Představme si, že by nám EU svrhla řádně zvoleného Nečase a třebas i Klause a nastolila za ně vládu loajálních unionistických „technokratů“, jako, řekněme, Pehe a Halík. (On by to asi spíš byl Fischer, umí líp počítat, ale zase by s ním bylo míň srandy, tak zůstaňme pro účely této úvahy u nich). Většina národa by asi jen pokrčila rameny a řekla si, no co, Nečas nám taky zvyšuje daně a státní dluh frčí dál, hůř už být nemůže.

Může. Pár dní na to by nám Pehe a Halík oznámili, že nás musí pětinu propustit z práce a ostatním o pětinu snížit platy, jinak se naše milované EU rozpadne, láska se promění v nenávist, evropská ekonomika se zhroutí, celý finanční svět zkrachuje a vypukne další světová válka. Tak to také vysvětlí parlamentu a ten to se skřípajícími zuby a odřenýma ušima schválí. „Úsporný rozpočet“ tomu bude říkat.

Fajn, řekneme si, nemáme peníze, to už tady párkrát bylo, nebudeme utrácet. Přestaneme kupovat a každý kolem nás krachne, protože nemá komu prodávat. Tak nám Pehe s Halíkem vysvětlí, že utrácet naopak musíme víc, jinak naše ekonomika neporoste a nebudeme mít z čeho splácet dluhy. Fajn, řekneme si, tak nám na to zase půjčete.

Pehalík vůli svého lidu přetlumočí EU a ta řekne jo, jasně, půjčíme, klidně i 130 miliard eur, vybereme je od sousedů, ti si na to taky půjčí, ale bude to hlavně na zaplacení vašich dluhů. A ukáže jim koláč. Ne takový, co Marie Antoinette doporučovala francouzské chudině, aby jedla, když nemá chléb. Byl by to ten koláč grafický, znáte ho. Taková ta pizzu rozporcovaná na trojúhelníky toho a onoho, procentuálně. Ta by v tomto případě vypadala takto:

Osmnáct procent z darů vybraných od laskavých sousedských daňových poplatníků si rovnou nechá Evropská centrální banka. 23 procent dá vašim domácím bankám. 40 procent dá zahraničním bankám. Tím váš dluh splatí částečně. Na vás zbude pizzátko velikosti 19 procent. Zhruba 25 miliard. To vám postačí sotva na splácení tohoto nového dluhu, kdepak na vytváření nějakých nových peněz, za něž by se dalo něco koupit, aby mohl někdo prodávat, aby se zase někdo uživil, aby vláda mohla vybírat daně, z nichž splácet dluhy. Ať počítáte jak počítáte, vychází vám to na dvacet let o žebrácké holi. Dobře vám tak, neměli jste si půjčovat, řeknou vám ti, kteří vás předtím nalákali na půjčování. A když si nedovedete vládnout sami, povládneme vám my.

Tak přesně je dnes na tom Řecko, jehož bezohledné zbídačení má oddálit krach jedné megalomanské utopie. Dokdy, těžko hádat. Zítra to bude Portugalsko, pozítří další. A bude po Unii. Už je zbytečné být na ni skeptičtí, do chcípající kobyly se nekope.

A pak celou ekonomiku obraťme vzhůru nohama. Lichva je nemravná, když někomu dlužíme my. Když ale někdo dluží nám, stane se šmahem bohulibá. Místo abychom nechávali banky tisknout peníze a půjčovat je na úrok nám, tiskněme si je my a půjčujme je bankám. Z úroku si financujme, co potřebujeme. Daně můžeme zrušit. Banky ať si na sebe vydělávají a půjčují naše peníze dál. Když nebudou, neuživí se, nechme je zkrachovat, nepotřebujeme je.

To jen tak abyste pořád nebrblali, že jen sýčkuji a nenabízím žádná řešení.

Vyšlo v MFDnes