Evropská unie se začíná drolit na dvou opačných okrajích. Odchod Británie do nějaké obchodně přidružené role typu EFTA je už jen otázkou času, než Cameronovi dojde, že sny o vlivu Británie v EU jsou sebeklamy. Jím vetovaná fiskální unie s apetitem na vyrabování londýnské City si bez britské účasti vytváří novou dohodu, v níž právo veta přestane existovat a jejíž ustanovení hodlá „začlenit co nejdřív do právního rámce EU“. Čili nesouhlasící členy vyrabovat zadními vrátky. Pro Británii tím padají poslední iluze, že EU se ještě řídí nějakými pevnými pravidly, podle nichž by se ještě dala předstírat hra na členství. Cameron se to ještě snaží zastavit právně pevným argumentem, že tato nová dohoda nemá právo používat institucí EU bez souhlasu všech jejích členů, čili jeho. Jenže o to se s Merkozym a Romposem (kteří k nim všem mají svoje klíče) může na vlastní útraty hádat u Evropského soudního dvora, který si také dělá zákony, jak se mu líbí. Nebo si rovnou stěžovat na lampárně v Hlušovicích.

Na druhém konci Evropy zlobí Maďaři, proti jejichž nové ústavě má EU (a Rada Evropy a OSN) spoustu námitek a zvažuje, jaké sankce proti nim nasadit, včetně (proslýchá se) pozastavení členství. Nic naplat, že ji schválilo 262 demokraticky zvolených poslanců proti 44. Ústava je prý velkomaďarská, diktátorská, fašistická a podobně, ozývá se z různých koutů. Hlavní námitka je proti dvoutřetinové ústavní většině požadované u některých zákonů. Tou si prý dnešní většina zaručuje trvale vládu a oslabuje demokratický systém výměny vlád.

No, je ta maďarská ústava přinejmenším zatraceně politicky nekorektní.

Stanovuje , že manželství je mezi mužem a ženou a život začíná početím. Vyslovuje hrdost, že „král svatý Štěpán Maďarsko učinil součástí křesťanské Evropy“ a uznává, že „křesťanství sehrálo významnou úlohu v zachování národa“. Stvrzuje, že „společnost stojí na rodině a národě“ a že „národní svrchovanost existuje jen tehdy, když stát slouží občanům“.

Nostalgii po velkomaďarství by sice mohl někdo vyčíst z „úcty k úspěchům historické ústavy Svaté Koruny artikulující kontinuitu maďarského státního systému a národní jednoty“.
Ale veškerým nařčením z národního či náboženského šovinismu předchází její ocenění „různých náboženských tradic u nás zastoupených“. „Etnické skupiny žijící mezi námi“ bere jako „národotvorné faktory“. Stvrzuje úctu k důstojnosti člověka, svobodě a kultuře jiných národů, slibuje spolupráci se všemi a přijímá závazek pomáhat strádajícím.

Pyšní se účastí na obraně Evropy a intelektuálními úspěchy maďarských osobností, svým talentem a pílí přispívajících k evropským hodnotám a evropské jednotě.

Protože ruší ústavu komunistickou, která dosud s nekonečnými dodatky platila, bez servítku zamítá promlčitelnost „nelidských zločinů“ spáchaných proti národu a občanům „za diktatur nacionálně socialistické a komunistické“. A vyhlašuje nezbytnost „duchovní obovy, vzhledem k pošramoceným morálním hodnotám událostmi minulého století“.

Bude zajímavé sledovat, za co přesně bude EU Maďary trestat. Třeba se při tom konečně dozvíme, zda má ještě nějaké ideje, když už víme, že nemá žádná pravidla.

Vyšlo v MFDnes