Dobrá a špatná moc

03. 11. 2011 | 12:34
Přečteno 3209 krát
Vlády dokáží konat dobro i páchat zlo. Nejvíc zla páchají, když se občané bojí jich. Nejmíň zla páchají, když se občanů bojí ony. Hodně zla tvoří vlády sebeklamem nebo předstíráním, že mohou občanům zmírnit lidské utrpení a posílit lidské štěstí. Nejlepší, v co můžeme doufat, je taková vláda, která občanům neznemožňuje usilovat o štěstí každý po svém. Protože představy o osobním štěstí se u různých lidí liší, jedním z úkolů sociologie i politologie by mělo být studovat touhy, které jsou společné všem a jim přizpůsobovat vládnutí.

Receptem na dobrou vládu je pěstování ducha služby u úředníků státní správy, kteří dokáží svou rozvážností zmírnit ty nejhorší excesy ambiciózních vládců. Receptem na špatnou vládu je úřednická zkorumpovanost nebo podbízivost vládcům. Proto také autoritářská vláda s poctivými úředníky může být lepší než vláda demokratická s úředníky zkorumpovanými. Demokracie však má k dispozici tu zbraň, že může ambice mocných udržovat na uzdě hrozbou nezvolení. Jenže jak varovali už filozofové řečtí, demokracie může často upadnout do populismu, oligarchie, kartelismu a vyhledávání nepřátel, skutečných či imaginativních. Proto musí neustále hledat „vlastní zdroje obnovitelné energie“.

Z těchto premis vychází v knize „Good and Bad Power“ Geoff Mulgan, profesor londýnské univerzity a vysoké školy ekonomické (LSE) a bývalý poradce Blairův a Brownův. Skeptický čtenář se může hned zeptat, co užitečného tak asi nám může sdělit poradce série vlád, které rozhazovačnou finanční politikou přivedly Británii k nejhoršímu zadlužení státu od druhé světové války. Knihu tedy nemůžeme brát jako praktický manuál dobrého vládnutí, nýbrž jako akademicky a teoreticky zajímavou a nápaditou studii moci a jejího zneužívání. Uvádí bohatství historických příkladů a odkazů, z nichž se toho můžeme hodně přiučit.

Idea, že odpovědností vlády je sloužit lidem, není monopolem demokracie a najdeme ji už v čínském konfucianismu a taoismu (v teorii „mandát nebes“) a indické politické teorii zvané „rádžadharma“, znamenající správný způsob vládnutí a stanovující morální povinnosti vladařů. Teprve konec 19. století na Západě však zdokonalil informační a organizační infrastruktury, které usnadňují na jedné straně dobré vládnutí (výplaty, důchody, zdravotnictví, školství, doprava, bezpečnost), na druhé jeho sledování (média, systém parlamentní opozice). Zároveň však vytřibují technologii zla, která se důkladně vyřádila v totalitních systémech 20. století. Technologie jsou dvousečná zbraň.

Jakými principy se tedy má řídit dobré vládnutí? Průkopníci moderní politické teorie Thomas Hobbes a John Locke navrhovali, aby se vládnutí řídilo přírodními zákony Božími. To jde do určité míry, teoreticky a jako ideál. V praktické politice se však střetávají různé zájmy, mezi nimiž se musí nastolovat nějaká fungující rovnováha. Ta stojí na několika paradoxních pravdách, které znali už Aristoteles, Konfucius a nejdůkladněji Macchiavelli. Mír závisí na válce. Svoboda na řádu. Stabilita na změně. Osvobozování na násilí. Bezpečnost na strachu. Přežití dobra v moci závisí na nepřetržitém střehu a přetváření, neboť, slovy amerického prezidenta Johna Adamse z raných dob nezávislosti, „demokracie nikdy netrvá dlouho, brzy chřadne, vyčerpá se a zavraždí se, ještě neexistovala nikdy žádná demokracie, která nespáchala sebevraždu“.

