Dozvuky Cameronova veta mohou vypadat, jako by hlavním cílem EU bylo ožebračit Británii a zničit ji jako tvrz pragmatismu proti evropským utopismům, vždy krachujícím. Co nedokázalo španělské loďstvo ani Goeringova Luftwaffe, se bruselské byrokracii daří jako po másle. Nejprve Británii připravila o svrchované vody a tím 80% rybolovu. Pak ji donutila zničit tisíce hektarů sadů, aby jí mohla prodat přebytek jablek francouzských. Nařídila masakr milionů hovězího dobytka, z něhož se britské farmářství už nikdy nezotavilo. Miliardy liber spolknou úkony spojené s dodržováním regulací EU. Německé automobilky skoupily a zavřely britský automobilový průmysl. Francouzské energetické a vodárenské podniky vykoupily britské inženýrské sítě a ždímají z britských obyvatel každoročně rostoucí poplatky, až se v letošní zimě předpovídají tisíce úmrtí důchodců mrznoucích ve svých domovech s vypnutou elektřinou a plynem.

A teď se Brusel chystal vyrabovat poslední efektivně fungující ekonomický sektor – londýnskou bankovní City, jejíž příspěvek do britské státní pokladny tvoří 12 procent všech daní. Okrást banky a rozdat peníze lidu by bylo jistě populární, nebýt toho, že oním lidem nakonec vždy budou hlavně bruselští byrokraté, kteří nám to právě v této krizové chvíli potvrdili tím, že si za 38 milionů eur přikoupili tři nové budovy pro svoje kanceláře.

Cameronův pokus o prozatímní záchranu City (Brusel si na její peníze určitě brzy vymyslí další trik) označil Sarkozi za uličnictví, aby pak uličnicky ignoroval Cameronovu podanou ruku. Francouzský ministr financí Baroin uličnicky označil britskou ekonomiku za horší než francouzskou, třebaže Francie je se 400 miliardami eur v krachujících zemích eura exponovaná dvojnásob než Británie. Předseda lidovecké frakce (EPP) v europarlamentě Francouz Daul uličnicky vyzval, aby Británie byla za svůj „sobecký, nesolidární a nacionalistický přístup“ potrestána zrušením slevy na svůj roční příspěvek do EU, kterou vyjednala ještě Margaret Thatcherová. Bývalý belgický premiér a nynější europoslanec Verhofstadt v europarlamentě oznámil vlámsky (a uličnicky), že tentokrát nebude mluvit anglicky, protože „angličtina není vhodný jazyk“ a že „britskou sobeckou strategii už nelze tolerovat“.

Finanční experti EU mezitím přiznávají, že požadovaných 200 miliard na pomoc chřadnoucím členům eurozóny na žádnou záchranu nepostačí a je to jen trik na „uchlácholení trhů“, aby se pád eura zastavil. A že euro se dá zachránit – a dokonce posílit – jen vyloučením Řecka (a ostatních eurochuravců) z eurozóny. Řekové na to reagují „ztečí“ na banky, z nichž během jednoho měsíce vybrali 6,8 miliard eur, přes 20 procent vkladů.

Hroutí se nám před očima další evropská utopie: víra, že tržní kapitalismus dokáže donekonečna živit charitativní socialismus.

Má-li Česko 90 miliard korun na charitu, ať je tedy daruje, lhostejno komu – a hned na ně zapomene. Nedostane z ní zpět ani halíř. Případ Británie v EU by mu mohl být poučením. Krmení této nenasytné stvůry se musí někde zastavit, než ze všech svých zemí vysaje poslední šesták, poslední kapku krve a poslední elektron tvůrčí energie.

Vyšlo v MFDnes