Supercvokatá ekonomie

06. 04. 2010 | 20:39
Přečteno 4600 krát
Dnešní tolik haněné průmyslové emise zachránily před sto lety planetu před udušením. Nadbytek kysličníku uhličitého v ovzduší je prý pro planetu blahodárný, protože povzbuzuje větší růst vegetace a snižuje její spotřebu vody. Lidská aktivita, na niž se svádí globální oteplování, ovlivňuje ovzduší pouze ze dvou procent, čímž se veškerá kjótská a kodaňská jednání stávají směšným vtípkem. V podnapilém stavu chodit pěšky je osmkrát smrtelnější než v něm řídit auto. Opice se snadno učí peněžní ekonomice. Zvyšování cen má u některých druhů zboží a služeb pozitivní účinek na objem prodeje.

To je několik heslovitých příkladů ekonomických absurdit, které Steven D. Levitt a Stephen J. Dubner rozepisují ve své druhé „cvokonomické“ knížce Superfreakonomics (HarperCollins, New York, 2009) navazující na jejich zde dříve recenzovanou Freakonomics, jejíž titul jsme si přeložili jako „Cvokonomie“. Nová „Supercvokonomie“ je další soubor zábavně psaných ekonomických nepravděpodobnosti odpozorovaných z událostí, v nichž logické předpoklady a předpovědi kontrastují s reálnými statistikami. Autoři do svých pozorování nepravděpodobností zavádějí pojmy jako „zákon nezamýšlených následků“ a „externalita“. Těmi vysvětlují neočekávané události nebo skutečnosti, které mohou ekonomický vývoj obrátit jinam, než kam logicky směřoval. Někdy jsou to i události nepostřehnuté, tudíž nezapočítané do ekonomické rovnice, předpovědi nebo ceny produktu a služby. Příklady, které jsme si uvedli hned na začátku, autoři rozvádějí do podrobností hraničících s komedií.

Než Amerika objevila ropu a začala ve velkém vyrábět automobily, lidské zdraví, prostředí velkoměst a čistotu ovzduší vážně ohrožoval dopravní prostředek zvaný kůň, jehož se používalo k přepravě všeho a všech. Ulice velkoměst byly pokryty koňským trusem, který nikdo nestačil odvážet. Okraje silnic a chodníků byly lemovány náspy trusu, v New Yorku na hlavních ulicích až dva metry vysokými. Když byly zalévané deštěm, vytvářely hnědozelené potoky tekoucí po chodnících. Za horkého léta se zapařovaly a jedovatý metan vypouštěly do vzduchu, hejny hmyzu poletovaly městem a krysy pobíhaly po ulicích. To mimochodem autorům i vysvětlilo záhadu, proč tolik newyorských domů stavěných na přelomu 19. a 20. století má nejnižší přízemní okna až ve dvoumetrové výši: aby se z nich nemuselo koukat přímo do trusového náspu. Pro ilustraci trusové kvantity uvádějí autoři reálné číslice: New York tehdy měl 200.000 koní, z nichž denně každý utrousil dvanáct kilogramů, což dává součet dvou a půl milionu kilogramů. Ty se musely odvážet z města ven – pomocí dalších tisícovek koní, kteří trousili další statisíce kilogramů. Z koňského trusu nebylo úniku, dokud někdo nevymyslel novou externalitu v podobě spalovacího motoru a elektřinu pohánějící tramvaje. Ta zachránila města před udušením a utonutím v smrdutých břečkách a ovzduší před metanem, který by nám zatáhl oblohu skleníkovým efektem, o jakém se nám dnes nezdá.

Čím víc odpadových sajrajtů poletuje v určité výši nad zemí, tím lépe se zemi daří. Zjistilo to pár nenápadných vědců úplně náhodou v roce 1991 při jedné z takových externalit, totiž výbuchu filipínské sopky Pinatubo. Z té se devítihodinovým výbuchem do výše pětadvaceti kilometrů vyřinulo dvacet milionů tun sírového popela. Na zem se snášely pemzové kameny velikosti golfových míčků, několik set lidí zahynulo. Nebe se na částech zeměkoule zatáhlo téměř do zatmění. To byla externalita negativní. Jenže v té bylo obsaženo i pár externalit pozitivních. Totiž to, že lehký popel ve stratosféře poletoval dva roky, čímž zhoustla propustnost slunečních paprsků. Kromě toho, že to posílilo růst vegetace a zmírnilo úbytek vody menším odpařováním, celá planeta se ochladila tak, že to zvrátilo dosavadní oteplování za předchozích sto let. Vědci z toho vykalkulovali, že kdyby se něco podobného stalo každé dva či tři roky, máme po starostech ze skleníkového efektu a Al Gore by přišel o kšeft.