Praktická politika dobré moci „naviguje mezi absolutními morálními principy a posuny společenské reality“, píše Mulgan a cituje k tomu Konfuciovu „rovnováhu správného s výhodným“. Tím se však dobrá vláda stává snadnější kořistí zájmových skupin či elit, ne vždy v zájmu lidu a ideálů. Udržení moci se pak musí řídit Macchiavelliho rovnováhou mezi tím, že „elity touží ovládat ostatní, zatímco ostatní touží nebýt ovládáni“.

Moc má tři vzájemně související zdroje: násilí, peníze a důvěra. Konsoliduje se armádou dobývající a bránící území, policií dozírající na vnitřní pořádek a zákony trestajícími porušení pořádku. Upevňuje se daněmi. A propaguje se utvářením důvěry prostřednictvím vzdělání a médií. Ze všech tří zdrojů je nejdůležitější moc nad myšlenkami, které pěstují důvěru ve vládnoucího. Ten je hlavním zdrojem moci v liberální demokracii, v níž (podle Johna Stuarta Milla) násilný čin či finanční postih proti komukoli je oprávněný jen na ochranu ostatních.

S důvěrou v dobro moci souvisí i pocit štěstí, který je legitimním cílem každého jednotlivce. Udržovat co nejvíc ovládaných v pocitu štěstí je tudíž nejbezpečnější způsob udržení moci, a to i ze zcela praktických a cynických důvodů, neboť šťastní lidé se nevzpírají moci, kterou vnímají jako štěstídárnou. A naopak (slovy Cicerovými), vládce, který pečuje o spokojenost jen některých částí občanstva, zavádí do společnosti nesvár a vzpouru. Proto (doporučoval Cicero) k udržení občanské harmonie musí převažovat ideál společného dobra, nestranící žádné složce společnosti. Taostický mudrc Lao-cu za nejschopnějšího vládce pokládal takového, jehož ovládaní věří, že dělají všechno z vlastní vůle. Arabský politolog 10. století al-Farábí definoval dobrou vládu jako takovou, která je založená na typech vědění, charakteru a ctností vedoucích k opravdovému štěstí.

Politika, včetně demokratické, se jen těžko může zcela vyhnout tomu, že nad neorganizovanými většinami vítězívají dobře organizované menšiny, zneužívající demokratických struktur k totalitním převratům. Vytvářejí si k tomu specifické rituály a mýty společné příslušnosti, kterými se daří většinu zmanipulovat do souhlasu až nadšené kolaborace.

Touha po moci je základní lidskou touhou a její neuspokojení nebo potlačení působí pocit příkoří a ohrožuje stabilitu společnosti. Uměním dobrého vládnutí je tedy dát občanům co největší možnosti získávat určitý stupeň moci a uznání ve sférách mimopolitických, jako profesní, ekonomické, kulturní, spolkové nebo sportovní. Pocit štěstí a uspokojení je pro aktivní a tvůrčí společnost důležitější než pravda, která by mohla štěstí narušit. Bezpečnější struktury vytváří ne takový stát, který chce v lidech inspirovat k pomyslnému dobru, nýbrž takový, který u všech apriori předpokládá sklony ke zlu a podle toho vytváří zákony, které zlo znevýhodňují.

Na třistapadesáti stranách má Mulgan dostatek místa procestovat historii moci evoluční i revoluční, morálních zásad a z nich vycházejících mocenských prostředků, mocenských cyklů, etických a etiketních zvyklostí a rituálů, občanské angažovanosti. Zamýšlí se nad možnostmi, omezeními a riziky vlády celosvětové. A uzavírá představou státu jako „uměleckého díla“, jehož tvůrčím materiálem je rovnováha vztahu vládnoucích a ovládaných.

Vláda je dobrá tehdy, když je okolnostmi a strukturami nucená dobrou být, čili když je vládnoucím znemožněno páchat zlo. Když se zdroje moci (násilí, finance a důvěra) soustředí na ochranu, prosperitu a poctivost. Dobrá vláda je společná tvorba vládnoucích a ovládaných. Dělá se s lidmi, ne lidem. A ti, kdo se na této spolutvorbě nepodílejí, nemají právo si stěžovat na její nedokonalosti a případné příkoří, které jim tato nedokonalost činí.

