Světu vládnou emoce

30. 01. 2010 | 11:31
Přečteno 6451 krát
V ideologické atmosféře 20. století rozdělovaly svět konfliktní politické modely – socialismus, fašismus, kapitalismus. Dnešní svět je definován emocemi, které v tom či onom národě převažují, ovládají jeho psychologii a vnímání druhých a diktují mu jednání. Podle emoce, která nás ovládá, můžeme předpovídat své budoucí jednání a vývoj.

Od této premisy odvíjí v knize The Geopolitics of Emotion: How Cultures of Fear, Humiliation and Hope Are Reshaping the World (Geopolitika emocí. Jak kultury strachu, ponížení a naděje mění svět) analýzu dnešního a odhad vývoje budoucího světa francouzský politolog s americkým vzděláním Dominique Moïsi – někdejší profesor Harvardovy univerzity a Ecole nationale d’administration a v současnosti College of Europe ve Varšavě.

Hlavními emocemi dělícími dnešní svět nikoli do dvou, ale tří výrazně odlišných bloků jsou strach, naděje a ponížení. Strachem a s ním spojeným pesimismem, poklesem tvůrčí energie, ztrátou sebevědomí a pudu sebezáchovy trpí téměř celá západní civilizace. Naděje a s ní spojený optimismus, sílící tvůrčí energie a vitalita pohání Čínu a Indii, které vyrůstají v ekonomické obry předhánějící Západ. Ponížení a s ním spojená beznaděj a bezmocnost přecházející postupně v nenávist, touhu po pomstě a destruktivnost pak zmítá islámskými státy. Ostatní části světa, jako jsou Rusko, Jižní a Střední Amerika či Afrika, tápou mezi těmito třemi bloky. Do kterého z nich se zařadí, bude záležet na emocích, které u nich převládnou.

Ve vyváženém poměru jsou všechny tři emoce potřebné k zdravému životu. Problém nastává, převáží-li jedna příliš nad ostatními dvěma. Zdravá míra strachu nás chrání před nerozvážným sebedestruktivním furiantstvím. Přílišný strach nás však dokáže paralyzovat až k nečinnosti. Potřebná míra naděje nám dává energii k životu a tvorbě. Přehnaná míra naděje může vést k sebeklamu a utopii. Zdravá míra ponížení zmírňuje arogancí a agresivitu. Přílišné ponížení však degraduje, protože v nás vyvolává zášť a touhu po pomstě.

Chceme-li zjistit, oč konkrétní národy či státy v dnešním světě usilují a jaký to na nás může mít dopad, je třeba pochopit, která ze tří emocí u nich převládá, jak vznikla, jak se udržuje při životě a jak se k nám vztahuje – jak jsme k ní přispěli, jak ji můžeme změnit či jak se jí bránit. Dnešní konflikt Západu s islámem zhuštěný v konfliktu izraelsko-palestinském je střetem emocí strachu a ponížení. Islám, jehož rozmach Evropa zastavila v 17. století, viní Západ – „sionisty a křižáky“ – ze všech svých nesnází. Reaguje na to tím, že si od něj vynucuje satisfakci.

Oproti tomu Asie, která se kdysi cítila podobně ponížená Západem a ještě víc Japonskem, se naopak rozhodla vzít na sebe odpovědnost. Chce se stát učenlivým žákem Západu a trumfnout jej v jeho vlastních kvalitách, aniž by přitom potřebovala přebírat jeho ideové hodnoty – například demokracii a lidská práva v případě Číny či omezení korupce v případě Indie. Získává sebedůvěru, že jednoho dne může Západ ekonomicky ovládnout. Nemá proto potřebu si na něm léčit mindráky a soustřeďuje se na realistické naděje v lepší budoucnost. Zároveň však sleduje, jak Západ stále víc propadá strachu ze zchudnutí, ztráty moci a kulturní identity, krachu finančnictví, nedostatku energetických zdrojů, terorismu, expandujícího islámu a z tvrdé ekonomické konkurence Asie. Strachu z toho, že ztrácí kontrolu nad vlastním osudem.

Ve srovnání s Číňany nebo Indy se dnes západní člověk dokáže mnohem hůř mentálně i fyzicky přizpůsobovat měnícím se okolnostem. Je proto v akutním nebezpečí sílící destabilizace a ekonomického i politického úpadku. Navíc prochází obdobím slábnutí kulturní identity, hodnot, předností a výdobytků, a tím i sebevědomí a pudu sebezáchovy. Je proto snadněji porazitelný.

