Máme se bát islámu?

19. 05. 2016 | 10:10
Přečteno 6001 krát
(Předneseno na stejnojmenném semináři v Parlamentě 18.5.2016)

Naším hlavním problémem není islám jako takový, nýbrž již několik desetiletí probíhající sebevražda západní civilizace používající islám jen jako jednu ze sebevražedných zbraní. Na rozdíl od těch ostatních to ale může být zbraň smrtelná.

„Máme se bát islámu“ je proto správná otázka. A správná odpověď je, islámu se bát nemáme, protože bychom tím odevzdávali vítězství islámu radikálnímu, čili islámu vracejícímu se ke svým kořenům ze 7. století, jehož přesným cílem je nahánět nám strach, podle koránského přikázání „vnášejte děs do srdcí bezvěrců“. Místo bání bychom se měli bránit, protože islám proti nám – a tím myslím západní civilizaci a kulturu a teď nejakutněji Evropu – vede válku. Nevede ji samozřejmě celý islám, jen jakási ta „nepatrná menšina“, jejíž početní odhady se liší od zanedbatelné jedné desetiny procenta podle prezidenta Obamy, po 10 až 15% podle respektovaných sondážních organizací jako Pew Research a Carnegie Endowment for Peace. Což tedy může být jakýkoli počet od 200 tisíc po 200 milionů, čili skutečně jen nepatrná menšina.

Tato válka, arabsky zvaná džihád, je vedená nejen prostředky válečnými čili terorismem, nýbrž i mírovými, jimiž jsou propagace, vzdělávání, ovlivňování a získávání konvertitů a stoupenců, arabsky zvané dawa. My bychom jí mohli říkat džihád politický nebo džihád kulturní, na rozdíl od džihádu ozbrojeného. Jejími spolubojovníky jsou i mnozí západní vzdělanci, intelektuálové a politici. Někteří to dělají vědomě z upřímných sympatií k islámu, jiní vědomě za peníze, většina nevědomě z nedostatečné informovanosti nebo z omámení politickou korektností, fascinací exotikou, nenávistí k západní civilizaci, pocitem viny za hříchy předků, a pseudohumanismem pseudolásky ke všemu cizímu na úkor všeho vlastního – v roli známých Leninových „užitečných idiotů“.

Tato „nepatrná menšina“ muslimských radikálů vede válku nejen proti bezvěrcům, ale i proti té většině muslimů umírněných, demokratických či liberálních, s nimiž zachází dvojace: Jednak jejich demokratičnosti a liberálního kreditu využívá k pronikání do demokratických vládnoucích nebo vlivových struktur, ale jednak je zároveň vnímá jako nedostatečně islámské, které až přijde správná chvíle, bude buď radikalizovat, nebo likvidovat. V zemích, kde vládne šaria, je likviduje teď. Islámský chalifát, několik vyhraněně islámských států, al-Kajda, Hamas, Hezboláh, Talibán a jim podobní takových umírněných muslimů a muslimek už v naší době povraždili desetitisíce a dějiny jich čítají desítky milionů.

Nedávno se takovou islámskou obětí hojně uváděnou v britských médiích stal glasgowský trafikant a zbožný muslim pan Asad Shah, zavražděný radikálním muslimem za to, že svým křesťanským zákazníkům popřál veselé velikonoce. Že vrah nebyl nějaký osamělý cvok, vyšlo najevo o pár dní později v Londýně, kde kolovaly letáky slibující smrt celé odnoži islámu zvané Ahmadi, k níž pan Shah patřil a kterou vlivná muslimská organizace prohlásila za nemuslimskou.

Ve Francii musí policie poskytovat ochranku umírněným muslimům jako novinář Zineb Rhataoui nebo anti-radikální imám Hassen Chalgoumi. Britská policie musí chránit liberální muslimskou novinářku Yasminu Alibhai-Brown.

Demokratičtí a tolerantní muslimové – k jakým věřme, že se počítá pan Alrawi a většina české islámské obce – jsou tedy touto válkou ohroženi stejně jako my bezvěrci a jinověrci zvaní káfiři. Proto by bylo rozumné pokládat se za spojence, nikoli nepřátele.

Část islámu, která je proti nám i nim ve válce, je ta, která propaguje boj za dobytí světa a nastolení zákonů šaría, které uvrhují jinověrce do podřadného postavení občanského, politického i ekonomického, omezují práva žen, znásilňují nezletilé dívky, mrzačí jejich genitálie, trestají smrtí muslimy odpadlé od islámu, obnovují otroctví a středověké tresty jako setnutí nebo uříznutí hlavy, ukamenování, ukřižování, usekávání rukou, pálení za živa – a přísnou cenzuru jakékoli kritiky jakéhokoli aspektu islámu i kdyby byla pravdivá.

