Je tomu tak od nepaměti: když se demokracie dostane do problémů či do krize, místo aby se společnost semkla, objeví se lůza, počínaje řadovými lidmi a politiky typu Zemana, Le Penové nebo „intelektuály“ typu Jakla či Konvičky konče, a začne ji dál oslabovat.

U nás tomu tak bylo ihned pro Mnichovu, když do té doby dřímající lůza začala napadat již mrtvého Masaryka (jak to například popsal Zdeněk Mahler v knize Masaryk, ano) i ještě živého Čapka, kterému tím pravděpodobně pomohla do hrobu. Nyní se lůza zdvihá po celé Evropě, je to něco jako Tolkienův Mordor.

Evropa, pořád ještě výspa celosvětové civilizace a kultury, se kvůli těmto zaslepencům nyní opět štěpí, a to nejen jako celek, ale též uvnitř jednotlivých států. U nás, ve společnosti rozvracené minimálně od Srpna a pak dál po Listopadu, tomu není jinak: co byly ty špinavé útoky na Havla, na Luxe, Rumla, Špidlu, Zelené a všechny další „naivní idealisty“?

Za podobných okolností platí (opět odvěké), že kdo je vůči zlu pasivní, napomáhá mu. Neboť zlo má obrovskou vnitřní sílu a pokud se mu nevystaví bariéry, rozpíná se.

„Krvelačné krysy opět doufají, že už je na dohled krysí ráj,“ napsala cestovatelka a publicistka Sandra Krištofová, „a jsou všude a jsou jich tisíce. Lezou po tepaných mřížích, vykukují z každé díry v mramorových zdech či podlahách, šplhají po schodištích. Při pohledu na ně i člověk, kterého hlodavci neděsí, lehce pobledne.“

Evropu nerozbije ani Putin ani islamisté, ale jen pokud zůstane semknutá.

A je to věcí každého z nás.