V tomto stavu jej ponížený a rozzlobený islám shledává zranitelným a vhodným terčem pro novou expanzi, jejímž cílem je vyřídit si se Západem účty. A nesebejistý, nadmíru sebekritický a hodnotově zrelativizovaný Západ na to reaguje dvěma způsoby, které však jsou kontraproduktivní, neboť je řídí strach. Jednak v islámských zemích – ze strachu o energetické zdroje a z organizovaného terorismu – zbrklými a nedomyšlenými vojenskými zásahy, které v nich posilují emoce ponížení a nenávisti. Jednak doma – ze strachu nevyprovokovat k větší nenávisti – ústupky vůči požadavkům rostoucího počtu přistěhovaných muslimů.

Moïsi zaostřením na identifikaci emocí nabízí nový pohled na vývoj světa. Ten bude záležet na tom, dokáže-li svět své emoce zvládat a ve vztazích s druhými je překonávat, aby neexplodovaly v katastrofální globální konflikt. A nabízí naději vycházející z drobných náznaků. V Asii je to reálná možnost pokračující prosperity a její humánnější distribuce. S růstem střední třídy – v Indii a Číně se na bezpečnou ekonomickou úroveň vyšplhalo už celkem sedm set milionů lidí – se zároveň zmenšuje i procento strádajících. Nakažlivou emoci naděje od Číny a Indie pomalu dostávají i sousední státy Indočíny, Filipíny a dokonce Malajsie a Indonésie, kde většinu obyvatel tvoří muslimové. Japonsko, Jižní Korea a Singapur již patří ekonomicky i politicky k Západu a ostatní Asiaté je i tak vnímají.
Čína navíc vytvořila s bývalými sovětskými asijskými republikami nové ekonomické uskupení nazvané „Šanghajská skupina“, v níž by čínská dynamika mohla převládnout nad vlivem islámu. Podobně by čínský vliv a ekonomická přítomnost mohly zapůsobit v Africe.

Uvnitř islámu se z emoce ponížení začínají vymaňovat Spojené arabské emiráty, v nichž s rostoucím ekonomickým sebevědomím slábne náboženská agresivita a nenávist vůči Západu. Další naděje spočívá v sílící statečnosti ponižovaných islámských žen, například v Íránu. Z ní by mohla vzejít nějaká humanističtější reforma islámu podobná evropskému osvícenství. Nerovnoprávnost žen a jejich nepřítomnost v ekonomice a politice patří k příčinám přetrvávající zaostalosti islámských zemí a jsou i hlavní překážkou jejich ekonomického a kulturního růstu na úroveň ostatního globalizovaného světa, připomíná Moïsi.

Pro nás jsou však nejdůležitější řešení, která Moïsi nabízí pro upadající vystrašený, nejistý a zmatený Západ. Nebude to snadné, protože to musí být spojeno s vědomím, že globalizací Západ ztratil světové prvenství. A bude se muset sžívat s bohatšími a vlivnějšími Asiaty a agresivnějšími muslimy, kteří se nedožadují jen naší běžné tolerance, nýbrž mimořádné úcty. Pokud se s tím nenaučíme žít tak, abychom si zachovali přirozenou důstojnost a pevné místo v měnícím se světě, mohli bychom ze samého strachu brzy skončit v ponížení.

Dále si potřebujeme uvědomit, že strach je sice v tuto chvíli naší dominantní emocí, ale že je jen emocí, nikoli realitou. Emoce strachu, se kterou žijeme, však postupně může realitu vytvářet a stát se sebenaplňujícím proroctvím. Zároveň však může být strach východiskem k řešení – nástrojem k odstranění jeho reálných příčin. Proto musíme identifikovat, z čeho všeho máme konkrétně strach a proč. A poté začít rozlišovat mezi skutečně nebezpečnými hrozbami, jimž se musíme příslušnými způsoby bránit, a hrozbami pomyslnými nebo poměrně neškodnými. Zbytečný strach z nich nás totiž okrádá o energii, jasnost myšlení a schopnost interakce s okolním světem.

To na jedné straně. Na druhé potřebujeme obnovit důvěru v naše kulturní a civilizační dědictví a demokratický model a začít je opět pracně pěstovat a ctít. „Strach, kterým teď trpíme, přímo souvisí s oslabením demokratického ideálu. Kultura strachu zužuje kvalitativní odstup, která kdysi existoval mezi demokratickými a nedemokratickými režimy. Strach totiž nutí země k porušování vlastních morálních principů založených na přísném dodržování zákona,“ připomíná Moïsi varování, jež se v dějinách demokracie mnohokrát potvrdilo. A vybízí nás, abychom emoci strachu vyměnili za emoci naděje.