Šaria byla několikrát označena Evropským soudem pro lidská práva za neslučitelnou s demokracií, hrubým porušením lidských práv a evropských ústav. Podle českých a evropských zákonů se mnohé příkazy šaríe klasifikují jako trestné činy a samotné jejich prosazování spadá pod trestný čin propagace totalitní ideologie. Přesto tyto trestné činy zůstávají netrestány a místo nich jsou trestáni jejich kritikové. Nejzávažnějším trestným činem mezi šariátskými zákony je trest smrti za odchod od islámu, porušující standardní evropské zákony o svobodě vyznání, kromě toho, že je to úkladná vražda. Tento trest je nedílnou součástí radikálního islámu, a jak nedávno uznal hlavní ideolog radikálního islámu Šejk Jusuf al-Karadáwí, je tím hlavním prvkem udržujícím existenci islámu.

V několika islámských zemích šaría vládne, procenta muslimů souhlasících s šaríátskými zákony se v několika dalších islámských zemích blíží 100%, vesměs se pohybují okolo dvou třetin až tří čtvrtin. Mezi islámské státy s nejnižší podporou, 49%, patří Indonésie, kde ještě platí ústavní ochrana čtyř dalších náboženství. Nemají tedy pravdu ti, kdo tvrdí, že šaría musí být nedílnou součástí islámu. Indonésie se bez šaríe obešla 8 staletí i při dnes už téměř 90% muslimské většině.

Vzhledem k opresivnímu a vražednému charakteru šariátských zákonů by bylo rozumné rozšířit definici radikálního islámu i na ty, kdo jejich nastolení podporují a prosazují, i když se nepodílejí na terorismu, neboť se tím aktivně účastní džihádu politického. Sem dnes patří 23% muslimů britských identifikovaných jako stoupenci šaríe v nejnovější celostátní sondáži televize Channel Four. 17% muslimů francouzských sympatizujících s Islámským státem. 47% muslimů dánských odmítajících dánské zákony nad zákony islámské. 47% muslimů německých. A podobná čísla v Rakousku, Belgii, Holandsku a Švédsku, podle sondáže berlínského Centra Sociálních věd WZB.

K radikálnímu islámu určitě však nepatří pan Alrawi s naprostou většinou českých muslimů zákony šaría nepodporujících. Tato většina by sobě, nám, demokracii a zemi, jejímiž jsou občany, prokázala velkou službu, kdyby stoupence zákonů šaría ve svých řadách krotila, odevzdávala k stíhání za protizákonnou propagaci totalitního politického systému a nabádání k likvidaci demokratického systému, nebo ještě líp - posílala do některého z 57 islámských států.

Veřejným závazkem takového postupu by české spoluobčany uklidnila, že se nemají čeho od islámu obávat, alespoň od toho českého. Vzájemné důvěře by prospělo, kdyby pan Alrawi za celou svoji muslimskou obec takový závazek poskytl zde na půdě parlamentu.

V tomto kontextu je patřičné pana Alrawiho – ale také české zákonodárce – upozornit na jednu nepatrnou menšinu českých muslimů, o níž pan Alrawi určitě nic neví, která si říká Islámská nadace a na své webstránce českým muslimům přikazuje, že „se musí silně držet zjeveného zákona a nebrat na vědomí jiná, lidmi vymyšlená práva.“ Čili ignorovat a porušovat zákony tohoto státu.

Ty muslimy, kteří se bojí Alláhova trestu za nedodržení „zjevených“ zákonů, upozorněme na zjištění historiků islámu, že zákony šaria nebyly součástí žádného „zjevení“ nýbrž výsledkem 150-leté debaty islámských učenců zvané idžtihád a byly kodifikovány až 150 let po smrti zjevitele Koránu. Jsou to tedy také „lidmi vymyšlená práva“.

Aby se záruka demokratičnosti české muslimské obce a její loajality k českém státu usnadnila a aby se zachovala její bezpečnost a demokratičnost, měla by se úplně zastavit muslimská imigrace, o níž nic nevíme, kromě toho, že její míra demokratičnosti a tolerance je u každého jednotlivce těžce odhadnutelná, demokratickou českou muslimskou obec by mohla ohrozit, a je vždy lépe se mýlit směrem k opatrnosti a bezpečnosti. Jinak bychom se i my dopouštěli absurdity, že demokratické muslimy, kteří ze svých zemí k nám za bezpečným a svobodným životem uprchli před radikálním islámem, vystavujeme témuž nebezpečí, před nímž prchali.

Česká politika by výměnou měla jasně a nekompromisně podpořit naše muslimy demokratické, chránit je před muslimy radikálními a dbát, aby veškeré omezování svobody demokraticky cítících muslimů, ať už násilím, pohrůžkami, společenskou manipulací nebo vymýváním mozku, bylo zákonem nejen zakázáno, ale i trestáno. Vyhnula by se tím konfliktům, které si západoevropské státy vytvořily nedostatečnou ochranou a podporou muslimů demokratických a ustupováním muslimům radikálním.

Rovněž zákonem trestána by měla být jakákoli propagace islámu zamlčující jeho totalitní aspekty jako omezení práv žen a jinověrců, ale především zamlčující šariátský zákon trestající odstoupení od islámu. Takovýmto zamlčením totiž uvalují na potenciální konvertity riziko trestu smrti, budou-li si jednu chtít svou konverzi rozmyslet a od islámu přejít k jiné víře či nevíře, která by lépe ladila s jejich duší, kulturou a vzděláním. Obzvlášť přísný zákaz by měl platit na propagaci islámu ve školách, která trest smrti za odpadlictví zamlčuje snadno ovlivnitelným dětem a měla by tedy být vnímána jako ohrožování života nezletilých.

Naši arabisté, islamologové a obhájci islamizace by k celkovému uklidnění veškerých obav z islámu přispěli, kdyby nám přestali lhát o kompatibilitě zákonů šaría s demokracií, když většina světových imámů a muslimských politiků ujišťuje, že s demokracií kompatibilní nejsou a být nemohou, protože pocházejí od Alláha a jsou tudíž nadřazené zákonům demokratickým. Konkrétně by bylo na místě prošetřit činnost nadací jako je HateFree, která nedávno tvrdila, že praktikovat zákony šaria je zcela slučitelné s demokracií. Podobně by se měla prošetřovat spoluúčast konkrétních českých politiků na takovéto činnosti a zjišťovat, zda nejde o spiknutí na likvidaci demokracie a kulturní genocidu. Též by nám islamofilové měli přestat lhát o pohodové integraci muslimů v západní Evropě, když jim po třech generacích islámské imigrace do očí bijí například tato fakta z nedávné sondáže TV Channel4:

Pouze 7% britských muslimů pokládá jednoznačně britské občanství za závaznější než příslušnost k islámu. Pouze 21% britských muslimů někdy navštívilo nemuslimský domov. 100.000 britských muslimů sympatizuje s terorismem včetně sebevražedných útoků. Pouze 3% britských muslimů pokládají svobodu slova za důležitější než muslimskou sensitivitu na urážku. 18% souhlasí s trestáním kritiky islámu. 78% žádá zákaz zobrazování Mohameda. Třetina souhlasí s legalizací mnohoženství. Třetina neodsuzuje kamenování nevěrnic. 45% chce pro svoje děti školy s vyhraněným islámským zaměřením.

V Belgii celá čtvrť muslimů bruselských 4 měsíce skrývala hlavního osnovatele listopadového pařížského útoku, než jej policie téměř náhodou dopadla díky jeho vlastní nedbalosti s objednávkou pizzy.

Francouzská vláda oficiálně přiznává už od roku 2001 existenci 750 zones urbaines sensibles čili „sensitivních městských zón“, nad nimiž stát nemá plnou kontrolu a kde vládne islám. Dalších 1.400 čtvrtí je klasifikováno jako „prioritní“, s vysokou kriminalitou a závislostí na sociální podpoře, v nichž žijí paralelní muslimské komunity a jimž Francouzi populárně říkají territoires perdus pour la république čili „území ztracená pro republiku“. Podle policejních odhadů v těchto zónách dohromady žije až 5 milionů muslimů, jejichž mládež dokáže za rok zničit 40.000 automobilů, z toho 1.800 jen za loňskou silvestrovskou noc. V Dánsku je po pěti letech azylu v zaměstnání 20% muslimských mužů a 5% žen, ostatní zůstávají na sociální podpoře. Švédská policie letos zveřejnila seznam 55 čtvrtí ovládaných imigrantskými gangy, kam si netroufají policisté ani požárníci. Německá policie za loňský rok zaznamenala 208.000 trestných činů páchaných novými muslimskými imigranty.

Podobné sondáže jako Channel 4 by se mohly provést i v české muslimské obci, aby se objasnilo, kolik z ní je demokratů loajálních českému státu a jeho zákonům a kolik si zde přeje zákony jiné.