Důležité na tom bylo to, že ono „znečištění“ proběhlo ve stratosféře, kde na planetu nemá žádný chemický účinek, nikoli v atmosféře, kde může planetu znečišťovat. A tak už pár vědců vymyslelo, jak výbuch filipínské sopky simulovat pokaždé, když si budeme potřebovat oteplenou planetu ochladit a atmosféru vyčistit. Nad hladinu atmosféry vypustit lehký pětadvacetikilometrový šlauch připevněný na vzduchových balónech a pravidelně jím do stratosféry naše zplynované chemické sajrajty vyfoukávat. Stačila by k tomu prý dvacetina jednoho procenta všech námi produkovaných plynných sajrajtů. Nějaký ekonom už jistě propočítává, kolik by nás to ušetřilo všech těch oteplovatelských vládami subvencovaných nesmyslů a výdajů. Vyrábět se to samozřejmě začne až ve chvíli, kdy někdo vymyslí, jak na tom vydělat peníze, protože světem hýbe zisk, ne altruismus. I ten, jak na několika experimentech v knížce autoři dokumentují, je projevem touhy po zisku, i když je to třeba jen v podobě posílení sebeúcty, slávy, dobré pověsti, kompenzace pocitu viny, nebo potřeby moci nám připomenout, kolik se toho pro nás udělalo, až se po nás zase bude něco chtít.

Mezi klasické příklady kontrastu mezi statistikami a zavedenou logikou autoři uvádějí chození pěšky z flámu s vírou, že řízením auta bychom ohrožovali svůj život i životy jiných. K tomu nás taky vychovaly zákony posledních desetiletí a statistiky, že opilí řidiči někoho zasáhnou třináctinásobně víc než řidiči střízliví. Jestliže ale bydlíte od flámu jen míli daleko a rozhodli jste se jít domů pěšky místo autem, statistiky vás odrazují. Ukazují totiž, že v propočtu na jednu míli chůze nebo jízdy zahyne na vozovkách osmkrát víc opilých chodců než je součet všech mrtvých zabitých opilými řidiči. S tímto vědomím se příště jako opilí chodci asi nebudeme potácet po vozovce, přecházet na červenou, nebo přebíhat silnici mezi auty, jejichž rychlost nedovedeme odhadnout. Půjdeme buď ukázněně po chodnících a přechodech nebo si vezmeme taxíka.

Odborníci na „experimentální ekonomii“, což je jeden z novějších oborů ekonomie prolínající se s psychologií, se baví všelijakými cvokatými experimenty. Tento se snažil dokázat pravdivost či nepravdivost tvrzení Adama Smithe, že žádný živočich kromě člověka není schopný provádět peněžní transakce. Profesor Chen s profesorem Lakshminarayanem z Yale University si vycvičili partu opiček v placení penězi. Rozdali jim mince a ukázali jim něco k jídlu. To jim ale dávali jen výměnou za vrácenou minci. Postupně si opičky zvykly na to, že si jídlo musí kupovat. Když při dalším experimentu dostávaly od jednoho profesora za jednu minci dva kousky jídla, přestaly nakupovat u toho druhého, který jim dával jen jeden kousek, čili začaly vnímat cenové rozdíly. Po čase si začaly peněz vážit natolik, že jakmile se nějaké mince zmocnily, odmítaly ji vrátit, dokud za ni výměnou nedostaly něco k jídlu. To je pak naučilo mince krást. A na dovršení zábavy našich profesorů začali opičáci dávat mince opičkám, které se za to od nich hned nechaly ošukat. A byl tak zaznamenám první vědecký důkaz opičí prostituce.

Prostituci lidské jako ekonomické aktivitě věnují autoři celou čtyřicetistránkovou kapitolu. Její podnikatelský model je postaven na skutečnosti, že muži vždycky chtěli více sexu než mohli dostat bezplatně, takže poptávka převyšovala nabídku. Poptávka ale poklesla od nástupu feministické revoluce, v níž si větší počet žen, vesměs vyššího vzdělání, užívá svobodného sexu z lásky nebo rozkoše. Pány to sice pořád něco stojí, ale už se to nevede jako obchodní transakce. Mezi vysoce vzdělanými ženami se však vyvinul nový přístup k profesi, která jim dokáže vydělat několikanásobně víc než jejich univerzitní kvalifikace a některé si jí financují studia. Autoři podrobně vyprávějí příběh jedné vysokoškolačky, která začala tím, že si do své internetové reklamy dala profesi „hosteska“. Z nezkušenosti, kolik si za pomazlení počítat, nechala napoprvé cenu na zákazníkovi a dostala od něho 200 dolarů. Odvedla za ně tak kvalitní fyzickou i intelektuální práci, že dobrá pověst jí vytvořila klientelu, které mohla během půl roku zvýšit cenu na 500 dolarů za hodinu mazlení, přičemž ji navíc klienti zvali na drahé večeře v noblesních restauracích, než si je přivedla do své ložnice, kterou si přejmenovala na „pracovnu“. Čím byla dražší, tím žádanější – v určitých kruzích klasifikovaných jako „price insensitive“, čili kterým je při správné kvalitě cena lhostejná. Za několik let s milionovými úsporami šla znovu studovat. Ekonomii.

Vyšlo v týdeníku EURO

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy