Sotva rok po oznámení kancléřky Merkelové, že mulitkulturalismus v Německu selhal, se Německo ve vztahu k islámu zmítá ve schizofrenii mezi dvěma extrémy na hranicích komična. Na jedné straně Kolín nad Rýnem zakazuje mužskou „obřízku z náboženských důvodů“, na druhé Hamburg zavádí výuku islámu ve státních školách a uzákoňuje tři islámské svátky.

Kolínský soudní zákaz obřízky vzešel z jednoho případu čtyřletého muslimského chlapce, který po obřízce trpěl krvácením. Doktor obžalovaný z nedbalosti byl sice obžaloby zproštěn, ale když už se kvůli tomu soud musel sejít, tak aby zbytečně nemarnil čas, vydal všeobecný výnos, že „obřízka znamená ublížení na těle“, že „tělesná celistvost dítěte převažuje nad přáním jeho rodičů, včetně jejich náboženské svobody“ a že se tedy v kolínské jurisdikci bude obřezávat jen pod trestem – a jakým vlastně, se soudci zatím nedohodli. Už to ale stačilo hamburské lékařské asociaci k tomu, aby doporučila svým členům obřízky neprovádět, dokud se věc soudně neujasní.

Protesty proti výnosu se ozvaly nejen od muslimů a Židů, ale i od křesťanů. Katolická biskupská konference je označila za „krajně znepokojivý útok na náboženskou svobodu“. Židovská obec si povzdechla, že „Židé opět nejsou v Německu vítáni“. Turecký ministr pro evropské záležitosti nabídl do Německa poslat „vědecké obřezávače, aby tam učili, jak obřezávat“. Německý ministr zahraničí musel záležitost mezinárodně žehlit ujištěním, že „Německo je místem, kde se tradice jako obřízka pokládají za vyjádření náboženské plurality“. A sama Merkelová pokládala za nutné prohlásit, že nedopustí, aby Německo bylo jedinou zemí na světě, kde Židé nemohou praktikovat své náboženské tradice.

Z ciziny to například anglikánský list Church Times komentoval jako „nesmyslný a urážlivý výnos“ pramenící z liberalismu, který „představuje pohled odnikud a postrádá cit pro historii“. Ze Spojených států, kde je polovina mužů obřezaná a mnohé porodnice obřezávají automaticky, pokud jim to rodiče nezakáží, pár komentátorů radí německým muslimům a Židům obřezávat „z důvodů hygienických“, které by německý liberální právní establishment asi těžko zakazoval. A britská asociace nudistů doporučuje obřízku hájit z důvodů estetických.

Méně humoru v odezvách zažil Hamburg na své rozhodnutí vyučovat islám a uzákonit islámské svátky, o nichž muslimové budou mít právo na placené volno. Od ajatoláha Chomejního je totiž humor v islámu zakázán a vše islámské se musí brát vážně. Hamburští konšelé si na to plácli a podepsali smlouvu se stařešiny místní islámské obce čítající asi 150.000. Islámské svátky budou mít stejný status jako křesťanské. Ale oslavuje se to po celém Německu jako vítězství tolerance hodné napodobování. Berlín už oznámil, že zavádí totéž, neboť „to otvírá prostor větší otevřenosti a toleranci“. Jako „významný krok k uznání islámu v Německu“ to pochválila hamburská rada islámských obcí.

Německo tím oficiálně přestává být křesťanskou zemí. Dosud zde platily (vedle sekulárních svátků práce, míru a sjednocení) jen svátky křesťanské – a to dokonce i podle katolicko-protestantského rozdělení: jih slaví Nanebevzetí, sever Reformaci. Ostatní nekřesťanští věřící i nevěřící si svoje svátky museli vybírat ze své roční dovolené nebo si brát neplacené volno. Muslimové tímto usnesením tedy dostávají výjimku. Islám – se čtyřmi miliony příslušníků – se stává v Německu druhým oficiálním státním náboženstvím.

„Islám je součástí Německa,“ říkají rádi liberální politicky korektní němečtí politici.

„Německo je součástí islámu,“ ujišťují svoje muslimské ovečky imámové.

A tak zda budeme mít německý islám nebo islámské Německo, bude záviset na tom, zda německé liberální povýšení náboženských svátků na státní zůstane jen u islámu nebo obejme všechna náboženství. Na vybranou tedy má Německo dvojí: Buď se během pár generací stane oficiálním státem islámským, v němž ostatní budou mít práva druhořadých občanů po vzoru Saúdské Arábie, nebo bude ideálním vzorem všeobjímajícího liberalismu, se svátky pravoslavnými, židovskými, indickými, buddhistickými, zoroastriánskými, mormonskými a druidskými.

Ostatně – který že to slavný ekonom předvídal, že s technologickým pokrokem budeme všichni pracovat jen tři dny v týdnu a ostatní čas věnovat radostné tvorbě lidové kultury, duchovna a transcendentna?

Psáno pro www.ceskapozice.cz