Zdá se to nepochopitelné - americký volební systém má jednu základní, a dalo by se říci fatální vadu: aby se tam mohl někdo stát presidentem, musí na to získat obrovské finanční prostředky.

Kdo mu je na to dá? Jedině šedí mocní, šedé eminence! Je skoro neuvěřitelné, že tento systém vůbec mohl vygenerovat takové presidenty, jakými byli Wilson, Roosevelt, Kennedy a Obama. Na jedné straně je to vysvětlitelné tím, že ani mezi americkými šedými mocnými nechybějí moudří lidé, na druhé straně tím, že někteří američtí presidenti se svým chlebodárcům vzepřeli.

Již president Wilson, vzdělanec, pokrokář a humanista (my Češi mu můžeme být navěky vděční, že za 1. světové války podpořil humanistu Masaryka) si stěžoval, že je pod přílišným vlivem jistých uskupení.

Bratři Kennedyové byli pravděpodobně zastřeleni proto, že se těmto uskupením vzepřeli. Jistě se jim nevzepřeli otec a syn Bushové, a proto napáchali, zejména Bush jr., tolik škod a zla.

Americký spisovatel Kurt Vonnegut, unitář a humanista, ve své literární závěti Muž bez vlasti (neboť Amerika se během jeho života tak změnila, že už ji nepokládal za vlast) napsal o „pépéčkách“ neboli „psychopathic personalities“, že podporují Bushe (jr.), který „dělá milionáře a z milionářů miliardáře“. Z jeho zahraniční politiky se svět dosud nevzpamatoval, spíš je tomu naopak. Počínaje minimálně Reaganen, USA mají rozhodující vinu na tom, že vznikl „nový světový řád“, „nový feudalismus“, v němž rozhodující roli hraje nová šlechta, noví autokraté či diktátoři, sofistikovaně, maskovaně a „přirozeně“ stavějící na diktátu peněz.

I z tohoto důvodu buďme rádi, že žijeme v Evropské unii, která přes všechny své nedostatky stále ještě vlivu „amerikanizace“ přece jen odolává, zejména severské země. Buďme rádi, že se u nás – byť bohužel s velkým zpožděním – začíná stále víc bojovat proti zhoubnosti kapitálu, snažícímu se proniknout do politiky, kultury a celého veřejného života.

Jak je koncipován náš presidentský volební systém, je z tohoto hlediska vedlejší - je skoro jedno, zda je president volen zmanipulovatelným lidem (hned na začátku to předvedl Miloš Zeman) nebo z lidu povstávajícími zmanipulovanými a manipulujícími politiky. Oba systémy jsou formálně víceméně v pořádku, tedy i volba presidenta veřejností.

O to důležitější ovšem je, aby „vstali noví bojovníci“ z řad soudných a nezmanipulovatelných lidí, zejména z řad slušných a široce vzdělaných politiků (i mezi nimi takoví jsou), novinářů, umělců, učitelů a všech ostatních, kdo svou za poslední tři čtvrtě století tak těžce zkoušenou vlast mohou posunut dopředu a výš, vyzvednout ji z marasmu komunismu a postkomunismu.

Čím bude naše společnost kulturně a morálně vyspělejší, tím méně se nechá zmanipulovat – kýmkoli.

Potřebujeme nové obrození. Na počátku našeho „hospodářského zázraku“ v poslední třetině 19. století stáli, pane Chládku, humanitně vzdělaní buditelé.

Potřebujeme též Masarykovo „nebát se a nekrást“ pozměnit na „nekrást a n e b á t s e“.

Přátelé, je třeba vyhlásit stav pohotovosti, neboť boj o nového presidenta začal už včera!