Tak jsme americkým univerzitám darovali šest milionů eur na výuku „přínosů evropské integrace“. Jen tak z hecu. Ani o to nežádaly. Ale přijaly.

Vyprávíme si opět o důmyslných metodách utrácení našich peněz, taktak stíhajíce tempo, jakým si je byrokrati Evropské unie vymýšlejí. A připomeňme si, že EU nemá na utrácení žádné jiné peníze než ty, které sebere na daních občanům a na pokutách a dovozních clech korporacím, které si to pak musí vzít zpět od občanů na zvýšených cenách. A že úředníci EU si utrácení vymýšlejí proto, aby mohli vykázat, jak jsou nepostradatelní. Korporace si to tu a tam mohou vynahradit tím, že si v zákulisí bruselských úřadů vylobují (vykorumpují?) nějakou výhodu v podobě zneškodnění konkurence - viz nedávné omezení přírodních léčiv, které si vylobovaly farmaceutické koncerny. Občané si to mohou tu a tam vynahradit tím, že si vylobují (vykorumpují?) nějaký grant na nějakou činnost.

Češi na ty granty mají menšího fištróna než jiní. I Poláci a Maďaři už to umějí líp. Polská vláda si ze sociálního fondu EU pořídila roční školení společenského chování pro tři tisíce státních úředníků za 1,3 miliony eur. Vymyslel si to jako kšeftík nějaký polský protějšek Ládi Špačka. A jaký pech, že na to náš Ládík nepřišel první. Teď už je asi pozdě, v europarlamentě proti tomu protestoval Nigel Farage.

Maďaři si z eurounijního „fondu sociální solidarity“ a jejího programu zvaného „Pokrok“ (věděli jste, že něco takového máme?) vybrali 416 000 eur na financování protipotratové kampaně. Budapešťské metro polepili plakáty embrya hovořícího ke své mamince takto: „Já chápu, že na mě ještě nejsi připravená, tak mě dej na adopci, ale nech mě žít!“ Dostali se samozřejmě do maléru s „komisařkou pro základní práva“ (věděli jste, že někoho takového máme?), která nás ujistila, že „tato kampaň se příčí evropským hodnotám“ a že Maďaři budou muset peníze vrátit. Na to se Maďaři zašprajcovali, že jestli EU jejich kampaň nepřijme, provedou „patřičná opatření“. Mají holt Maďaři větší chucpe a smysl pro dramatické zápletky.

Chucpový rekord roku však určitě drží Uzbekové, kteří od Evropské unie prostřednictvím „Úřadu Evropské komise v Taškentu“ (věděli jste, že něco takového máme?) získali grant 3,5 milionů na „Republikové centrum pro sociální přizpůsobení dětí“. Ředitelkou centra je paní Lola Karimova-Tillyaeva, dcera diktátora Islama Karimova, který tam tvrdě vládne od rozpadu Sovětského svazu. Kolik tamních dětí bylo za naše peníze sociálně přizpůsobeno se už nedozvídáme.

Zato ale máme „nový mechanismus skýtající nezávazné odhady a doporuční protikorupčních praktik“. Je to cosi, čím by EU ráda bojovala proti korupci, kterou se ve všech členských státech vypaří střídmým odhadem unijních úředníků celkem 120 miliard eur. Vytvoří se k tomu „síť antikorupčních zpravodajů v celé EU, která bude Komisi v reálném čase informovat o vysokých korupčních případech úplatků a podvodných smluv“. Tento „mechanismus“ bude jen „první krok k jejímu řešení.“ Druhý krok se možná dozvíme v její první zprávě plánované na rok 2013. Snad i to, kolik nás ten první krok stál. Korupce samozřejmě pofrčí dál.

Vyšlo v MFDnes