Na přehlídce Divadelní svět v květnu 2018 se ve hře Olivera Frljiče ukazovalo, jak Ježíš znásilňuje muslimku a dále jak se do vagíny vejde česká státní vlajka. Policie nato přijala devatenáct trestních oznámení směřujících hlavně na Národní divadlo Brno a jeho ředitele. Dnes už se ví, že všech 19 oznámení bylo odloženo. Spolek Slušných lidí, který zablokoval jeviště, radnice Brno-střed potrestala 126tis.Kč, neboť to označila za přestupek proti občanskému soužití. A další žaloba na ně ještě čeká, tu podala senátorka E.Wagnerová, bývalá ústavní soudkyně.

Minulý týden Krajský soud v Brně odmítl i smířlivou žádost o omluvu, kterou za křesťany podal kardinál Duka. Soudce Ryška to blazeovaně zdůvodnil tak, "že podané žaloby nemají žádnou zákonnou oporu (...) nesledují legitimní cíl a (...) omezení ochrany projevu na tomto základě není v demokratické společnosti nezbytné.“

Jak myslíte, ctěný soude. Vaše rozhodnutí lidé respektují, ale myslet si o vás mohou co chtějí. Mimo jiné to, že už i justice svými nepromyšlenými verdikty rozděluje českou společnost.

Jsou zkrátka menšiny a jejich představitelé, do kterých se smíte navážet a naopak jiné, u kterých to není možné. Můžete se například vysmívat křesťanům nebo mluvit o věšení komunistů jako starosta Řeporyjí (a předseda ODS pan P.Fiala vám na zdar toho před médii ještě hloupě připije). Nemůžete si ale dělat legraci třeba z obrovitých transgender mužatek, které závodí v jedné dráze s křehkými ženskými soupeřkami, jako třeba Caster Semenyaová. A ani Frlič by se neodvážil napsat hru, v níž nikoli odpouštějící Ježíš, ale prudký Mohamed znásilňuje nějakou tu nebohou jeptišku.

K tomu by nejenže nesebral odvahu, ale byl by šílenec, kdyby to udělal, protože by mu mohlo taky vybuchnout auto pod zadkem. A kdyby se navezl do gender lobby, skončí s jakýmikoli evropskými granty a příspěvky.

Kardinál Duka je prostě příliš jemný a postupuje v duchu smířlivých zásad církve. Tím se stává snadnou kořistí. Kdyby namísto krotké omluvy chtěl kompenzaci milion euro za urážku charitativních aktivit církve, konaných pod jménem Ježíše Krista, byla by to možná úplně jiná kauza. A kdoví, zda by si i soudce Ryška náhle nedal o hodně víc záležet na definici toho, co je a co už není v umění přípustné. Aby bylo nám všem jasnější, kde je ta hranice, za níž se umění stává pouhým pláštíkem pro šíření nenávisti.