Láska na sto let

28. 11. 2009 | 08:30
Přečteno 4863 krát

O dlouhém milostném soužití se vypráví v Americe tato anekdota:
Přijde stařičký manželský pár k soudu s žádostí:
„Chceme se rozvést.“
„Kolik vám je?“
„Devadesát.“
„Co tak najednou?“
„Žádné najednou. My se padesát let nenávidíme.“
„Tak proč jste se nerozvedli dřív?“
„Nechtěli jsme způsobit trauma našim dětem, tak jsme čekali, ač všechny umřou.“

Před nějakými třiceti lety jsem se v Londýně přátelil s asi sedmdesátiletým párem Steinmannových. On pocházel z Německa a podařilo se mu do Anglie utéct ještě před válkou. Ona byla Londýňanka z proletářského East Endu. On ještě v sedmdesáti hrál na nějaký dechový nástroj v symfonickém orchestru a o Vysokých svátcích v naší reformní synagoze troubíval na beraní roh zvaný šofar. Na bohoslužby chodívali pilně každý šábes a držívali se za ruce, už jak přicházeli po ulici. Stále se na sebe usmívali, jeden druhého chválili, říkali si povzbudivé věci, jeden druhého pečlivě vyslechli a nechávali domluvit. Často se spolu hlasitě smáli, dotýkali se, hladili a objímali, občas se i veřejně bez ostychu políbili. Za těch více než čtyřicet let manželství jeden od druhého převzali manýrismy, gesta, tiky a výrazy tváře a byli si podobní. Mluvili podobným tónem hlasu, používali podobný slovník. Protože z nich neustále sálala dobrá nálada, laskavost a přívětivost, všichni je měli rádi, všichni jim záviděli a všichni si je kladli za vzor.

Mě si z nějakých důvodů oblíbili a při každé příležitosti mně představovali nějakou mladici, někdy hezkou, často bohatou, téměř vždy vdavekchtivou.

„No jo, ale když na ní je hned vidět, jak se chce vdávat,“ říkával jsem jim, když se mě ptali, jak dopadlo rande.
„No právě,“ smáli se.
„Já ještě nějakou dobu raději budu šťastně rozvedený,“ odpovídal jsem.

Kdysi jsem kdesi četl od nějakého mudrce, jehož jméno si nepamatuju, že chce-li člověk mít šťastný milostný život, měl by chodit do postele jen s takovou, s níž by se dokázal oženit. To samozřejmě za předpokladu, že se člověk chce buď ženit, nebo žít v celibátu. Nechce-li (nebo nedokáže) ani jedno ani druhé, nezbývá mu, logicky, žádný jiný kompromis než chodit do postele jen s takovými, s nimiž by se oženit nedokázal. Výsledkem jsou v nejlepším případě série krátkých lásek, kterým se anglicky říká serial monogamy, tedy série věrných lásek trvajících krátká období. Jsou to vztahy od samého začátku předurčené ke skončení, i kdyby to bylo třeba až po dvaceti letech manželství. Na jejich konci člověk dospívá k tomu, co Meryl Streep v roli psycholožky v jednom filmu, jehož název jsem zapomněl, říká svému synovi na konci jeho první zhrzené lásky:
„Miluješ, učíš se, bolíš, přežiješ, popojdeš, a je to oukej.“

Nejčastěji se to poprvé vážně láme okolo konce druhého roku, jak pomalu končí romantické okouzlení, oslnění a zamlžení a vycházejí na povrch různé ty „nekompatibilní“ vlastnosti, hodnoty nebo cíle, z nichž ani jeden ani druhý nejsou ochotni slevit. Který pár přežije dva roky, riskuje, že jim to vydrží dvacet. Proto je na konci druhého roku zdravé udělat si bilanci a výhled, jak by těch dvacet mohlo vypadat. Po dvou letech to bolí míň než po dvaceti a za dvacet let mizérie se člověk naučí navíc jen to, že těch dvacet let za to nestálo.

Vůči ženám je to samozřejmě nefér. Mnohé si raději berou i někoho, koho v hloubi duše vědí, že by si nikdy nevzaly, kdyby se nad tím pořádně zamyslely. A jsou ochotné s ním vydržet ve větší mizérii, než si kdy myslely, že snesou. Zůstat samotné jim připadá jako horší alternativa. Samotářských žen je na světě míň než mužů.

