Reaguji na článek https://blog.aktualne.cz/blogy/tenaruv-blog.php?itemid=29492&_ga=2.32421307.461804342.1498746650-1670222390.1492712874:
Začal s tím Klaus, a to hlavně proto, že ho evropští politici už počátkem devadesátých let prohlédli a na rozdíl od Havla mu netleskali. To jeho narcismus neunesl, a tak se začal mstít. Druhým důvodem bylo, že to byl (a bylo a je to stále jasnější) bytostný autokrat a demokratická Evropa ho v tom rušila. Jeho Občanská demokratická strana byla neobčanskou nedemokratickou stranou, neboť to byla „strana jednoho muže“.
Výrok premiéra Sobotky, že Miloši Zemanovi se rozpadá osobnost sice mířil správným směrem, avšak je třeba ho rozšířit: rozpadá se mu celá psychika. Přestože se Zeman i jeho lékařský tým tuto skutečnost snaží utajit, je pro to celá řada nezpochybnitelných dokladů.
Moudrý je ten, kdo mluví pravdu.
William Shakespeare
Je jím podle mého názoru čtvrteční článek redaktora HN Jana Štětky s názvem Se Sobotkou končí „postzemanovské“ období v sociální demokracii. Strana stále neví, pro koho má být.
Morálka je spolu a pravolevostí hlavní dimenzí či osou politiky. Je na vodorovnou pravolevost kolmá a často má rozhodující význam. Například u nás amorální komunisté po roce 1945 porazili demokraty a mělo to a dodnes má fatální následky.
Ve včerejších komentářích k odstoupení Bohuslava Sobotky jsem zaslechl mnoho moudrých a realitě odpovídajících slov, avšak ani jednou jsem nezaslechl slova o slušnosti, morálce nebo morální integritě.
Psal jsem to už včera, ale dodatečně si uvědomuji, že to bylo málo „po lopatě“. V něčem se budu opakovat, něco přidám. Vím ovšem, že ať budu sebejasnější a ať přidám cokoli, mnozí mne přesto nepochopí.
V ČSSD opět sílí hlasy po Sobotkově odstoupení z funkce předsedy strany a jsou podle mého názoru opět nesmyslné. Je sice pravda, že v demokraciích předsedové po neúspěchu svých stran obvykle odstupují, avšak nelze to generalizovat - měli by končit jen tehdy, pokud neúspěch zavinili.
Bez obalu přiznávám, že mi Václav Klaus ml. už delší dobu pije krev. Skoro stejně jako svých časů jeho otec. Dnes, když jsem si na Novinkách přečetl jeho „neomarxistických magorů je všude plno“, přetekla poslední kapka. Přesto, že sám marxista nejsem a nikdy jsem jím nebyl. První co mne napadlo bylo: „A co neoliberalistických magorů?“
S druhými nás může spojit jen dobré srdce.
Auguste Comte