Čert zase na chvíli vezmi politiku, jsou na světě důležitější věci, jako sex, jídlo a umění.

Ze sexu žádné nové zprávy, jak se Česko rapidně propadá do asexuality přepracovanců snažících se ze všech sil vydělat na daně.

Zato z jídla a umění přichází událost, která milovníkům obou (ale třebas i jen jednoho) nabízí požitky, rozkoše a blaha stupně orgasmického. Pět set stránek křídového papíru potištěných stovkami dokonalých reprodukcí, citátů slavných labužníků a historickým popisem kulinárních umění, zvyků, tradic a chutí. Od Mezopotámie přes Egypt, antiku, Byzanc, renesanci, baroko, impresionismus, moderní klasiku, klasickou modernu, Muchovu secesi, Daliho surrealismus, Bracqův kubismus a warholistickou postmodernu až po Námořníka Pepka a jeho reklamu na špenát. Mozaiky, reliéfy, fresky, rytiny, ilustrace, kresby a malby lahůdkových gastronomických zátiší, extatických jedlíků, řecko-římských kulinárně-sexuálních bacchanálií, náboženských jídelních rituálů králů a bohů, aristokratických a politických rautů, řeckých talířů pomalovaných sexuálními hrátkami, k nimž muselo být obscénním požitkem se projídat, promatlávat a prolízávat. Posbírané ze stovek muzejí, chrámů, klášterů, galerií a sbírek, od Bagdádu přes Théby, Kartágo a Pompeje po Petrohrad, Londýn, Paříž, New York a vlastní sbírku autorovu.

„Umění a gastronomie“ Karla Holuba je závratné kunsthistorické dílo, které z celé současné české kulturní tvorby má největší šanci dobýt svět, jestliže se chystá vyjít i cizojazyčně. Provází nás filozofickými úvahami o jídle, od Sokratova „jím, abych žil, zatímco jiní žijí, aby jedli“, přes egyptské a biblické jídelní rituály po Dumasovy gastronomické deníky a Brillat-Savarinovy úvahy o duchovních, kulturních, uměleckých, společenských a mravních dimenzích jídla.

Obrazy a historická vysvětlení se střídají s citovanými pasážemi klasiků. Ramsesovo sdělení Egypťanům, co vše pro ně zařídil, aby se jim dobře jedlo a pracovali pro něho se zápalem. Homérův popis Odysseova obřadu stolování. Horácovo zamyšlení, k čemu jsou dary Štěstěny, jestliže si jich rozumně neužíváme. Biblická pravidla bohulibých jídel. Recepty renesančních alchymistů. Veroneseho výslech před inkvizicí, proč svůj gigantický obraz Ježíšovy večeře v Káni „zavánějící kacířstvím“ vyplnil „šašky, opilci, Němci, zakrslíky a podobnými opovážlivými nestoudnostmi.“ Casanovova strategie lásky a společenského úspěchu prostřednictvím vytříbených jídel. Dumasova klasifikace jedlíků na mlsaly a obžery. Definice McDonalda jako „ikony kapitalistické modernosti, kde se člověk nemusí potit pod káravým pohledem číšníka, který jím pohrdá, protože si objedná jen jedno levné jídlo“.

Vedle téměř vonících obrazů zvěřin, mas, ovoce, chlebů a sýrů a stohlavých rautů korunovačních, kurfiřtských a církevních sledujeme i knížete Václava skromně pekoucího oplatky nebo hraběte Draculu vychutnávajícího pečeně na bojišti uprostřed usekávání hlav a nabodávání nepřátel na špičaté kůly.

A odhadujeme se, zda propadáme laimargii nebo gastrimargii. Čili zda jsme labužníci nebo žrouti. Gurmeti nebo gurmáni. Abychom si to už nikdy nemuseli plést.

Vyšlo v MFDnes