Několikrát jsem se Steinmannovým přiznal, jak jim tu celoživotní lásku závidím a jaké je v životě potkalo štěstí.

„Žádné štěstí,“ odpovídali, „tvrdá práce.“ A pak dodávali se smíchem: „No, teď už ne, už nám to běží setrvačností. Ale dlouhá léta to byla makačka.“

A tak jsem si tehdy vyslechl recept na milostné soužití na celý život. Rychle jsem jej zase zapomněl a nikdy jsem se jím neřídil. Třeba ale ještě stihnete se jím řídit vy. Takže zde je, co vymyslela paní Steinmannová. A nedivte se, že to byla ona, muži nic tak jednoduchého a praktického vymyslet nedokážou.
Navrhla jedno jediné malé slovíčko, které měl jeden či druhý vyslovit pokaždé, když si jako první uvědomí, že vzniká nebezpečný konflikt, riziko rozchodu nebo naopak potlačovaná nespokojenost, nevraživost, hněv nebo pocit ublíženosti, z nichž by do budoucna mohly vybuchovat další konflikty. S vědomím, že konflikt je často o něčem jiném, v hloubi podvědomí zatlačeném, než se na první pohled zdá být jeho bezprostřední a často malicherná příčina.
To magické slovíčko bylo tachles.

Tachles v jidiš znamená cíl, účel, smysl, výsledek. V běžné konverzaci se taky používá ve významu „neodbíhejme od námětu, vraťme se k věci“. V kontextu milostného konfliktu to pro Steinmannovy vyjadřovalo tyto otázky:

„O čem se to vlastně hádáme? Co si vyčítáme? Kam tahle hádka směřuje? Jaký má smysl? Jaký chceš, aby měla výsledek? Co chceš, aby se na jejím konci stalo?“

Vyslovení tohoto slova zastavilo hádku a rozjelo přemýšlení. Chceme spolu příjemně žít, chceme se rozejít, nebo chceme celý život trávit v hádkách? A jestliže rozhodneme jedno, druhé, či třetí - proč? A co pro to musíme dělat, abychom to vytvářeli?

Steinmannovi (jak můžeme usoudit z toho, že spolu šťastně žili nad osmdesátku a umřeli ve stejném roce), volili pokaždé příjemné soužití. Po každém takovém tachlesu si vyříkali, někdy i napsali, seznam praktických úkonů, které by je posouvaly k cíli příjemně spolu žít. Po létech praxe se jim to stalo přirozeností.

A tato se o dlouhém milostném soužití zase vypráví v Anglii:
Povídají si dva starší pánové:
„Včera jsme se ženou večeřeli v hrozně dobré restauraci.“
„Jak se jmenuje?“
„Už nepamatuju. Počkej, to by ... Co?... Jak se jmenuje taková ta květina, co mají ženy rády?“
„Tulipán?“
„Ne.“
„Karafiát?“
„Ne. Má takové kulaté lístky, když rozkvete.“
„Růže?“
„Jo, růže. Růžo! Jak se jmenovala ta včerejší restaurace?“

Proto taky si Angličané vymysleli slovo darling.

Vyšlo v měsíčníku Marianne

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat...

PO LÉTECH

Nevím jestli nastal
čas
na tuto báseň
ale musím říct
že oběd byl
dobrý
a s kuchařkou též mám
úmysly
protože zpívala kdysi sladce
v andělském kůru
středních lásek
tak sladce
až jizvy zůstaly
v paměti záškoláka
polední jizvy
hřejivé
jak mělčina pod splavem
i jizvy hluboké
co prorostly až do půlnoci
kdy se starců tenkrát
jediný
proplul jsem mořem šílené
slasti
až k břehu manželskému
na kterém právě teď
počítám
co z pokladů ještě
zbývá

Musím říct
že oběd
byl
dobrý...

Veselé krizování a bacha na vepřovku..

http://i2.korzik.net/2009-1...
28. 11. 2009 | 09:16

Tužka napsal(a):

Vážený autore,nejprve jsem si přečetla název blogu,a hned zavrhla jeho četbu..láska na sto let v mém věku,ztráta času...,pak ale jsem přečetla jméno autora a řekla si,to by nemuselo být marné a čekala dobrou politickoekonomickou úvahu..,a ono je to o opravdové lásce.Hezké,moc hezké,poučné.Na lásku musí být dva,vyvolat hádku,na to stačí jeden. Napíšu Vám příběh ze svého příbuzenstva.Bratr mé babičky žil v naprosto vyrovnaném a štˇastném manřelství.Říkali si Josífku a Stázičko,neměli děti,žili na venkově v Krkonoších,všechno dělali jen společně a jeden od druhého se nehnul.Několikrát jsem jako dítě byla u nich na prázdninách.Popíšu Vám,jak probíhalo koupání. Nebyl vodovod,pro vodu se chodilo ke studánce,a tak se celé odpoledne nosila voda. V setnici se natáhla šňůra,na ní se přikoličkovala deka,vznikl závěs,a přinesla se plechová vana. Do ní se z velikého kotle z roztopených kachlových kamen lila teplá voda.Ačkoliv jsem už byla dost velká,vždycky trvali na tom,že mě budou umývat.Namydlili mě,polévali z velkého plecháčku,společně mě utírali velikým ručníkem a zabalenou v prostěradle nechali na otomanu "vydýchat". Pak se koupala Stázička a Jozífek ji umýval a utíral. Pak se kopal Jozífek a Stázička ho myla a utírala. A když jsme společně "vydýchali vodu",tak jsme společně vynosili vodu z vany pod starou jabloň.Píšu to ale hlavně pro následující řádky. Byly opět prázdniny a s babičkou jsme šly hned ráno navštívit Josífka se Stázičkou. Vyšel nám Josífek naproti a řekl,že Stázička v noci zemřela.Babička mu říkala,aby šel ke zvoníkovi,ať zazvoní umíráček. Josífek odpověděl,že až za chvíli,že si jde ke Stázičce ještě na chvíli lehnout. Seděly jsme pod jabloní a čekaly....,.Pak šla babička za Josífkem do domu..,a když se vrátila..,pamatuji si to jako by to bylo právě teď..Josífek taky umřel.Život píše neskutečné příběhy. Děkuji za tento blog,v čase Adventu,jak vhodné.
28. 11. 2009 | 10:16

Vico napsal(a):

Tužko, Tužko - to mi nedělejte. Já si jdu ke Kurasovi pro příděl srandy a teď po přečtení vašeho povídání, kdybych nebyl "chlap", brečím jak želva.

Jste stokrát lepší než pan Kuras, který volí náměty vhodné pro Marianne /jiné by byly pro Xman/včetně úvodní značně obehrané anekdoty.

Fakt jste mne tím příběhem dostala..
28. 11. 2009 | 10:52

Pepa Řepa napsal(a):

„Nechtěli jsme způsobit trauma našim dětem, tak jsme čekali, ač všechny umřou.“
------------------
Tak daleko moje švagrová nešla.
Prohlašovala, že se s bráchou rozvede, až jejich syn vyroste.

Užíváme si to.Když přijdou, postavíme ho k futru, jako jestli ještě roste.
Je mu třicet. Neroste už deset let.
Holt to švagrová nedotáhla. Sliby jsou chyby.
28. 11. 2009 | 11:43

LEVAK napsal(a):

Při příležitosti 50-výročí svatby se manžel ptá svojí manželky:
"Přemýšlela jsi někdy po celou tuto dobu 50-ti let o rozvodu?"
"Ne, nikdy! Vždycky jen o vraždě...!"
28. 11. 2009 | 11:55

karel matousek napsal(a):

Romanticke okouzleni konci koncem druheho roku? Za meho mladi kdyz jste sli do postele s nekym vickrat nez jednou, stali jste se soucasti establishmentu.
28. 11. 2009 | 13:43

Baba napsal(a):

Tak už začínáte chápat, že to ten Rudolf neměl v dětství vůbec snadný?
28. 11. 2009 | 13:58

Karel Mueller napsal(a):

Jít do postele jen s tou, kterou bych si chtěl vzít? Hmm ... určitě to má něco so sebe a milostný život by asi byl kvalitní.