Moïsi končí tím, že chce-li Západ přežít v měnícím se světě, aniž by mu dominoval, musí v sobě obnovit smysl pro univerzální hodnoty, které tvoří základ jeho existence, bránit je, pěstovat a udržovat při životě, aby zůstaly světu k dispozici. To je jeho jedinečný příspěvek světové civilizaci. Bez něho světu hrozí chaos.

Vyšlo v týdeníku EURO

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

skeptický napsal(a):

Je to stále boj náboženství.To jsou ty univerzální hodnoty,které nám chlupatá ruka humanismu čtyřista let podkopávala,zaváděla náboženství na scestí paskvilů TV kazatelů za dolar,a která otevřela dveře nekompatibilnímu přistěhovalectví a umlčuje a podvrací západní civilizaci ideologiemi vydávanými za vědu,znemravńováním,podporovanou korupcí a tzv.korektností,vše pod pláštíkem demokracie.

Je to o vymýcení křesťanství:Přistěhovalectví je nástroj.Motivace je nenávist.
Komu to slouží?
30. 01. 2010 | 11:55

skeptický napsal(a):

P.S.

Řešení navrhovaná citovaným autorem zavání předem kapitulací.Jediné řešení je říci a dost,a to dokud je čas.Pozdější konflikt je nevyhnutelný,řekl bych i plánovaný.Ať se mezi sebou vybijou.Jméno hry je lež a manipulace.
30. 01. 2010 | 12:03

skeptický napsal(a):

P.P.S.
Světu nevládnou emoce,nýbrž zločinci.
30. 01. 2010 | 12:11

F. Adamec napsal(a):

Obřízka, siření HIV, terorismus a mise USA
---
České ženy mohou propadnout svodům neznámého milostného zážitku, americká "obřízkománie" jim může vnuknout představu, že jedině obřezaní jsou ti praví. Ve Spojených státech je obřezáno asi 80 procent dospělých mužů (jejich podíl ale každoročně klesá), ve Velké Británii zhruba 12 procent. Ve Francii, Belgii či Německu pak podíl obřezaných mužů narůstá. Zcela běžná je obřízka v afrických zemích. Zcela výjimečná je pak obřízka ve Středomoří či Jižní Americe, zákrok se neprovádí ani ve Skandinávii a u nemuslimského obyvatelstva Asie. U Židů by měl být zdravý syn obřezán osmý den po narození. Hiltler, Bush a Clinton o tom věděli. Podle doporučení obřezaných z WHO (Světové zdravotnické organizace) a UNAIDS je vhodné uvažovat o mužské obřízce jako prevenci HIV v oblastech, kde příčinou epidemie HIV je šíření orálním, analní, homo a hetero sexuální stykem a kde obřízka není ještě rutinně prováděna.

Dítě má právo na matku i na otce - Prvořadým účelem petice je zabránit neuváženému kroku – děti se nesmějí stát kompenzační pomůckou homosexuálů. Proklamaci „zájem dítěte je vždy na prvním místě“ je nutno prakticky naplňovat. Tato petice ovšem může posloužit i k diskusi o postavení dětí vůbec: nemohou se hájit ani vznášet své požadavky na politiky. Je na nás, dospělých, nakolik budeme hájit jejich potřeby. Třeba i proti svým osobním zájmům. O šikaně či sexuálním obtěžování dětí podofilními učiteli, vychovateli a psychiatry se občas mluví, ale už se mlčí o jiném obtěžování, např. agresivní televizní reklamou, brutalitou na CT, NOVA, Prima... z sadisticke produkce vyvolenych a obrezanych v Holywoodu.

27.1.2010 Redakce Colour Planet:
Nejvíce HIV pozitivních připadá na Prahu (zde je k poslednímu listopadu evidováno 631 HIV pozitivních osob), Středočeský a také Jihomoravský kraj. Naopak nejméně HIV pozitivních je hlášeno na Vysočině (15) a v Pardubickém kraji (16). V listopadu '09 bylo v České republice nahlášeno 10 nově diagnostikovaných HIV pozitivních. Od počátku roku 2009 bylo zjištěno již 136 nových HIV pozitivních případů. Největší nárůst zaznamenal minulý měsíc Jihomoravský (3) a Plzeňský kraj (3). Za zmínku stojí, že v listopadu 2009 přibyl v Praze jen jeden HIV pozitivní. Celkový počet HIV pozitivních v ČR dosáhl počtu 1325 osob (absolutní počet do roku 2009). V České republice onemocnělo AIDS již 288 lidí. V listopadu 2009 se AIDS rozvinul u čtyř osob, jeden člověk tomuto onemocnění podlehl.V ČR bylo k 30. listopadu 2009 evidováno 324 HIV pozitivních cizinců bez trvalého pobytu (nárůst 4 osoby oproti říjnu 2009).

Dítě má právo na matku i na otce - Prvořadým účelem petice je zabránit neuváženému kroku – děti se nesmějí stát kompenzační pomůckou homosexuálů. Proklamaci „zájem dítěte je vždy na prvním místě“ je nutno prakticky naplňovat. Tato petice ovšem může posloužit i k diskusi o postavení dětí vůbec: nemohou se hájit ani vznášet své požadavky na politiky. Je na nás, dospělých, nakolik budeme hájit jejich potřeby. Třeba i proti svým osobním zájmům. O šikaně či sexuálním obtěžování dětí podofilními učiteli, vychovateli a psychiatry se občas mluví, ale už se mlčí o jiném obtěžování, např. agresivní televizní reklamou, brutalitou na CT, NOVA, Prima... z sadisticke produkce vyvolenych a obrezanych v Holywoodu.

USA - military State of the Union, Obama vyhlasil ve sve pokrytecke a samolibe reci o stavu unie boj s nezamestnanosti. Homosexualove, sexualni devianti a neukojeni bachari budou konecne zrovnopravneni, v armade USA. Obama resi dilema: Reagan, ci Clinton, se svymi valecnymi zidoporadci a investory bude opet stavet hladovou zed a zeleznou oponu mezi bohatymi a chudymi regiony a lidmi. Obnovi zed narku v Jeruzaleme pro rasisty z USA, sionisty a jaderne okupanty domorodcu po celem svete. Podle odhadu maji USA nyni v aktivni sluzbe 1,25 milionu vojaku a vojand, 700 000 armadnich civilistu a "outsourcovanych" pracovniku bezpecnostnich agentur, nejen u bojovych a teroristickych jednotek, a utajeny pocet soukromych a zahranicnich zoldneru, militantnich a sexualnich deviantu. USA pro ne provozuji po celem svete 800 - 1 000 zakladen. Komunista Fischer zprostredkuje zlocincum utajeny americky vojensky vyzkum a vyvoj na univerzitach CR, viz inzeraty na uradech prace CR.
30. 01. 2010 | 12:26

tiberius zann napsal(a):

skeptický

"Je to o vymýcení křesťanství"

tak už aby to bylo, ostatně neexistuje lepší důkaz platnosti evoluce než je křesťan.
30. 01. 2010 | 12:29

skeptický napsal(a):

TZ
Tak přiložte ruku k dílu,jde o dobrou věc.Dnešek je na to jak dělaný.
Jen aby si vás nakonec taky nespletli.
30. 01. 2010 | 12:40

Tencokida Hnuj napsal(a):

Jenže co s mrtvým Bohem ? Vykopat a restaurovat ? Nechutné. Lhát si, že umřel, ale vstal z mrtvých ? To už tu jednou bylo, začalo to solidně, průběh byl značně projímavý a konec vyvrcholil chronickou zácpou.
Co když ten pravý Bůh je Vesmír ? Nepoznaný, nepoznatelný, nikým nestvořený, neobsažený v ničem konkrétním a přitom jsoucí ve všem, nekonečný, ....
Bude to ještě dlouhá cesta, od pověr, kultů a zákazů k univerzálnímu etickému náboženství tohoto skutečně Jediného Boha.
Jenže jiná cesta není, pokud nechceme aby Bůh znova zemřel, tentokrát ale definitivně, protože tu už nezbude nikdo, kdo by ho hledal.
30. 01. 2010 | 12:41

skeptický napsal(a):

Jde o návrat k rozlišení dobrého a zlého a nebát se pojmenovat věci pravými jmény.
30. 01. 2010 | 12:44

Tencokida Hnuj napsal(a):

skeptický
Souhlas. Začít Konfuciem.
30. 01. 2010 | 12:51

tiberius zann napsal(a):

skeptický

co je dobro? kdo jsou ti dobří?

nebát se pojmenovat věci pravými jmény

co začít u sebe například uctívám modlu na kříži (totemu) jsem modloslužebník, věřím fikci, mé náboženství má víra je vylhaná....
30. 01. 2010 | 13:20

Jan Žura napsal(a):

Sedm miliard lidí je ovládáno 6.000 nejmajetnějších a nejvlivnějších lidí. Samozřejmě za pomoci médií, armády a náboženstvím. Naděje, že se to změní, není naprosto žádná. Nebo pane Benjamine Kurasi je? Prosím o návrh řešení a Váš osobní příklad při jeho realizaci. Možná se i připojím.
30. 01. 2010 | 13:53

hovorka11 napsal(a):

Hezký a pravdivý článek.
Problém demokracie vidím, že si ji začali přisvojovat nejvlivnější monopolní společnosti (bankovní, těžařské, výrobní), které likvidují konkurenci, ovládají politiky a reálně zamezují vlivu obyvatel na průhlednost ekonomiky a zvyšování životní úrovně bez cíleného zadlužování bankovním monopolům. Je to smrtící vazba do zpětné spirály.
Jestli se podaří indům a číńanům nejít v našich stopách, tak i při režimu, kde se nezastírá kde končí právo občana (u nás to nevíme, dokud se nepřesvědčíme, kdo skutečně vládne), mají větší perspektivu než my, kteří se od demokracie a tržního hospodářství v průhledných mantinelech jasně odkláníme.
Co se týče Íránu, tak je to ekonomicky rostoucí stát s na islámskou zem slušnými právy pro ženy a je jen otázkou času, kdy bude více demokratický ( jestli tam nevtrhnou američani).
Problém vidím, že by mohl sjednotit arabské státy a zkomplikovat život těžařským monopolům ( tím i nám). Proto jaderná mocnost Izrael je tolerována (ne -li podporována) v aktivitách, které by byli na našem kontinentě nepřijatelné !
30. 01. 2010 | 14:00

Tencokida Hnuj napsal(a):

Jan Žura
Zakázat vesmírné lety. A vůbec výzkum kosmu a podobné nákladné akce. Beztak slouží jenom k tomu, aby až těch 6000 lidí učiní Zemi neobyvatelnou, měli kam zdrhnout. Jako první krok jeví se mi tento návrh jako docela rozumný. Za ušetřené peníze bychom mohli založit Ústav pro výzkum emocí a jejich vliv na úpadek náboženství ve střední Evropě.
Roční rozpočet by mohl být řádově 186,7 milionů Kč, ale nebránil bych se i jakékoliv smysluplné diskusi, která by toto číslo zpochybnila směrem nahoru. Budova by měla mít tři patra a nanejvýš dvě křídla. Každé z nich musí mít dva boční vchody s dveřmi otevírajícími se zevnitř. Okna prvního patra budou směrována k jižní straně, s částečným bočním pohledem do školního dvorku. Z jídelny ústavu bude možno vycházet jak dveřmi vedoucími do atria tak také dveřmi přímo k výtahům. Kuchyň bude situována směrem k jihu a..........
P.S. Další návrhy vítány.
30. 01. 2010 | 14:06

n.o.s napsal(a):

hovorka11

...Problém demokracie vidím, že si ji začali přisvojovat nejvlivnější monopolní společnosti (bankovní, těžařské, výrobní), které likvidují konkurenci,...
omyl přesně tito si ji vytvořily ostatně neměli ani jinou možnost! měli prostředky ale neměli majetky a aby získaly majetky použily lůzu na ulici která svrhla feudalismus.

dnešní demokracie není demokracií (není to vláda lidí je to vláda určitého typu lidí) jedná se o geniální koncept - lidé se domnívají že si vládnou sami ve skutečnosti vládne několik bezcharakterních loutek v ČR např.: členové senátu a parlamentu

volby jsou jen iluze střídání několika stran přičemž tyto jsou zcela identické, ty tzv. spory jsou pouhé divadlo pro veřejnost
30. 01. 2010 | 14:15

Baba napsal(a):

Každou chvíli z nějaké bárky vystoupí pár domorodců nesoucích kuchařům svazek právě ulovených ryb, abyste věděli, že ryba, kterou jíte k večeři, byla vylovená před pár hodinami.
30. 01. 2010 | 14:41

Paterik napsal(a):

Abychom se dorovnali Indům nebo Číňanům, museli bychom obnovit svou schopnost dřít co nejvíc za málo peněz. Přebujelý sociální systém, byrokracie a nepříznivý demografický vývoj nás táhnou k zemi. Abychom se zbavili strachu z Islámu, museli bychom se vymanit ze závislosti na ropě. Obávám se ale, že nic z toho v dohledné době nehrozí.
30. 01. 2010 | 16:01

Vědma napsal(a):

Tzv. západní civilizace jde do kytek tak jako v dějinách všechny rozvinuté před ní. Žádné kecy politiků všech směrů tomu nemohou zabránit. A jejich skutky už vůbec ne. Zatím vše spíše urychlují. Tak se těšme na horší a horší časy.
30. 01. 2010 | 17:43

skeptický napsal(a):

Tiberius Zahn

Zkuste tohle říci o zbývajících západních náboženstvích jednoho boha,a máte na krku nějaký nenávistný spolek.

