Pomalá sebevražda západní civilizace I.

27. 08. 2018 | 11:31
Přečteno 4955 krát
„Koho chtějí bohové zničit, toho napřed zblázní.“ Říká Sofokles. A průzkum, zda dnešní maturanti vědí, kdo či co je Sofokles, by nám mohl posloužit jako odpich k mudrování nad mentálním a psychickým stavem západní civilizace.

Usnadníme jim to metodou amerických univerzit, která místo jednoduché otázky nabízí tři varianty.

Takže Sofokles je:
a) brankář řeckého fotbalového národního týmu,
b) smrt udušením,
c) starořecký dramatik.


Jakmile jsme se ujistili, že jde o slavného brankáře, zkusme si sestavit celý manšaft. Obránci Aischylos, Aristofanes a Euripides. Záložníci Hipokrates a Pytagoras. Útočníci Epikuros, Empedokles, Plato, Sokrates a Aristoteles.

Kolik z nich dnešní maturant zná, by mohla být další fáze našeho průzkumu.

Proti nim si postavme soudobý manšaft izraelský.

Brankář Mojžíš. Obránci Izajáš, Micheáš a Jeremiáš. Záložnící Ezdráš a Nehemiáš. Útočníci Ámos, Habakuk, Jonáš, Nachum a Zachariáš.

Kolik z nich dnešní maturant zná, by mohla být další část průzkumu.

Mohl by pokračovat zjišťováním, kdo z dnešních maturantů zná nejen smysl, ale i původ ještě před pár generacemi běžných a každému srozumitelných idiomů jako sisyfovská práce, Jobova zvěst, Pyrrhovo vítězství, jeremiášské myšlení, nevěřící Tomáš, zpěv Sirén, mezi Skylou a Charybdou, Augiášův chlév, Oidipův komplex, trojský kůň, sardonický úsměv, lakonická mluva, spartánský život, drakonické jednání, gordický uzel, Damoklův meč, platonická láska, titánský čin, šalamounské rozhodnutí, Jidášův polibek, Sodoma a Gomora.

Představme si dějiny západní civilizace symbolicky jako neustálé utkání těchto dvou týmů Řecka a Izraele, vytvářející vzácné tvůrčí napětí mezi rozumem a vírou, skepsí a nadějí, estetikou a etikou, formou a obsahem, abstrakcí a konkrétností, archetypem a individualitou, sebevědomím a pokorou, ideálem a realitou, záhodností a proveditelností, každodenností a posvátností, racionalitou a spiritualitou. Říkejme jí civilizace anticko-biblická. Díky jejímu tvůrčímu napětí je tato civilizace dramatická, pohyblivá, evoluční, argumentativní, konfliktní, dravá, podnikavá, vyzývavá, neúnavná a sebevědomá.

Přesněji řečeno, donedávna byla. Dokud si pamatovala, že k přežívání potřebuje oba tyto kořeny, oba tyto aspekty kreativity, které ji udržují v harmonii a rovnováze a bez nichž chřadne, stává se vratkou a hroutí se. Souhrou těchto dvou kořenů, přes tři tisíciletí pokusů, omylů, náprav a smrtelných ohrožení zvenčí i zevnitř vytvořila unikátní civilizační systém, jehož základní prvky jsme přestali vnímat a jež je na čase si začít opět připomínat. Jsou to tyto:

Svoboda víry, bádání, tvoření a projevu.

Právo na beztrestný nesouhlas a ochrana menšinových názorů.

Právo na vlastní majetek a jeho ochranu.

Ohleduplnost k životu a vlastnictví druhých.

Rovná práva a povinnosti pro každého jednotlivce.

Povinnost prokázat veškerá nařčení vůči komukoli mimo pochybnost.

Povinnost chránit strádající, perzekvované a křivě nařčené.

Mnoha generacemi vytvořený návyk napravovat omyly, troufat si do dalšího zkoušení a dalších náprav, usilovat o zlepšování životních podmínek, zdokonalování nedokonalých věcí.

Oddělení ideologie od světské moci.

Tříbení osobního charakteru a pěstování skupinové soudržnosti.

Setrvačná pracovitost a podnikavost.

Svědomí, soucit a napravování křivd.

Touha po vědění a hledání smyslu existence.

Neustálé hledání pravidel, jimiž by dobro mohlo vítězit nad zlem.

Smysl pro rozličnost a ochota přijímat z jiných kultur užitečné, moudré či krásné prvky obohacující či zpestřující kulturu naši.

Smysl pro racionálno, logiku a kritické myšlení.

Smysl pro humor, drama a krásu a jejich umělecké vyjádření.


Ona kompaktní síť civilizačních prvků, které žádná jiná civilizace nedokázala nebo se ani nepokoušela skloubit do jednotné soustavy a kterou naše civilizace pracně hledala, zkoušela, opravovala, piplala, obrušovala jeden prvek druhým, musela bránit a několikrát málem prohrála, přes tři tisíciletí, od antického Řecka a biblického Izraele, přes imperiální Řím, křesťanství, renesanci, osvícenství, vědeckou a technickou revoluci, parlamentní demokracii, prosperující kapitalismus a jeho postupné vymycování chudoby vyrovnanější distribucí tvorby. Těch pestrých a nekonečně tvárných prvků, jejichž rozezvučením je bohatá harmonie západní hudby, pocházející už z Pythagorova objevu a propočtu oktávy jako základu harmonie a tvůrčího postupu, odpovídající sedmi dnům božího tvoření. A kterou náruživý hudebník emeritus papež Benedikt označil za „unikát nemající nic podobného v jiných kulturách, setkání s pravdou, s opravdovým Tvůrcem světa“. Onen unikát, který dnešní generace ledabyle zahazují do stoupy a nahrazují beztónovým skřípotem a dunivým mlácením.

Jsme jediná civilizace v dějinách takto komplexně budovaná a neustále metodou „pokus-omyl“ budující. Na ní stojí blaho a naděje celé planety. Z ní pochází ohromující většina všech vědeckých, technických, uměleckých, ekonomických, sociálních a politických vynálezů všech dob, z nichž mohou prosperovat i jiní.

Na její ekonomickou, kulturní, humánní i morální superioritu – které si přes své viditelné slábnutí a hluboký duchovní propad stále ještě jakž takž udržuje – nepotřebujeme sepisovat tisíce snadno dohledatelných důkazů. Stačí spočítat, kolik lidí prchá do ní a kolik z ní. Zhroutí-li se ona, propadne se celý svět do mizérie, chaosu, barbarství a hladomoru. Její záchrana tudíž není nějaký sobecký rozmar. Je to povinnost vůči lidstvu.

A my ji už několik desetiletí zabíjíme těmito zbraněmi:

Kult okamžitého konzumerismu a krátkodobých výhod.

Iluze nacházení svobody v bezuzdném individualismu.

Klesající porodnost a nedostatečná péče o budoucí generace.

Zpohodlnělost a usínání na vavřínech.

Neochota riskovat a překonávat překážky.

Xenofilie čili preference cizího před vlastním.

Ztráta mužnosti a následné odzbrojování a neúcta k vojenství.

Oslabení pudu sebezáchovy.

Přetržení etnické a kulturní kontinuity minulosti s přítomností a budoucností.

Demontáž rodiny a přirozené sexuality.

Fragmentace společnosti do rozhádaných frakcí.

Relativizace morálních kodexů a stírání rozdílu mezi dobrem a zlem.

Vnímání světa a jeho událostí ideologickým filtrem zamlžujícím realitu.

Ztráta smyslu pro krásu a posvátno.


Těchto zbraní už několik desetiletí používá marxismem odchovaná západní politická a intelektuální elita, včetně částí duchovenstva, k oslabení a zmalátnění společnosti, usnadňujícímu její ovládání. Činí tak z nenávisti k západním tradicím, demokracii, kapitalismu a osobní svobodě, kterou jí vštípily tři generace neomarxistických filozofů s filosofíí dekonstrukce, od Sartra, Derridy, Marcuseho a Adorna, kteří západní elitu původně lákanou svobodymilovným existencialismem přetáhli k neomarxismu nenásilného zákulisního přebírání moci postupným ovládáním institucí.

Zhypnotizovaly ji iracionalismem, který ovládl univerzity, média, soudnictví a politické instituce, a jehož nástrojem nové perzekuce nekorektního myšlení je opět cenzura, vylučování, diskriminace a diskreditace. Její směsicí náboženských vyznání se staly – ve výčtu anglické novinářky Melanie Phillips – „antikapitalismus, antimperialismus, utilitarismus, feminismus, genderismus, multikulturalismus a environmentalismus“. Jejich společným cílem je svrhnout zavedený řád Západu „ideologií překrucující fakta a potlačující rozum a nezávislé myšlení – a tudíž i svobodu, protože rozum a svoboda jsou nerozluční spojenci“.

Tato třída, označující sebe za liberálně demokratickou a všechno tradiční a kreativní za extrémně pravicové, se stala neomylným a agresivním držitelem věčné pravdy, že neexistuje žádná pravda. Že jakékoli rozlišování a upřednostňování jedné ideologie či způsobu života, jakákoli hierarchie hodnot a kultur se rovná zločinu diskriminace. Největším zločinem diskriminace pak podle nich je preferovat hodnoty a kultury, které západní civilizaci podpírají, jako jsou: biblické náboženství a etika, antická estetika a státotvornost, renesanční humanismus, kapitalistická tvořivost a osvícenská svoboda myšlení. K destrukci Západu je tato elita ochotná použít i tu nejvíce antidemokratickou ideologii, jaká se dnes na planetě dala najít. Ta na rozdíl od předchozích zbraní ohlupujících hrozí být pro nás zbraní smrtelnou.

Psáno pro Playboy

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy