocit, že přímé metody komunikace s voliči jsou už příliš, převládal v celé střední Evropě. Pak ale začal Gerhard Schroeder posílat dopisy "Jděte volit s naskenovaným podpisem". V maďarských volbách zvítězila strana Fidesz, která si jako jedna z malá od devadesátých let vytváří seznamy voličů a příznivců strany. Za pomoci amerického softwaru pak obvolávali v kampani voliče. A v České republice se letos rozhodli začít volat, jak jinak, sociální demokraté.
Jsou úspěšní či neúspěšní? Obvolávají české domácnosti bez jistoty, že sluchátko zvedne zrovna příznivec. Bezpochyby si tak mnozí politici vyslechnou i peprné poznámky, ale o to v podstatě jde – navázat kontakt, zmapovat situaci a pak vztah začít měnit - čím déle si s voličem povídáte, tím větší šance na úspěch. Rozhodně nelze tvrdit, že je tato metoda superúspěšná (zejména, sečtou-li se v případě ČSSD veškeré náklady na kampaň a počet voličů, je zřejmé, že každý hlas je tvrdě zafinancovaný). Co je na činnosti sociálních demokratů zajímavé, že si tím okamžitě získali mediální pozornost a že pokračují v nastolování trendů v kampani a jejím časování. Sociální demokraté pokračují v agresivní, viditelné a mimořádně drahé kampani, na kterou jejich konkurenti často ani nemůžou reagovat. Jedna věc se jim rozhodně nedaří. Negativní útočná část kampaně je navenek viditelnější, než pozitivní sdělení, která začínají být napadána ne přímo konkurencí, ale důležitou roli zde hrají média, která analyzují realizovatelnost jejich slibů. Sociálním demokratům tak nedosáhnou na nejzajímavější skupinu – na nerozhodnuté voliče. Na druhou stranu jejich preference jsou dlouhodobě vysoké.
A co přímý kontakt s voliči u jiných stran? KDU-ČSL, TOP 09, Zelení i KSČM svoje kampaně staví často právě na setkávání se s voliči, ale opět ne jasně cílenou formou. ODS se v Praze přesunula do další fáze kampaně – „Nejsme dokonalí, ale“. Slovo ALE je nebezpečné, vždycky úplně obrátí význam sdělení a i v případě, že má být pozitivní, vyzní zcela opačně. A toto sdělení je opět výstřední, člověka napadá alternativa „Nejsem úplně chytrá, ale mám vysokou školu".
Nejvíce se zdá, že vlny českého bahnitého volebního rybníku, rozčeřilo duo Issová a Mádl. Mladí herci, kteří prezentují svůj názor a vyzývají k podpoře české pravice. To je druhá možnost GOTV kampaní, snažit se podpořit volební účast. O tom, zdali je video vkusné či nevkusné, se už napsalo hodně. Zajímavé jsou tyto aspekty: na západě je poměrně běžné, že se herci zapojují do kampaní a snaží se podpořit účast ve volbách. Ostatně české video je kopií americké komediální herečky Sarah Silvermanové, která díky tomu, je Židovka, apeluje na všechny americké Židy, ať volí Obamu. Pro mnohé může být také spot dost šokující. Nikdo ji ale neosočoval z toho, že uráží velký segment amerických voličů, a to v něm zazní hodně protižidovských klišé. Ostatně Obamu podporoval kde kdo. Podpořit politickou participaci je považováno za něco chvályhodného. U nás se z obou herců, dělají již nepřátele starých lidí, nevkusní a agresivní pravičáci. Osobně se mi spot nelíbí, a to ani originál z Ameriky, ani česká verze, a dokonce ani verze Zelených (účinkují předseda Ondřej Liška a socioložka Jiřina Šiklová). Oceňuji, ale odvahu a chuť vést debatu o politice. Navíc by se mnozí od hereckého dua a režiséra Zelenky mohli naučit následující – úspěšně zacílili na voličský segment mladých lidí, video je kontroverzní a tak již několik dní média neřeší, co udělala ČSSD, ale analyzují občanskou iniciativu a vede se debata o vztahu ke starým lidem, politické participaci, pravici a levici, tedy nastolila se na výsost důležitá témata.
Do voleb ještě zbývá měsíc, tak se máme na co těšit. A ještě jedna pro ty, co tvrdí, že kontakt politika a voliče nefunguje a není důležitý. Příklad z praxe, oslava vstupu do EU v trojmezí na polsko-česko-neměckých hranicích. Hlavní účinkující: tehdejší premiérové Vladimír Špidla, Gerhard Schroeder a Leszek Miller (popularita všech tří na bodu zero). Na hezké louce v přírodě, kde se setkávají hranice, čekalo několik stovek lidí, kteří už si dali párek, pivo a obešli atrakce. Politici měli zpoždění. Ze všech třech národních skupin se ozývali velmi nevybíravé poznámky a hodnocení všech tří pánů. Pak konečně s hodinovým zpožděním helikoptéra přistála. Dav nespokojeně hučí. A jdou. Na louce mezi lidmi. V jednu chvíli se Schroeder zastaví změní směr a jde k plůtku, který ho dělí od lidí a začne si potřásat rukou a zdravit se. Němci začínají skandovat jeho jméno. Millerovi i Špidlovi ti chvíli trvá, ale pak taky začínají lidem mávat. Přede mnou stála jedna česká paní, o Špidlovi a celkově o politicích mluvila, jako rozzuřený dlaždič. Když ji ale Špidla zamával, dojatě začala na svého manžela volat:“Špidlík mi zamával, nás pan premiér mi zamával“