Právě o téhle náboženské nenávisti co tu předvádíte mluvím.Máte to z domova,nebo ze školy?
30. 01. 2010 | 17:58

Komunisti vládli zodpovědněji. napsal(a):

Celou západní civilizaci pohřbívá 100let stará korupční demokracie a politika války,bezpráví,pýchy a blbosti,a finančních zlosynů z USA.
30. 01. 2010 | 19:01

Pípa napsal(a):

Autor,
výborný článek. Moc potřebný. Je nejvyšší čas, abychom se vzpamatovali nebo bude brzy zle. Pronárody a pakultury nás převálcují jako nudli.
Skeptický,
křesťanům vládnou zajordánci. Těm bohužel na jednotlivých národech nezáleží. Nemají pro místo a národní cítění smysl a ve finále je oslabují.
30. 01. 2010 | 20:53

mm napsal(a):

Kvalitni clanek,vyborne napsane,bohuzel smutne,ale i tak dekuji!
30. 01. 2010 | 23:25

Důchodce68r napsal(a):

Ano. Zajímavý článek. Zajímavý pohled na vývoj. Souhlasím.
Ale teď prakticky. Měli by si ho přečíst u nás především Paroubek, Topolánek, Kalousek, poslanci a senátoři. A poté "obnovit v sobě smysl pro univerzální hodnoty ...".
Zatraceně! Jak je k tomu donutit? Je nás deset milionů, a jsme na ně krátcí. Asi přece jen tomu světu hrozí chaos. Chmurná to vyhlídka.
31. 01. 2010 | 01:59

jogín napsal(a):

Souhlas, vliv emocí je popsán výstižně. Rozum používáme hlavně ke zdůvodnění emocionálních rozhodnutí. Jenže vznik příslušných emocí je věc podstatná. V euroatlantické oblasti bych ji připsal působení základního ekologického zákona: Když není populace limitována dravci nebo potravou, je limitována parazity. A parazity máme jak pilné, tak líné, jedni hrají na lidskou solidaritu a vědí, že kvůli soucitu je nenecháme chcípnout, druzí vymýšlejí kam se vmáčknout mezi producenta a spotřebitele, aby urvali co nejvíc. Protože v tlupě bylo po miliony roků nejdůležitější věřit vůdci, aby skupina fungovala jako celek, jsou lidé ochotní spolknout i s chlupama skoro každý nesmysl, od duchů a bohů až po neviditelnou ruku trhu. Obávám se, že náprava bude vyžadovat prvotřídní katastrofu.
31. 01. 2010 | 12:32

Kritik napsal(a):

Pěkný článek.

Již si můžeme začít zvykat, že lidé kolem nás konečně začínají uvažovat, že svět není jen materialistický a téměř nic nelze vysvětlit pouhým animálním bojem o přežití. Ti zarytí evolucionáři, kteří věří na proměnu žhavé hmoty prvotního vesmíru až do lidských bytostí, teď dokonce mluví o "chybách evoluce" (to bylo v MfD). Nicméně, článek je jedním z důkazů, že o žádné chyby nejde. Pravdu o sobě samých pak musíme hledat jinde, zkuste to také (více viz například http://kabrt.hewer.cz/ ).

Zajímavé skutečnosti přinesl dvoudílný, v minulém a předminulém týdnu na ČT2 odvysílaný dokument "Proč se psi smějí a šimpanzi pláčou" ( http://www.ceskatelevize.cz... ). Dokonce chování zvířat ovlivňují veskrze emoce a u primátů dokonce jen 5 % starost o potravu.

Kdo to nepochopí, ten zřejmě již nedokáže pochopit vůbec nic.
31. 01. 2010 | 15:38

Vico napsal(a):

Když nám pan Kuras nezprostředkovává své autentické myšlenky, ale jemu názorově tak či onak spřízněného autora, vznikne velmi dobrý článek.

Moisi svými úvahami je zářný příklad všeho dobrého i zlého na naši západní kultuře. Je to mimo jiné sebekriticizmus a to někdy takového rázu, že jej i naši bolševici používali jako důkaz o přednostech reálného socialismu před "zahnívajícím" kapitalismem.Jenže ta nespokojenost se sebou samým je jednou z našich "západních" předností.

Západ se ústy své elity vždycky takto zpochybňoval a relativizoval své civilizační/jakkoliv v toku času přechodné/ vítězství.

Pochvala přednosti civilizačním soupeřům má však i u Moisiho hořké jádro.Indie/největší demokratická země světa/ se od nás tedy liší větší mírou korupce/?/. To je věru nepotěší. A Čína neexistencí demokratického systému. Já soudím, že pokud v Číně po ekonomické reformě nebude následovat reforma politická, bude pro tuto zdaleka ne jednolitou zemi zle. Ten, kdo měl jen misku rýže, a teď už sní o nějakém malém autíčku, je zatím spokojený. Jenže všeho dočasu.Možná, že tito velcí giganti /plus Brazílie/ se budou více podobat západu tak jako nyní Japonsko.

Muslimský svět budí v Západu strach. Asi takový, který budili zoufalí kamikadze u vítězících amerických mariňáků. Muslimové celá dlouhá staletí nepoznali při svém tažení opravdovou porážku. Nyní každým dalším rokem ztrácejí na zbytek světa. Kdyby se mohli podívat o Štědrém večeru do díry v ledu "Hoj ty Štědrý večere..." uviděli by jen zmar. Jediným trumfem je pouze ropa, která by však bez nenáviděného postindustriálního Západu zůstala jen bezcenou páchnoucí tekutinou, která pro velbloudí karavany nemá použití a druhým trumfem jsou dělohy muslimských žen.

Saracéni, jejichž jedinou účinnou zbraní jsou dělohy jejich zahalených žen! Odtud ta stravující zloba a nenávist.
Je příznačné, že Moisiho úvahy přesto vyznívají bezútěšně pro Západ.A to je dobře. Vždy tomu tak bylo.
31. 01. 2010 | 16:27

Tencokida Hnuj napsal(a):

Vico
Bez pochyb není pokroku. Jenže o jistých věcech by se pochybovat nemělo ! Které to jsou ? Univerzálie jako láska, humanismus a tolerance...Jenže - starým mýtům už nevěříme, nové nemáme. Tak se spíše babřeme s korekcí symbolů a pojmů, než bychom se trápili tím, jak je odbanalizovat a žít jimi.
Pokud Čína půjde cestou "malé auto do každé rodiny" obávám se, že za nějaký čas nebude ani Čína, ani Západ.
Teokracie v Evropě fungovala cca 1400 let.
V muslimském světě funguje zatím tak 1300.
Tak jim těch 100 let ještě přejme, ne ?
Zatím můžeme třeba stavět fotovoltaické, větrné či jaderné elektrárny, podnikat občasné křižácké výpravy, infiltrovat Al Kajdu a těšit se na to, až Arabům dojde ropa. Nebo nám trpělivost.
31. 01. 2010 | 17:30

Vico napsal(a):

Tencokida Hnuj : S tím malým autem do každé čínské rodiny jsem to nemyslel doslovně. Chtěl jsem jen naznačit, že "Číňan" pro sebe objevil kouzlo konzumního života. Už samotný tento fakt ho zřejmě bude směřovat lehce od Konfucia k Santovi :)

Na Západě se mýtům nikdy přehnaně nevěřilo a když tomu tak přechodně bylo, nevedlo to k ničemu dobrému. Velmi "mýtické" bylo kupříkladu nacistické Německo.

Teokracie v Evropě rozhodně nefungovala 1400 let. Vzpomeňte, že velmi brzy, ne-li vždy, se dodržovala zásada -Dávejte to, co je císařovo, císaři, a co je boží, Bohu-.

Naopak Řím, na jehož troskách vyrostl západní civilizační okruh,vybudoval svůj staletý Pax romana mimo jiné na tom, že na dobytém území nechal poraženým jejich božstva.

Západ v dnešní podobě vytvořila Renesance. To se to tehdy taky zpochybňovalo ve velkém. Netočila se jen Země kolem slunce, ale hlavně držitelům tradic jejich vlastní hlava kolem dokola.

Dobře to dopadlo.
01. 02. 2010 | 09:36

Olga napsal(a):

Čtu pro poznání. Zajímají mě názory lidí obecně. Společným problémem je podle mě vytěsnění Boha z našeho života. Když se zamýšlím nad životy moudrých, tak to byli věřící v Boha. Vzpomenu jen Komenského nebo Husa. Je třeba si uvědomit, že vlastně žijeme v tom labirintu.
01. 02. 2010 | 09:49

hovorka11 napsal(a):

n.o.s.
Máte pravdu.
Přírodní zákony jsou však jasné:
chytří a schopní se nepotřebují zviditelňovat a dělají si svou práci a nepotřebují si něco dokazovat a jsou na veřejnosti neviditelní.
Ty kteří jsou neschopní, ale ctižádostivý jsou daleko agresivnější a schopní skoro všeho a o tom to je- jsou "na vrcholu" manipulací s lidmi- tak to funguje u nás, Marek Benda je zářným příkladem.
01. 02. 2010 | 09:51