Od rozvodu už uplynulo 16 let.

16 let v celibátu je příliš dlouhá doba.
28. 11. 2009 | 14:44

Karel Mueller napsal(a):

Tužka:

Ten Váš dojemný příběh je asi úděl všech lidí, kteří byli s někým pevně citově svázáni. A čím byli starší, tak byla ta vazba silnější.

Když zemřela maminka, tak jsem jen valil oči, jak to s tátou zamávalo. A za pár let ji následoval.

Mě to nehrozí, jsem solista a lety je to čím dál horší. Jediné, čeho se děsím je to, ža bych tu měl být a nedokázal se sám o sebe postarat nebo měl Alzheimera.
28. 11. 2009 | 14:53

yva napsal(a):

Jo, jo. Je mi líto, že dnes jen málo lidí chce pracovat na svém vztahu - ostatní nekomunikují, neposlouchají -jen slyší, netolerují se, trvají na svých právech, na práva druhého zapomínají, nesmějí se spolu (ev.pouze někomu)........... rozvádějí se. Škoda
28. 11. 2009 | 16:55

Ivan napsal(a):

Krásná změna na těchto stránkách, nevadilo by zde psát takto častěji. Takže dík pane Kuras. Přeji krásný víkend.
28. 11. 2009 | 17:31

Tužka napsal(a):

Je před Vánocemi,tak ještě něco o Stázičce a Josífkovi. Byli z jedné vesnice,znali se od dětství,ale Stáze se Josef moc nezamlouval,protože kouřil a pil. Odmítala s ním na tancovačkách chodit do kola,právě pro to kouření a pití. Až za ní Josef poslal kamaráda s písemným slibem/viděla jsem ho několikrát,/že přestane kouřit a pít. Stáza navrhla tři roky,jako zkoušku. /I tento úpis jsem viděla na vlastní oči/. A taky jejich předmanželskou smlouvu,kde bylo napsáno Josefem:Slibuji,že nebudu nikdy kouřit a pít,do konce svého života.A Stáza napsala:Pokud Josef slib poruší,zabiju se a on mě bude mít na svědomí.Josífek nikdy už nekouřil a s pitím to bylo tak,že občas Stázička vzala džbánek a šli s Josífkem do hospody pro pulitr točenýho.Stázička vždycky řekla:Dnes udělám malou vyjímku,ale jinak to platí dál."Ještě něco k té vzájemné podobě,tou se k sobě opravdu přiblížili.Na svatební fotografii je Josef urostlý,černovlasý mladý muž,Stázička malá drobná blondýnka. K stáru si byli neuvěřitelně podobní,tvarem úst,nosem,kresbou vrásek.Jako dítě jsem si myslívala,že je to bratr se sestrou.
28. 11. 2009 | 17:47

Baba napsal(a):

Lízóóóóó, brnkni správci stránek. Zas ňákej grafoman.
28. 11. 2009 | 18:02

LEVAK napsal(a):

U nás na dědině s měla vdávat Lojzka.Už nebyla nejmladší a potřebovala sa vdat.Měla dva nápadníky.Ozefa a Francka.Ozef už měl také okolo třicítky byl to od mládí vyhlášený robař.Francek zasejc byl po tatíčkovi a dost pil.Nekdy by sa dalo řéct,že chlastál jak jalúvka.Lojzka přišla za maměnkú by jí poradili,že kerého si má vzít.Maměnka jí pravili no jisto Ozefa.Lojzka krútila hlavú a říká maměnce-dyť on je na roby.No a co-pravili maměnka-to mu tak dlúho nevydrží,ale pití drží chlapa až do smrti!
28. 11. 2009 | 18:12

zahara napsal(a):

Nevim proč jsem si vzpomněla na vyprávění tety Kateřiny o Květince Martě ze Saturnina :-)))
Ale je vždycky dobré slyšet,že TO jde...Já taky doufám,že to doklepeme spolu až do konce...Myslím že důležitý je ve vztahu,kromě tachles taky humor.Kdo se umí zasmát, a to i sám sobě,má alespoň u mě velký plus :-)
Mějte se a smějte se
28. 11. 2009 | 20:08

Eliška II napsal(a):

taky jsem znala jednu Lojzku. Byla to "stará panna" a ve svých 39 se "musela" vdávat. Narodila se jí holčička a Lojzka byla pěkně zjemněná. Stala se z ní krásná maminka. To je vlastně všechno, jen snad, že láska dělá divy...
29. 11. 2009 | 00:40

Eliška II napsal(a):

vlastně jsem znala ještě jednu, docela sebevědomou, emancipovanou, co se nikdy nechtěla vdávat. Pak jednou přemýšlela, jaký dárek má dát muži, o němž všdšla, že ji skutečně miluje.Tak mu dala k narozeninám vyplněné papíry ke sňatku. Nejenže udělala radost tomu muži, ale také spoustě kamarádům, kteří přišli tuhle událost oslavit, ale vlastně i sobě, protože poznala, že láska dvou lidí nemá na světě konkurenci. Tak to přeje všem lidem, kteří vědí co je mít rád..
29. 11. 2009 | 00:54

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat..
http://storm.interzet.ru/up...
29. 11. 2009 | 15:01

Ládik napsal(a):

A co teprve láska ke straně! Viléme?
29. 11. 2009 | 17:06

Pípa napsal(a):

Pane autore, zajímavý příběh. Myslím ten váš krásný pár. Ale něco mi tam nesedí. Ti lidé museli být ještě chytřejší a rafinovanější než dávali najevo. A že toho dávali najevo hodně.

Jinak, při vývoji dnešní vědy, kdy vědci dovedou vyfotit co se děje v mozku při zamilovanosti, je prokázané, že všechno je jenom chemie. A pokud si vzpomenu na svá mladá léta, tak také fyzika.

Omlouvám se za cynizmus, napsal jste to krásně. Nechci vám to kazit svými moudry z přítmí mého pokoje.
29. 11. 2009 | 22:30

jaryn napsal(a):

Aby vztah, potažmo láska, neslábla, musí fungovat dvě základní věci. Zaprvé musí být jistá vnitřní "podobnost" obou členů páru, a zadruhé jsou to maličkosti. Desítky, stovky, tisíce drobností, kterými jeden druhého potěší, pohladí, dají najevo zájem a pozornost. That´s all....
30. 11. 2009 | 10:08

Vysedlina pathologická napsal(a):

Pabe Kurasi, Vy píšete takové hezké články a knihy o lásce a o ženách a přitom nesnášíte, když ženy samostatně přemýšlí a není jen tak podřídivá, já to můžu docela určitě vědět.
30. 11. 2009 | 10:31

Vysedlina pathologická napsal(a):

Kdo to psal přede mnou? Jo, vlastně já, to je ostuda!!
30. 11. 2009 | 10:34

Eva napsal(a):

Co udělat s člověkem, který více jak po dvaceti letech manželství odejde od rodiny, 2 roky se rozvádí a po 4 měsících po rozvodu se chce k už bývalé manželce najednou vrátit? Dá se 2x vstoupit do jedné řeky? Je to také podoba lásky? Co říkáte, znalci?
02. 12. 2009 | 21:31

Tužka napsal(a):

Pro Eva. Ještě trochu tuhy ve dřevě zbývá,tak napíšu,že znám dokonce tři manželské páry,které se rozvedly, a znova sešly,jeden měl i veselku na radnici,s hostinou,vnoučaty..,další spolu žijí jen tak. Ale dvakrát vstoupit do jedne řeky a omývat se těmi samými kapkami, nelze. Bude se muset asi "NĚCO SLEVIT A NĚCO PŘEKOUSNOUT".
03. 12. 2009 | 21:15

skeptický napsal(a):

To paní Khonová přijde na rok předem vyprodaný koncert.Sál našlapaný,za ní jedno místo vedle paní Roubíčkové prázdné.

Tak se o přestávce ptá :

Jak to,sál vyprodaný a pořád tu nikdo nesedí.
Prý to je manželovo místo,on umřel.

A proč to nepřenecháte nějakému příbuznému nebo známému?

Oni jsou všichni na pohřbu.
05. 12. 2009 | 03:12

Free Ringback Tones napsal(a):

good article thanks you very much for your information
19. 03. 2010 | 03:11

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy