Ptal se vás někdy někdo, zda chcete ze svých daní financovat cirkusový festival v Egyptě? Nákup kravat s logem EU jednou tuniskou firmou? Sondáž názorů Jordánců na Evropu? Taneční výuku teenagerů v Burkině Faso? Poradní centrum v Mali, které tamním lidem hledá práci v Evropě? Zlepšení kanalizace a studentská stipendia v Turecku? Soukromé letouny prezidentů Malawi, Konga a Ugandy? Kontrolu bezpečnosti potravin na Islandě?

Zkusme si to začít počítat, jen tak těch pár výdajů “zahraniční pomoci”, na které se nám občas namátkou daří přijít a jimiž se oficiální eurounijní publikace nevychloubají. Tak dobře, na ty tuniské kravaty jsme (my všichni evropští daňoví poplatníci dohromady) dali jen pakatýlek 3.500 eur. Jordánská sondáž nás přišla jen na 20 000 eur. Egyptský cirkus jen 50 000. Pak už to ale skáče: V Burkině Faso jsme na taneční výuku dali 420 000. Informační centrum v Mali jsme dotovali jedenácti miliony eur – a za tři roky jsme jeho prostřednictvím našli práci šesti šťastným Malijcům. Na jakýsi elektrifikační projekt v Palestině (od něhož neexistuje žádná dokumentace a neví se, kde je či zda vůbec) jsme darovali 40 milionů. Na tureckou kanalizaci a stipendia 620 milionů.

Diktátorům Tuniska a Egypta jsme až do poslední chvíle, než byli svrženi „arabským jarem“ dávali 200 milionů eur ročně. Kolik platíme za tryskáče všelijakým africkým potentátům, se asi spočítat nedá. Miliony eur stále dáváme Brazílii, která se letos stala šestou světovou ekonomikou a předehnala Británii. Další miliony dostává Argentina, která právě vyhlásila bojkot na zboží členského státu EU – Británii (zřejmě v přípravě na další válku o Falklandy).

Největší absurditou je „rozvojová pomoc“ Islandu, který má vyšší životní úroveň než polovina členských států EU a absolutně odmítá uhradit miliardy, o něž v jeho podvodném a zkrachovalém bankovnictví přišly statisíce evropských investorů a spořitelů. Tisíce všelijakých „rozvojových projektů“ prakticky v každé zemi, na kterou si vzpomeneme, řízené spletí stovek štědře placených eurokomisí, charitativních organizací a přikamaráděných firem. Plný rozsah odtoků našich peněz všelijakými pseudoprojektovými kanály už nikdo nikdy nezjistí, ale evropští auditoři odhadují, že jen mírně zlepšenou kontrolou a zpřísněním kritérií by se zde dalo ušetřit 6 miliard eur ročně.

Dozvíme se někdy od ministra Kalouska, kolik z našich daní dnes bruselským defraudantům posílá a kolik by se z toho mělo raději nechat českým učitelům, dopravákům, policistům a hasičům? Kde vlastně tato gigantická defraudantská banda zvaná EU bere tu drzost trestat naše malé české defraudanty za netransparentnost? Není to náhodu jen nemotorně zastřený trest za nepodepsání fiskální unie?

Jo a víte mimochodem, jaký trest si už za to vymyslela na Británii? Nenápadný, na první pohled s ničím nesouvisející a mediálně téměř nepostřehnutý. Zvýšila clo na dovoz cukrové třtiny. To zlikviduje britské cukrovarnictví, které stojí na karibské třtině přes tři staletí. Tvoří třetinu celkové produkce cukru v EU, největší konkurenci řepnému cukru francouzskému a německému. Evropě to už neosladí. Jako ten cukr český.

Vyšlo v MFDnes