Olga napsal(a):

oprava : labyrintu
01. 02. 2010 | 10:02

Tencokida Hnuj napsal(a):

Vico, já si myslím, že
Hitlerův mýtus byla porucha osobnosti zřejmě obsesivní nekrofilie kombinovaná masochismem projikovaných na Židy). Že mu na to skočila taková masa lidí, je skryto kdesi v archetypáním totemismu análně hromadícího charakteru 19. století, tradici luteránství a primitivního antisemitismu, založeném na pověrách, nevzdělanosti a zdánlivě pouze karikujících pojmech jako je např. Judensau. Také frustrace z výsledků 1. světové války německému měšťákovi nijak nepomohla vyrovnat se se ztrátou svého zakotvení v kultuře a náboženství.
Teokracie je asi vskutku nešťastný pojem. Když si ale uvědomíme, KDO ovládal duše velké většiny obyvatelstva Starého, částečně i Nového, Světa, není můj názor zase tak daleko od reality. Měl jsem na mysli spíše mýty pohanské ( a tím podle kategorií římské církve především antické).
Římané nechávali povětšinu lokální náboženství tam, kde nalezli slabou, nebo kolaborující světskou vládu a to do doby, dokud místní obyvatelstvo alespoň formálně projevovalo úctu římskému státnímu kultu.
Západ v dnešní podobě vytvořil dialog mezi hloupostí(pověrami, dogmaty, fatalismem..),rozumem a citem. Že se tento dialog neobešel bez stamiliónů mrtvých je asi zakódováno někde v samé biologické podstatě druho Homo sapiens a tak o tom můžeme vést diskuse, můžeme tím opovrhovat etc., ale to je asi to jediné, co se stím dá dělat.
Znovu tvrdím - muslimové potřebujou ještě tak 100 let, ne vojenské kampaně ve stylu křižáckých výprav a naivní snahy o export naší reálné demokracie.
01. 02. 2010 | 11:49

Vico napsal(a):

tenco...: OK.
Určitě se shodneme na tom, že muslimové nepotřebují vojenské kampaně ve stylu křižáckých výprav a ani vnucování našich představ, jak by si měli uspořádat svou společnost, dodávám.

Zapomeňme na Fukujamu.
01. 02. 2010 | 12:04

Tencokida Hnuj napsal(a):

Vico
Vyprošuji si abyste mě nazýval familiárním tenco. Buď mi Vykejte (což ovšem může díky fonetickému přepisu japonského HNUI vyznívat poněkud pejorativně) anebo radši Tykejte.
P.S. Familiární tenco zní stejně nechutně jako třeba odeeska či topka.
01. 02. 2010 | 14:43

mil napsal(a):

Nenašla jsem nic pevnějšího než je Kristus, na něm člověk může spočinout, důvěřovat mu, v něm mít svou hrdost, věřit si, protože vím, že jdu za Pravdou. V životě je potřeba mít věci vyhraněné, světlo, tma, pravda, lež, vnímat ostatní lidi, nevyvyšovat se nad ně, pomáhat jim, radovat se z toho, když se jim něco povede, odpustit jim. Ježíšovo srdce je jiné, než srdce lidí. Jeho láska pro lidi je tak vášnivá, tak upřímná, tak opravdová, těžko to vypsat slovy. My lidi jsme pěkní darebáci, zneužíváme cokoliv a kohokoliv, ale Bůh se zneužívat nenechá. Po čase všechno vyjde najevo, až před ním budeme stát, nebude mít nikdo výmluvu. Pravda, nebo lež? Světlo, nebo tma? Život, opravdový život, nebo smrt? To, co se může zdát na chvíli jako výhra, když hledáme jen naše potěšení, se může ukázat jako cesta do pekla. Evropa i Amerika se potřebuje vrátit ke svým křesťanským kořenům, ne k náboženství, ne k prázdnotě, ale k živému Bohu, který tak čeká, tak dlouho a láskyplně čeká a hledá každého člověka, tak vášnivě a opravdově, že si to člověk ani neumí představit, jaký je Bůh dobrý, laskavý, ale i spravedlivý, věrný tomu, co řekl.
Každý člověk jednou umře, a potom přijde soud.
Není žádné jméno dané pod nebem, skrze které bychom mohli být spaseni, jen jméno Ježíš.
Ježíš řekl: já vám dám život, a život hojný. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
Bůh je živý a čeká na každého !!!!!
05. 02. 2010 | 22:06

1888 napsal(a):

Jen abychom se tady navzajem neuleninovali, nez na nas nekdo vybafne.
11. 02. 2010 | 12:54

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy