„Sborník měl být otevřen i odpůrcům islámu, ale ti podle editorů nabízenou spolupráci odmítli. Tím jen dokázali, že jejich názory v kritické diskusi nemohou obstát. A také že nestojí o dialog, ale jen o propagaci svého vlastního vidění světa.“ Píše se v LN 5.11. v noticce, která je spíš propagačním letáčkem než recenzí sborníku Orientálního ústavu Akademie věd nazvaného Stíny minaretů – Islám a muslimové jako předmět českých veřejných polemik.

Po obvolání všech nejznámějších „odpůrců islámu“ konstatuji, že jediný, jenž „nabízenou spolupráci odmítl“, jsem já. Ostatní onu „nabídku“ nedostali, takže ji nemohli odmítnout. Stalo se to takto:

Před rokem jsem od pánů Ondřeje Beránka a Bronislava Ostřanského z Orientálního ústavu obdržel emailem „nabídku spolupráce při přípravě publikace mapující současné české polemiky kolem islámu a muslimů“. Už delší dobu mě fascinuje v české korespondenci typicky orwellovské a všudypřítomné užívání slova „nabídka“, jehož absurditu už nikdo nevnímá. Ona totiž vám nic nenabízí, nýbrž naopak od vás něco žádá. Nabídka by zněla třeba takto: „Nabízíme vám honorář 10.000 korun za …“ atd. Tato „nabídka“ tedy nenabízela nic, nýbrž žádala bezplatné napsání článku o 10.000 slovech, na sedm zadaných témat „pokrývajících stěžejní dílčí kolbiště, kde se střetávají i míjejí nejen muslimové s nemuslimy, zastánci s odpůrci islámu nebo odborníci s aktivisty“.

Ale honorář-nehonorář, co by řemeslný spisovatel neudělal zadarmo pro dobro národa, zvlášť bylo-li nastíněné jako bohulibý záměr „věcně a kriticky přiblížit tento ožehavý diskurs formou kolektivní monografie, jež by představila různé názory i argumenty a pokusila by se tak vydat jisté, pokud možno reprezentativní, svědectví doby“. Jehož účelem bylo v jedné knize „shromáždit výklady, které se jinak spíše míjejí, než setkávají“. S ujištěním, že tím „nechtějí vytvářet žádnou selektivní mozaiku, tedy volit příspěvky, které více či méně konvenují s našimi pohledy na svět,“ nýbrž připravit publikaci, „jež by se mohla stát obohacujícím a vyhledávaným materiálem pro čtenáře bez ohledu na to, zda pro muslimy nachází spíše slova pochopení či kritiky.“ A ještě taky zachytit „ kontroverze, dynamiku, stereotypy, nosné body, aj. – a to vše nejlépe pohledem těch, kteří se do oněch debat zapojují nebo k nim mají co říci“.

V zájmu „reprezentativní“ a „neselektivní“ názorové mozaiky jsem odpověděl, že do publikace rád přispěji, pokud v té mozaice budou také například Frýbort, Lhoťan, Konvička, Hampl nebo JXDoležal. Odpověď: „S těmito lidmi nepočítáme.“ Jejich účast by totiž mohla odradit „nejen odborníky, ale podstatnou část oslovených“. Odpověděl jsem, že bez těchto lidí by ono spektrum bylo nekompletní a nevyrovnané a že by tudíž moje účast nepřispěla k ničemu dobrému. Závěrečná odpověď od pana Ostřanského zněla takto:

„Naprosto s Vámi souhlasím, to názorové spektrum by bylo nekompletní a nevyrovnané - neobsahovalo by totiž podněcování k nenávisti, které pánové Hampl, Konvička a JXD provozují a které je jistě také jedním z možných přístupů, ostatně dnes celkem rozšířeným“.

Reprezentativní? Neselektivní? Bez ohledu na to, zda nacházejí slova pochopení nebo kritiky? Kontroverze, dynamika? Výklady, které se spíše míjejí? Z koho si tady Orientální ústav dělá osly? Že by právě on tím dokazoval, že jeho názory v kritické diskusi nemohou obstát? A také že nestojí o dialog, ale jen o propagaci svého vlastního vidění světa?