Psáno pro www.ceskapozice.cz

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

franky napsal(a):

Posláním každé vlády by měl být rozvoj životní energie lidí ve prospěch společnosti nezatěžující budoucí generace. Vláda by měla zajišťovat takovou organizaci státu, která by vytvářela „podnikatelské prostředí“, které by iniciovalo všechny občany k růstu jejich osobního bohatství ve kterém by bohatství vytvořené jednotlivcem přispívalo k růstu bohatství celé společnosti. Podnikatelské prostředí by mělo být tvořeno čtyřmi pilíři růstu spokojenosti člověka, čtyřmi pilíři růstu životní energie lidí.
Prvním pilířem je „Rozšíření a rovnost příležitostí „ pro všechny bez rozdílu
Druhým pilířem je „Záruka právní spravedlnosti“
Třetím pilířem je „Záruka základních životních jistot“
Čtvrtým pilířem je „Potírání kriminality a korupce“
Možná, že i podle zajištění uvedených pilířů je možno hodnotit práci této a předchozích vlád.
03. 11. 2011 | 12:58

Kryštof napsal(a):

"Rozvážný státní úředník" a v Česku ještě k tomu , fujtajbl ! To je ale ošklivej sen !
Ona je o ně tedy nouze všude na světě , ale v Česku to je přímo katastrofa . Vlády jsou takové , jaké mají úřednictvo , které je jimi placeno z peněz daňových poplatníků . A úřednictvo je takové kvality morální i profesní , jaké kvality inteligenční a morální jsou voličové .
Za volební pivo s buřtem a barvičkami spolu s erekcí nad 30 kačkami u doktora to v jarmareční boudě zvané Česko zákonitě být jiné ani nemůže .
03. 11. 2011 | 13:25

Občan napsal(a):

Kuras!!!
Co to blábolíte, chlape nešťastná???
I dkyby se státní ouřada usloužil k smrti, se zvůlí ministrů a poslanců absolutně nic nenudělá. NAOPAK! Pokud bude ve své práci postupovat svévolně, tak poletí jak raketa, ani si hrnek na kafe nestihne sbalit. Protože úředním MUSÍ posutovat striktně podle zákona, NESMÍ uhnout ani o milimetr, ani o písmenko.

Láry a fáry, hemcy a blemcy, hrušky se škvarkama... Chlape, když píšete o něčem, o čem nemáte anánunk, tak se třeba někde někoho zeptejte. Ale tohle je blábol nad bláboly, co jste vyplodil.

Pokud má státní správa fungovat NEZÁVISLE na politicích, pak MUSÍ být přijat zákon o státní službě, úředníci MUSÍ dostat existenční jistoty a slušné platy a MUSÍ za to podléhat velmi přísným pravidlům úřadování. Do kterého jim ovšem politici NESMÍ ani kváknout.
Cokoli jiného nemá žádný smysl a Vaše plkání, autore, teprve ne.

Šmarjá, to je zase výplod...
-----------------------------------------------------
Mimochodem, všimli jste si, jak zde není nikde ani zmínka o tom, že státní rozpočet je úplně v luftě, splátky dluhopisů jakbysmet, propad NH je na 99,9% jistý, výroba i stavebnictví uspokojivě klesá a celá ekonomika se řítí volným pádem do pekel?
Ani zleva, ani zprava - nikde ani písmeno.
Přičemž zuřivě blogeři sepisují sáhodlouhé elaboráty o naprostých kravinách.
03. 11. 2011 | 13:37

F.Švarc napsal(a):

Upírat právo stěžovat si, komukoli, je totalitní opatření - známé "držet hubu a krok". Vládu (ani dobrou) nikdy nemůže a nebude spolutvořit ovládaný (slouha - není-li placeným či jinak interesovaným poradcem). Ovládaný se může jen vlády zbavit, rozhodně ji nemůže spolutvořit. Nesmysl jako "konstruktivní opozice", nebo "opoziční smlouva".
03. 11. 2011 | 13:47

Pepa Řepa napsal(a):

