"Projekt Středoevropského fóra má své mouchy, ale trestní oznámení nebylo na místě," prohlásil 12.9. ministr kultury L. Zaorálek v ČT (zdroj). Orientální despota by měl právo na podobné odpustky, úředník v právním státě si má ale napřed nechat věci od právníků vysvětlit, než podobná slova plácne do veřejnoprávního prostoru.

Chápu, že se L. Zaorálek maximálně snaží vyjít vstříc stranickému úkolu "zklidnit" rozzlobené šíbry kulturní fronty, a počítá se stranickostí České televize, která mu nepoloží žádnou opravdu nepříjemnou otázku na podobné mlžení. Připomeňme zde proto pro "lepší paměť národa" základní fakta:

Připomenutí historie celého projektu SEFO

Dostavba budovy olomouckého Středoevropského fóra v Olomouci (SEFO) vyvolává od začátku spory především proto, že existuje jen jediný návrh betonového čtyřdomí, který vedení Muzea umění Olomoucí (MUO) od začátku arogantně prosazuje jako jediný možný a akceptovatelný projekt; vzdor silnému odporu veřejnosti. Prosazování na několik let usnulo, když se MUO nepodařilo přesvědčit evropské úředníky, aby stavbu financovali z evropských peněz, a znovu neobyčejně zintenzívnilo, když jsem jako ministr letos v lednu dosáhl toho, aby vláda na projekt uvolnila 593 milionů Kč.

Zároveň jsme ale dali z ministerstva jasně najevo, že tato půlmiliarda není dárkem, ale musí být přidělena na základě veřejné transparentní soutěže. Od roku 2017 totiž ministerští kontroloři v Olomouci opakovaně zjišťovali, že vedení MUO postupuje při přípravě stavby SEFO účelově a netransparentně. Opakovaně proto doporučovalo řediteli Soukupovi napravit chyby, ten však nereagoval, vymlouval se nebo přímo útočil, že ministerstvo mu jen hází klacky pod nohy. Cílem této taktiky bylo jediné – oddalovat změny co nejdéle a udržet tak za každou cenu vybraného kandidáta "ve hře".

Když už mi došla trpělivost a ředitele Soukupa jsou pro obstrukce v dubnu odvolal, pochopili, že je to hop nebo trop, představa darované půl miliardy na jejich betonový sen se rozplývá, a za pomoci aktivistů jako David Hrbek a řady spřízněných novinářů, kteří mi dodnes nemohou přijít na jméno (Konrád z Aktuálně, Machalická z LN, Frouzová z HN, Černá z DeníkN, Perknerová z Deníku...) spustili mediální válku, kterou se jim nakonec kvůli slabosti vedení strany podařilo vyhrát.

To znechutilo pana prezidenta a následovaly problémy kolem jmenování nominanta ČSSD, M.Šmardy, které pak zcela zastínily původní události. Když proto nyní pan Zaorálek, čistící ministerstvo od Staňka, mluví o pouhých "mouchách", tyto "mouchy" mu připomeňme:


Události, která vyústily v podání trestního oznámení na vedení MUO

1. Už první veřejná zakázka na realizaci architektonické studie SEFO v roce 2009 byla dopředu "cinknutá" tak, aby vyhovovala vybranému zájemci, což striktně zakazuje Zákon o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. Vítězové zadávacího řízení totiž předložili smlouvu již 7. 7. 2009, tedy o 8 dní dříve, než byla nabídka vůbec podána (15.7.2009)! Museli být tedy dopředu informováni, v jaké podobě, kdy a s jakými parametry bude zveřejněna. To je nezákonný postup zvýhodňování předem vybraného zájemce, které zakazují pravidla jakéhokoli výběrového řízení a je trestný.

2. Po osmi letech byla dne 20. 4. 2017 ve 20:37 hodin podána vedením MUO nabídka na Aktualizaci architektonické studie z roku 2009 a to v elektronickém tržišti Tendermarket, a to jako přímé zadání s cenou 500 000 Kč bez DPH. Upřesněme, že o půl deváté večer. Způsob zjištění předpokládané hodnoty VZ v ní nebyl doložen (a tedy ani nenapomáhal zájemcům ji upřesnit). A opět - stejný vítězný uchazeč jako v roce 2009 (kancelář Sborwitz) zareagoval neuvěřitelně rychle a jen pár hodin poté (dne 21. 4 2017) předložil návrh smlouvy s nabídkovou cenou rovnou předpokládané hodnotě veřejné zakázky – tedy 500 000 Kč bez DPH. Je prakticky nemožné podat strukturovanou nabídku na takovou částku pár hodin po vyhlášení, aniž jste neměli daleko dopředu informace o podmínkách, rozsahu, částce a dalších parametrech VŘ. I zde je tedy nasnadě závěr, že vedení MUO opět zlegalizovalo předem vybraného kandidáta, aby zamezilo komukoli konkurovat nabídce Sborwitze.

3. Na aktualizaci navazovalo v roce 2017 výběrové řízení, v němž už byl předem vybraný uchazeč drze přiznán, protože nikdo jiný, než kancelář Sborwitz (s Šépkovým návrhem), už nebyl vůbec do výběrového řízení přizván! Zakázka tedy byla přidělena opět bez výběrového řízení. Opět nebylo umožněno, aby se o veřejnou zakázku ucházeli jiní dodavatelé než kandidát, předem vybraný vedením MUO v čele s ředitelem Soukupem. ve smyslu § 6 zákona č. 134/2016 o zadávání veřejných zakázek. Panu Zaorálkovi zde osvěžme paměť, že výběr má být podle zákona prováděn z nejméně tří dodavatelů, jak mimochodem ukládal i příkaz ministra D. Hermana č. 24/2016. Kontrolorům navíc nebyl doložen ani způsob určení ceny VZ, jak ukládá zase Vyhláška č. 416/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě.

Všechny výtky vycházející ze zjištění kontrolních orgánů MKČR ředitel Soukup přesto vždy ignoroval a přes doporučení ministerstva neudělal nic ani pro ukončení později na tomto nezákonném základě uzavřené (a pro stát nevýhodné) smlouvy, u níž hrozí českému státu značná škoda v případě soudního sporu. (Pokud by stát prohrál, měl by tuto škodu na řediteli Soukupovi vymáhat, ať už bude sedět v křesle ministra kdokoli.)

Pokud proto ministr Zaorálek prohlásí, že "Projekt Středoevropského fóra má své mouchy, ale trestní oznámení nebylo na místě," lze to vykládat buď absolutní nekompetencí ministra nebo záměrným krytím zjevných nezákonných jednání.

V prvním případě se tu otevírá příležitost všem kritikům nekompetence ministrů kultury opět nabrousit svá pera – paní Machalické, Perknerové, Frouzové, Černé atd. – vsadil bych se ale, že ani jedna z nich to neudělá, protože "kulturní revoluce ministra Zao", jak píše pan Šeliga v Echo24, jim naprosto vyhovuje a ony si přece nehrají na nějakou objektivitu. A koho ještě to může zajímat? Snad Transparency International nebo ani tu porušování zákona o veřejných zakázkách v tomto případě nezajímá?

Horší je, že prohlášení ministra Zaorálka lze vnímat jako signál, jaký výsledek šetření orgánů činných v trestním řízení, si pan ministr přeje. Běda českému právu, jestli skutečně tyto fakta budou na tento signál zametena pod koberec.