Když jsem před časem poslal (tehdy ještě budoucímu) premiérovi Sobotkovi svou knihu Zapomenutý prorok Tomáš G. Masaryk, jako navenek slušný člověk (mezi našimi politiky jistě: díky za to!) mi poděkoval a odpověděl mi: „…knihu si pečlivě prostuduji … doufám, že Vás Masaryk přivede k sociální demokracii…“ (věděl, že kolísám mezi Zelenými, Lidovci a že k ČSSD patřím jen levou, tj. levicovou nohou).

Jenže já jsem se k ČSSD dosud nepřimknul a pochybuji, že se tak někdy stane. Držím sice palce současné Sobotkově vládě, neboť v ní vidím šanci na pokračování Listopadu 89, dokonce ČSSD ze současné koalice držím palce nejvíc, ale typicky jen jako nejmenšímu zlu: Lidovcům vytýkám mimo jiné souhlas s církevními restitucemi, ANO držím pouze palec na pravé noze, protože jsem se dodnes nezbavil jistých pochybností, a v koalici postrádám Zelené, kteří se zreformovali minimálně stejně jako Lidovci a kteří jsou ze všech našich výraznějších politických stran nejméně zkorumpovaní.

Nejde jen o sociálně demokratickou ideologii, ta je velmi široká a mnohé její teze jsou plně přijatelné, jde spíše o to, jak ji Sobotka, Zaorálek, Dienstbier a další naplňují svým formátem a po „Masarykově“ morální stránce.

Pavel Bělobrádek to dobře vystihl názvem článku o Masarykovi Státník je mnohem víc než politik (https://blog.aktualne.cz/blogy/pavel-belobradek.php?itemid=24853) – to je to, co Bohuslavu Sobotkovi podle mne chybí ze všeho nejvíc. Dejme tomu, že částečný machiavelismus dosud potřeboval, aby obstál mezi vesměs mnohem pokleslejšími politickými konkurenty, ale nyní, když má, přinejmenším v ČSSD, evidentně pevnou pozici?

Kdo má být rozhodnější, stabilnější a morálnější, kdo má dělat Masarykovu „politiku rozumnou a poctivou“ víc než „masarykovec“ Sobotka? Kdo má být víc státníkem než český premiér, který chce podobně jako kdysi Masaryk republiku obrodit a vrátit ji v Evropě tam, kam kdysi patřila?

Sobotka mne upomíná na Edvarda Beneše, který sice nad Masarykovým katafalkem vyhlásil „věrni zůstaneme“, ale právě zejména svým machiavelismem se od něj odklonil; podle mnohých dokonce tím, že ustoupil Mnichovu, že byl příliš vstřícný k Stalinovi a že přistoupil na kolektivní vinu Němců, Masaryka zradil.

Sobotkův machiavelismus není třeba nikomu soudnému osvětlovat. Připomínám jen jeho neznalost angličtiny – i to je známka slabosti charakteru. Jak může poroučet někdo, kdo neumí poručit sám sobě?

(Jeden z diskutujících k mému předchozímu článku to trochu přehnal, ale v zásadě měl podle mne pravdu: "Masaryk byť humanista a demokrat by vytáhl šavli a naplocho by Chládka důkladně seřezal. A pak zakázal spojovat své jméno se současnou Sobotkovou prý sociální demokracií."

A nepochybně by Masaryk dnes volil Zelené. Právě korupce je to, co nás nejvíc devastuje a odděluje od vyspělé Evropy.)