Kuras
zkuste hodit řeč se Švankmajerem o úloze státu a státní moci.
Moc patří imaginaci, stát je teroristickým nástrojem , sdělil by genius.
03. 11. 2011 | 13:57

buldatra napsal(a):

Zjištění, zdali je moč dobrá nebo špatná, provádí většinou sestra, když není k dispozici tak jiný lapiduch pomocí jakéhosi papírku, který do moči ponoří a potom dlouze zasvěceně zkoumá. Nebo specializovaná laboratoř, vybavená specializovanými laboranty.
Nejlépe, pokud se jedná o moč ranní.
Zatím hrazeno zdravotní pojišťovnou.
03. 11. 2011 | 14:28

Targus napsal(a):

To Pepa Řepa a Benjamin Kuras:

Pokud si dobře pamatuji, školní definice zněla tak nějak jako

"Stát je nástroj k udržení moci."

To jsme se učili za rozvinutého socializmu nebo co to bylo.
Myslím, že tato definice je platná bez výjimky. Jakékoli.
Dokonce si myslím, že tato definice je jakousi konstantou.
03. 11. 2011 | 14:52

den napsal(a):

Targus cituje Lenina, no dobré.
03. 11. 2011 | 15:04

Šašek z Jiíhlavy napsal(a):

Britský TV seriál "Ano, pane ministře (premiére)" je názornou ukázkou, jak to chodí v kolébce demokracie. Angličané mají sira Humphryho, který by se musil od českých šíbrů hodně učit. Sáhodlouhými elaboráty si možná leckdo uleví, ale to je asi všechno a show must go on.
03. 11. 2011 | 15:11

intoška napsal(a):

Kryštofe a občane, nalili jste mi trochu optimismu do žil (ještě existuje někdo, kdo se rozhořčuje a reaguje), myslela jsem si, že už jsme všichni totálně ubití a zatlučení do země...
03. 11. 2011 | 15:19

český maloměšťák napsal(a):

Hlavním ideologem harmonické společnosti Západu není ani Aristoteles, ani Cicero, ani Locke...ba ani ten Blairův poradce.
Je jím Adam Smith. Namátkou :

"...Každý druh živočichů se přorozeně rozmnožuje jen potud, pokud mu stačí prostředky k obživě, a tuto mez nemůže žádný druh překročit. Ale v civilizované společnosti může nedostatek prostředků k obživě zamezit další rozmnožování lidského pokolení jen mezi nejnižšími vrstvami, a toto omezování se může dít jedině tak, že většina dětí, které přicházejí na svět z jejich plodných manželství, hyne.
Štědrá odměna za práci, která příslušníkům nižších vrstev umožňuje starat se lépe o děti, a tím také odchovávat jich větší množství,napomáhá proto ovšem onu hranici rosšiřovat. A musí to činit, což rovněž stojí za zmínku, téměř přesně v poměru, jaký vyžaduje poptávka po práci. Jestliže tato poptávka neustále stoupá, musí být odměna za práci nutně tak vysoká, aby podněcovala dělníky k ženění a rozmnožování,a tak uspokojovala onu neustále vzrůstající poptávku způsobenou stále rostoucím počtem obyvatelstva. Kdyby snad byla odměna někdy nižší, než je pro tento účel nezbytně nutné, nedostatek pracovníků by ji brzy zvýšil.A kdyby snad byla někdy naopak vyšší, jejich nadměrné rozmnožování by ji záhy snížilo na její nutnou míru....
...A tak tedy poptávka po lidech, stejně jako poptávka po kterémkoliv jiném zboží, nutně řídí i "výrobu" lidí. Urychluje ji, je-li příliš pomalá, a brzdí ji, postupuje-li příliš rychle. Tato poptávka také řídí a určuje rozmnožování lidí ve všech zemích po celém světě...."

z knihy Adam Smith : "Bohatství národů"(tyto uvozovky doplnil čm)

:--()

No není to krásné ? Žádné nepředvídatelnosti jako je např. vzájemná náklonnost, láska, solidarita, spolupráce....pouze poptávka a nabídka.
To je ten Bůh. (s velkým)
03. 11. 2011 | 15:37

student napsal(a):

Občan:
Pokud jsem vám rozuměl tak úředník vykonává svou činnost striktně podle zákona. Neuhne ani o milimetr a nemůže si dovolit přemýšlet o tom zda ten zákon není náhodou špatně.
V opačném případě by přišel o svůj malý plat.
To je dobrá zpráva, protože já jsem vždy myslel, že úředníci konají tak jak konají, protože jsou blbí.
A ono ne, dle vašeho vysvětlení, oni jsou jen obyčejné prostitutky, ale za málo peněz.
03. 11. 2011 | 16:52

Občan napsal(a):

To Student:

No... Jenom doufám, že nestudujete práva. Protože Vaše hloupost práská dveřmi.
Ano, úředník smí konat pouze to, co mu výslovně povoluje zákon a nesmí uhnout ani o písmenko. Úředník NENÍ ministr ani poslanec ani senátor. Mimochodem - VŠICHNI zaměstnanci jsou prostituti a prostitutky.
Pokud parlament přijímá hloupé zákony, nezbývá úředníkům nic jiného než podle nich konat.
03. 11. 2011 | 17:16

Kryštof napsal(a):

Gogolův Revizor byl také státní úředník . Jeho citát v podání Vlasty Buriana : "A budu posílat lidi na Sibiř !" je ztělesněním tužeb všech těch "státních" parazitů placených bohužel občany z rozhodnutí Strany a vlády .
Rozesmály mne příspěvky blábolící o tom , že státní úředník musí postupovat podle zákona a nesmí uhnout ani o milimetr . Neznám , a to ani v Česku - kupodivu , zákon , který by přikazoval úředníkům , ať státním anebo obecním , brát úplatky , jak je zde národním bontonem .
Autoři předmětných příspěvků evidentně trpí buď zánětem mozkových blan , anebo jsou obětí SCI-FI literatury .
03. 11. 2011 | 18:03

český maloměšťák napsal(a):

"...Ano, úředník smí konat pouze to, co mu výslovně povoluje zákon a nesmí uhnout ani o písmenko. ...Pokud parlament přijímá hloupé zákony, nezbývá úředníkům nic jiného než podle nich konat.... "

Tak proč tisíce úředníků nesedí v base ?
Tuším že zákon nařizuje každý případ korupce, ne ?

Mně to spíše připadá, že úředníci některé zákony dodržují až příliš rigorozně a některé nedodržují vůbec.
03. 11. 2011 | 18:39

Luba napsal(a):

Pan Kuras napsal:

"...
autoritářská vláda s poctivými úředníky může být lepší než vláda demokratická s úředníky zkorumpovanými ...

Dobrá vláda je společná tvorba vládnoucích a ovládaných. Dělá se s lidmi, ne lidem. (pozn.: když se nedělá lidem, kdo jsou pak ti ovládaní?)

A ti, kdo se na této spolutvorbě nepodílejí, nemají právo si stěžovat na její nedokonalosti a případné příkoří, které jim tato nedokonalost činí.(pozn.: nepodílejí se, proč? Protože jsou za drátem?)"

Že by se Kuras dal na utopické vizionářství či utopický sociální inženýring? :)
Že by neokonzerva v české mutaci?
03. 11. 2011 | 18:57

český maloměšťák napsal(a):

re : /kouzlo nechtěného/

Místo " Tuším že zákon nařizuje každý případ korupce, ne ?"

mělo samozřejmě být

" Tuším že zákon nařizuje každý případ korupce oznámit, ne ? "

:)))
:(
03. 11. 2011 | 19:00

Luba napsal(a):

Sííím,
Kuras opisuje od Kalouska!

"Demokracie však má k dispozici tu zbraň, že může ambice mocných udržovat na uzdě hrozbou nezvolení."

