Evropa se topí v dluzích splácených dalšími dluhy, které se budou splácet dalšími dluhy a tištěním miliard nových peněz rozjíždějících inflaci a nezaměstnanost, která u mladých včetně absolventů univerzit dosahuje v jižních regionech až čtyřiceti procent, ale bruselští papaláši (jinak se jim už říkat nedá) se dál předhánějí, kdo utratí víc za větší nesmysl. Jejich pohrdání poddanými už dosahuje kalibru, který by záviděl i neblahé paměti Ceausescu.

Vejcovitě tvarovaný skleněný palác úřadu prezidenta van Rompuye, bruselskými vtipálky přezdívaný „EU-Uterus“ byl plánován k dostavbě v roce 2014 s celkovým rozpočtem 240 milionů eur, ale už letos jej přesáhl o 50 milionů. Bude obsahovat kancelářskou plochu 27.000 čtverečných metrů, tři velké konferenční sály s tlumočnickými kabinami, pět zasedacích místností pro schůze ministrů, extra kanceláře pro prezidenta s jeho personálem a delegace členských států s jejich personálem, několik restaurací a solární lázně.

„Sen architektury, ale děs daňových poplatníků“, komentoval jej generální tajemník asociace evropských daňových poplatníků Michael Jäger německou slovní hříčkou „Traum-Trauma“.

Těch sedmadvacet tisíc kancelářských čtverečných metrů samozřejmě nebude smět ležet ladem a vyplní se náborem dalších úředníků. Předlohu k tomu už několik let nacvičuje Evropský parlament, který si za posledních šest let zvýšil počet zaměstnanců ze čtyř tisíc o další dva tisíce pět set, třebaže za tu dobu přibyli jen čtyři poslanci.

Evropský parlament utrácí o 400 milionů eur ročně víc, než by potřeboval k efektivnímu fungování, propočítal nový bruselský konzervativní think-tank New Direction. Mezi nesmyslené zbytečnosti řadí projekt „Evropského domu dějin“, původně rozpočtovaný na 70 milionů eur, ale téměř zdvojnásobený ještě než se začal stavět. Má „pěstovat paměť evropské historie a evropského sjednocení“, ale historici, kteří ho připravují, se dodnes nedokázali shodnout, které části dějin si mají pěstovat paměť a které bude lépe zapomenout, aby Evropa minulosti nevypadala zbytečně nejednotná.

Téměř dvě miliardy eur (přesně 1,8) se loni vydaly na různé akce všelijakých regionálních projektů v nejlepších případech chybně, v horších případech neregulérně, v nejhorších případech podvodně. Spočítal to kontrolní úřad OLAF, který vystopoval přes deset tisíc případů, o téměř tři tisíce víc než předloni. Kolik nás stálo samotné Olafovo propočítání (a kolik zaměstnává kontrolorů, inspektorů, právníků a účetních), se nedozvídáme, zato ale můžeme vzít jed na to, že žádný z těch deseti tisíc defraudantů nebude potrestán, protože žádný takový podvod by se nemohl uskutečnit bez účasti některého uplaceného úředníka. A marně si můžeme říkat, že kdyby si EU nevymýšlela regionální projekty, neděly by se v nich neregulérnosti a žádný Olaf by nemusel existovat. Jenže co pak se všemi těmi nezaměstnanými úředníky.

Pšoukem do lesa jsou proti tomu všemu pouhé čtyři miliony na vědecký výzkum „účinku globálního oteplování na šíření alergií“. Člověk by si řekl, že ve srovnání s politiky a úředníky by si vědci za tak důležitý výzkum zasloužili víc.

Vyšlo v MFDnes