Ze statistik evropských muslimských komunit vyplývá, že nárůst muslimské populace vede k její radikalizaci a umlčování demokratických muslimů. A že radikalizace se znatelně zvyšuje, jakmile muslimská obec překročila 2% celkové populace. V této kategorii se už podle Carnegie Endowment nacházejí tyto západoevropské země:

Francie v roce 2016 překročila 10%. Německo se blíží 8%. Nad 6% mají Rakousko a Belgie. Přes 5% Velká Británie, Řecko, Nizozemí, Švédsko, Švýcarsko. Přes 4% Dánsko. U 3% jsou Itálie, Španělsko, Norsko, Lucembursko.

Sama o sobě čísla na první pohled nijak obzvlášť děsivá. Nebýt čerstvých lokálních statistik z Bruselu a Vídně sdělujících, že mezi prvňáčky nastupujícími do škol tvoří muslimské děti 50%. Podobně je tomu v desítkách západoevropských velkoměst, od Marseille přes Rotterdam po Birmingham a Malmö. Do dvaceti let budou západní Evropané ve svých městech menšinou.

Co začínalo jako imigrace se mění v kolonizaci. Rozdíl mezi nimi je tento: Imigrace je přesun do země, které se chceme přizpůsobit. Kolonizace je přesun do země, kterou chceme přizpůsobit nám a ovládnout. Západoevropský multikulturní experiment, tak nadějný ve svých začátcích s imigracemi všech možných kultur, jejich kulturním a gastronomickým obohacením domácích kultur, ztroskotal na islámu, který – jak v programu Channel 4 uvedl bývalý předseda Komise pro rasovou rovnoprávnost Trevor Phillips – si vytváří stát ve státě, integrovat se s ostatními odmítá a rok od roku se víc radikalizuje k totalitnímu myšlení a jednání. Neopakujme po západních zemích experiment, který selhal, zažili jsme jich na své kůži už několik podobných.

Ten, kdo lidi netoužící po islamizaci šmahem častuje přídomky „xenofobové“ (extrémisté, náckové, fašouni, hnědý sliz, atd.), dává logicky a automaticky najevo, že po islamizaci touží nebo mu přinejmenším nevadí. Je tudíž na něm vysvětlovat nám ostatním proč. Klaďme jim proto relevantní otázky.

Jaký pokrok ve vědě a technologii od islámu očekáváte? Jaké geniální zlepšováky ekonomické a ekologické v islámu nacházíte? Co si představujete, že nám islám může nabídnout ke zlaskavění lidských vztahů, zkvalitnění politického systému, vytříbení sociální spravedlnosti, zabezpečení občanské svobody? Jak nám zefektivní infrastrukturu, školství, zdravotnictví? Jakými nápady a vynálezy nás posune k většímu duševnímu blahu? Jak nám zkrášlí estetiku architektury, urbanistiky, designu, oblékání, vizuálních umění? Jaké romány, básně, dramata, filozofické traktáty nám nabídne? Jaké opery, symfonie, balety? Kde najdete příklady, od nichž bychom se měli co učit? Která islámská země by nám mohla být vzorem, jímž bychom se mohli řídit?

Po zvážení těchto otázek možná zjistíte, že zatímco západní civilizace je už přes půl tisíciletí autorem téměř všech vynálezů v průmyslu, technologii, dopravě, stavebnictví, telekomunikacích, elektronice, fyzice, kybernetice, astronomii, astronautice, chemii, medicíně, zemědělství, ekonomii, lidských právech, psychologii a všech žánrech umění, islám nedodal světu nic užitečného od 12. století, kdy al-Gazálí zakázal veškeré bádání jiné než koránské, neboť studium přírodních zákonů a lidská tvorba jimi inspirovaná popírají všemohoucnost Alláhovu.

Budete po takovém zjištění opravdu chtít, aby tu radikální islám vládl a tuto fantasticky tvořivou civilizaci zničil jako předtím zničil tvořivé civilizace byzantskou, perskou a část indické? Opravdu po tomto všem zvážení po vládě islámu toužíte? Jestliže po ní netoužíte, přestaňte páchat sebevraždu a připojte se k obraně svého domova a své kultury a nepomáhejte ničit tu civilizaci, která vám dává svobodu ji i nenávidět. Jestliže po vládě islámu toužíte, učiňte si tu laskavost a zvolte si prosím některý z 57 islámských států, šťastně se tam odstěhujte a nechte Evropu jejímu svobodnému tvoření – i s jejími liberálními demokratickými muslimy, kteří chtějí žít podle jejích zákonů a podílet se na její tvořivosti.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy