ODS ve stadiu duševní impotence
Zatímco Klaus byl se svou ideologií špinavého až zvráceného pravicového neoliberalismu nový a měl ještě „koule“, jeho potomek či pohrobek ODS je dnes už jen starým, rigidním a duševně vyprahlým impotentem, který pouze donekonečna opakuje jeho dnes už okoukané a opotřebované teze.
Příkladem je „liberalismus kouření“ a pokračující tažení proti Evropě. Zatímco Evropa brojí proti kouření v restauracích (z docela prostého důvodu: je nezdravé), ODS na principu „liberalismus jen pro někoho a na úkor všech ostatních“ je proti.
Tedy liberalismus pro kuřáky stejně jako pro všechny ty notorické egoisty, kteří nám ostatním po Listopadu škodili a dál škodí. A kouření je snad jediná nová „vize“, se kterou ODS v poslední době přišla.
Příkladem rigidity a duševní impotence je i nynější předseda ODS Fiala: nezmůže na nic jiného než na papouškování toho, co bylo již víc než mnohokrát řečeno. Jinak je to ovšem po Nečasovi pouze nový „čistý pán“, jinými slovy řečeno nový bílý kůň.
Členové a stoupenci ODS si dnes hrají na očištěné, avšak jen už nejsou tolik „u koryta“, stejně jako komunisté po Listopadu, a na jejich čachry proto už není tolik vidět. Jsou to ovšem pořád oni, rudá modrá, modrá rudá.
Touha po moci a nahrabat si totiž v některých z nás zaniká až v okamžiku smrti.
Příkladem je „liberalismus kouření“ a pokračující tažení proti Evropě. Zatímco Evropa brojí proti kouření v restauracích (z docela prostého důvodu: je nezdravé), ODS na principu „liberalismus jen pro někoho a na úkor všech ostatních“ je proti.
Tedy liberalismus pro kuřáky stejně jako pro všechny ty notorické egoisty, kteří nám ostatním po Listopadu škodili a dál škodí. A kouření je snad jediná nová „vize“, se kterou ODS v poslední době přišla.
Příkladem rigidity a duševní impotence je i nynější předseda ODS Fiala: nezmůže na nic jiného než na papouškování toho, co bylo již víc než mnohokrát řečeno. Jinak je to ovšem po Nečasovi pouze nový „čistý pán“, jinými slovy řečeno nový bílý kůň.
Členové a stoupenci ODS si dnes hrají na očištěné, avšak jen už nejsou tolik „u koryta“, stejně jako komunisté po Listopadu, a na jejich čachry proto už není tolik vidět. Jsou to ovšem pořád oni, rudá modrá, modrá rudá.
Touha po moci a nahrabat si totiž v některých z nás zaniká až v okamžiku smrti.