A co trestně-právní odpovědnost? Ta se vyvolených netýká?
03. 11. 2011 | 20:06

Občan napsal(a):

Maloměšťo, oni to i hlásí. Ale víte jak končí, ne? Třeba takový pan Michálek...
A to byla jen špička ledovce.
A nebo třeba případ Budišov. Nevzpomínáte si? Falešně obvinění starosta (ten dokonce uštvaný k smrti) a pár úředníků týpkem Řičářem, který nakonec sám skončil obviněný z dotačního podvodu a korupce. Ale na těch falešně obviněných už špína zůstala.

Víte, on si každý umí moc dobře spočítat, co se s ním stane, pokud něco oznámí. Pokud nestojí v hierarchii dost vysoko, zůstane bez práce, zatímco výše postavený korupčník bude "vychechtanej". Takže radši drží hubu a krok.
03. 11. 2011 | 20:45

Fialenka napsal(a):

"Pocit štěstí a uspokojení je pro aktivní a tvůrčí společnost důležitější než pravda, která by mohla štěstí narušit."

Mam takovou představu, že to štěstí právě vede k pravdě a samostatnosti a tedy k tomu, že společnost se nebude skládat z ovládajících a ovládaných. Myslím, že blízko k tomu mají třeba Dánové. Podle OECD jsou nejšťastnější na světě. Patří mezi nejlepší v ekonomické a občanské svobodě a v míře politické spoluúčasti. A mají možnost volit jak žít svůj život. Takové lidi přeci nejde ovládat.
03. 11. 2011 | 21:11

Pípa napsal(a):

Nejvíc se mi líbí národ, který nechce nad sebou žádnou moc, ale potom křičí, že je bordel.
03. 11. 2011 | 21:31

český maloměšťák napsal(a):

Občan
To je pravda. Pokud jsou tito lidé závislí na platu, který jim zdánlivě vyplácí místní gubernátor - ale ve skutečnosti daňoví ooplatníci...tedy pokud to stále tak budou brát...budou mít strach.... až do okamžiku, kdy se za nimi zavřou dvířka kremační pece.
Možná až zavřou na 5 let někoho za neoznámení podezření z korupce - možná až pak se jim rozleží v palici, že ten strach byl iracionální a že navíc tím, že tiše podpořili korupci - okrádali sami sebe.

Ale možná , že je vše jinak.
Že kradou všickni.
Aspoň zdálky to tak vypadá. Pretože jak jinak si vysvětlit, že jim nevadí - pokud je někdo okrádá - např. o perspektivu dalšího růstu platů ?
Musí mít taky z toho vývar. Anebo jsou slabí na počty.
03. 11. 2011 | 21:53

Luba napsal(a):

Nikoli "dobrá a špatná moc".

Dobrá a špatná moc je moc v rukou dobrých a špatných lidí.
A kdo je člověk dobrý a špatný? Slušný a neslušný?
To můžeme těžko posoudit, když ty lidi neznáme. I kdybychom ty lidi znali sebelépe, neznáme je dokonale.
Můžeme posuzovat jejich dobré a špatné činy. Výsledky jejich činění. Nebo nečinění.

A víme, nebo bychom vědět měli, že dobré záměry dobrého člověka se mohou realizací změnit v činy kontraproduktivní, nezamýšlené a špatné.

Byl tento špatný čin důsledkem výkonu "špatné moci"?
Nikoli! Dobrý člověk, např. dobrý úředník nadaný dobrou mocí rozhodl v důsledku své omezené racionality či respektu k mínění stupidního představeného(poslušnost, služební hierarchie),
a díky nerespektování externalit či kontextu, s nejlepší možnou dobrou vůlí špatně.

Jde o neustálý konflikt moci s racionalitou.

Ten, kdo má moc si může myslet, že má i pravdu.
Což je stupidní, ale obvyklé.
Když se ukáže, že pravdu neměl, že pochybil, k autorství chyby se nehlásí, protože mocní přece chyby nedělají - mají moc tento dojem šířit a chyby zahladit, popř. je hodit na jiného, bezmocného. Na Kurasova "ovládaného".

