Od bankovní krize způsobené nezodpovědným půjčováním a vytvářením bublin neexistujících peněz se objevují hlasy žádající vytvoření nějakého zákonného systému, v němž by banky směly hazardovat jen se svými penězi, ale ne s penězi klientů. Něco podobného by mělo platit pro politiky. Ti hazardují s penězi vybranými od svých občanů. Největšími hazardéry jsou politici EU, kteří se nemusí nikomu zpovídat a mohou si hazardovat téměř neomezenými částkami.

Pokračující půjčování peněz krachujícím státům eurozóny je hazard hraničící s šílenstvím, v němž začíná být čím dál většímu počtu finančních odborníků jasné, že přinejmenším Řecko svůj dluh nikdy nebude moci splatit, protože tamní „finanční propočty vymýšlejí pořád titíž podvodníci“, slovy diplomatů citovaných v holandském tisku. Potápí to nejen ostatní státy, ale i banky, které tam investují. Kvůli silné exponovanosti v řeckém dluhu byly degradovány investiční ratingy dvou z největších francouzských bank (Crédit Agricole a Société Generale) a třetí BNP Paribas to čeká každou chvíli. Blížíme se plně explodující bankovní krizi v Evropě, varuje světová investiční manažerská společnost Pimco.

Skončíme tak, že si nás všechny koupí Čína s naspořenými třemi biliony dolarů. Tam už ostatně u státního investičního fondu za Itáli škemral ministr financí Tremotti. Kolik vyškemral a co za to budou Číňané chtít, se zatím nezveřejnilo, ale bylo by to zajímavým indikátorem, co náš celý kontinent čeká. Ví se každopádně už to, že Číňané spolu s Indií, Ruskem, Brazílií a Jižní Afrikou mudrují, „jak Evropské unii pomoci“. Že to nebude pomoc nezištná a že na ní vydělají víc oni než my, na to můžeme vzít jed. Plán, který chystají, „zahrne nejen Evropu, nýbrž bude usilovat o pomoc a stabilizaci širší globální ekonomiky“, sdělují brazilské prameny. A hádejme, co míní čínský premiér slovy, že za finanční pomoc by země EU měly Číně přiznat „plný tržní status“.

A protože Evropa každou novou regulací setrvačně sklouzává do sílící ekonomické neohrabanosti, neproduktivnosti, zadluženosti a nezaměstnanosti, nakonec možná nebude mít svým bývalým koloniím co prodávat jiného než svoji půdu pod nohama.

Evropská unijní politika klouže po svahu stejnou setrvačností dál, třebaže už samotná Evropská komise přiznává, že růst evropské ekonomiky se do konce letošního roku zcela zastaví. Řecku se prostě další peníze dát musí, protože eurozóna musí zůstat pohromadě, protože kdyby se rozpadla, mohla by se rozpadnout celá EU, melou Merklová s Sarkozym dál dokola. Opět ideologie vítězí nad realitou.

Mají akorát pech, že ta finanční záchrana je podle článku 125 Smlouvy o fungování EU nelegální. Legální bude teprve tehdy, až všechny členské státy schválí k této smlouvě nový odstavec o vytvoření „záchranného mechanismu eurozóny“. O tom má český parlament hlasovat tento týden. Jestli jej schválí, vsaje nás do černé díry povinností platit na jednu krachující zemi za druhou. To nám zatím nikdo přikázat nemůže.

Hlasujme místo toho o tom, kolik z těch tří tisíc řeckých ostrovů si koupit, abychom Řekům pomohli splatit dluh. Než nám je vyfouknou Číňané.

Vyšlo v MFDnes