Ten, kdo ví, že má pravdu, ale nemá moc ji prosadit, může hledat mocného spojence (osvíceného šéfa, donátora, stranu, odbory, média) nebo se může spokojit s vědomím, že "on to přece říkal" :)

Nahlédněme do knihy Benta Flyvbjerga
"Moc a racionalita: Demokracie v praxi"

http://www.google.com/books?hl=cs&lr=&id=aetrlrhK37sC&oi=fnd&pg=PR11&dq=Rationality+and+Power:+Democracy+in+Practice&ots=a6fj01JS49&sig=XcwtuVlHWv9HfhgWZ0PrfxLiO4k#v=onepage&q&f=false

Flyvbjerg v ní předkládá těchto deset tezí, jejichž platnost dokládá na příkladech:

1 Moc určuje realitu - nezkoumá skutečnost, ale tvoří ji

2 Racionalita je kontextově závislá, kontextem racionality bývá moc, a moc stírá hranice mezi racionalitou a racionalizací

3 Hlavní mocenskou strategií je racionalizace vydávaná za racionalitu

4 Čím větší moc, tím méně racionality

5 Mezi politiky, úředníky státní správy a jinými činovníky mocenských institucí nevládne konfrontace, ale převládají stabilní mocenské vztahy

6 Mocenské vztahy se stále posilují a šíří

7 Racionalita moci má hlubší historické kořeny, než moc racionality

8 V otevřené konfrontaci bývá racionalita mocí poražena

9 V interakci mezi racionalitou a mocí dochází spíše k posilování stability mocenských vztahů než ke konfrontaci (moc absorbuje racionální argumenty které ji posilují)

10 Síla racionality tkví ve stabilních mocenských vztazích nikoli v konfrontaci

K poslednímu bodu Flyvbjerg mj. píše:

"Zájmové skupiny mají podstatně větší volnost ve využívání palety silových nástrojů, než demokraticky zvolené vlády.

Demokratická vláda západního ražení je formálně založena na racionální argumentaci a je nucena operovat v rámci stabilních mocenských vztahů, a i v případě jí nepřátelských zájmových skupin může proti nim policejně či vojensky zasáhnout jen tehdy, pokud tyto skupiny porušují zákon.

Tento rozdíl ve způsobu fungování vlád a zájmových skupin vede k nerovnému vztahu mezi vládnoucí racionalitou a soukromou mocí a mezi formální politikou a "reálpolitikou", tak, že racionalita a formální vládní politika skončí ve slabší pozici.

Nerovnost mezi racionalitou a reálnou silou "to žádoucí uskutečnit" může být z krátkodobé perspektivy boje o konkrétní cíle a výsledky politiky považována za celkovou slabost demokracie.

Slabost to je, ale ta nemůže být překonána uchýlením se k čistě mocenským nástrojům, a schopnost moderní demokracie tyto tradiční nástroje omezit, může být vnímána jako její největší síla.

Skutečnost, že moc racionality se projeví pouze při absenci konfrontace, a ve střetu prosté moci s racionalitou se tato jeví jako relativně křehký fenomén by dokazovala, že moc racionality je slabá.

Proto je třeba zajistit, aby racionalita posilovala logickou argumentaci, užívanou na místním, národním či mezinárodním poli.

Toho je možné dosáhnout navržením strategie a taktiky, která by ze společenského a politického života eliminovala provozování čistě mocenské síly a "reálpolitiky".

"Problém pravdy," říká Foucault, je "nejdůležitějším z politických problémů." Boj o pravdu je dle Foucaulta, "nekonečný", a dodává, že "žádná síla nás nesmí odvrátit od této základní povinnosti(...)."
V tom spočívá síla racionality."

Zdroj:
http://flyvbjerg.plan.aau.dk/ratpowexcerpt.php
03. 11. 2011 | 22:02

JF napsal(a):

Luba: ano,to je přesné!
04. 11. 2011 | 02:02

JF napsal(a):

autor, nemělo to být spíš "Dobrá a špatná moč" ... ono jde o to ji hlavně udržet ;-) ... pak je každá dobrá. No a natož od jistého věku.

Komupak se se bude předávat moc prezidentská? Na koho padne úkol guberniální?? To budou ještě nějaké mokré noci, co ???
04. 11. 2011 | 02:07

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy